Přepis:
PV (novinářka v utajení Projektu Veritas): Co děláš, když zjistíš, že je někdo katolík?
JB (Jeremy Boland, zástupce ředitele školy): Nenajmu je. Učíš je, jak myslet. Je jedno, nad čím přemýšlí, pokud nad tím přemýšlí logicky a progresivně, stane se to jejich návykem.
PV: Takže je v podstatě učíš myslet liberálněji?
JB: Ano. Liberální, progresivnější učitelé mají větší důvtip v předávání demokratického poselství, aniž by museli zmínit svoje politické přesvědčení. Je to nepatrné, nikdy neřeknou, že tohle je liberální nebo demokratický přístup. Jen z toho udělají normu. Takto věci děláme. Je to nepatrné.
PV: A takto vám to prochází?
JB: Přesně tak.
PV: Jak zajistíš, aby to rodiče nezjistili?
JB: Mohou to zjistit, pokud to nespojíš s politikou.
PV: A později budou volit Demokraty, čímž jsi poskytl velkou službu naší zemi.
JB: To doufám.
James O´Keefe (zakladatel Projektu Veritas): Greenwhich v Connecticutu je jedno z nejkrásnějších a nejbohatších měst ve státě. Nyní uvidíte jednoho zástupce ředitele, který má na starosti 360 žáků, který porušuje státní předpisy a zamezuje katolíkům nebo konzervativcům, aby byli přijati jako učitelé. Tohle je Jeremy Boland, zástupce ředitele ve škole Cos Cob v Greenwhichi. Boland na setkání s naší novinářkou v utajení odhalil diskriminační postupy při najímání zaměstnanců a vliv politické ideologie na řízení školy.
JB: Už se nemůžu dostat přes rodiče.
PV: Co tím myslíš?
JB: Rodiče mají pocit, že je jejich zodpovědností formovat školy, které pak formují děti, že? A protože se nemůžu dostat přes rodiče, mám na děti takový vliv, jaký bych rád měl? Svým způsobem se o to pokouším, ale moje práce je nyní najímat správné učitele.
JB: Pracujeme pro rodiče nebo pro děti?
PV: To mi řekni.
JB: Pracujeme pro děti.
PV: Takže to není o rodičovství?
JB: Podle mě by nemělo být.
James O´Keefe: Zde držím kopii školské příručky pro roky 2021-22. Všimněte si, že je tam jméno Jeremy Bolanda. Uvnitř této příručky vidíme citát Bolanda: „Děkujeme vám, že nám svěřujete péči vašeho dítěte.“ Teď se ale podívejte, jak Boland říká naší novinářce, že nenajímá nikoho, kdo se staví na stranu rodičů.
PV: Pokud bych byla na pohovoru, na jaké otázky by ses mě zeptal?
JB: Snažím se zamyslet, jak ji formuluji. Na schůzce s rodičem navrhneš plán pro svého žáka, aby si rozvinul tyto čtecí dovednosti a tyto koncepty. A rodič s tebou nesouhlasí, jak se k tomu postavíš?
PV: Pokud se někdo postaví na stranu rodiče, tak co?
JB: Necháš je to vysvětlit a pak přejdeš na další otázku.
PV: Ale výsledek toho je nakonec…?
JB: Nedostanou práci.
James: Nyní Boland odhalí, jak během pohovorů používá specifické otázky, aby určil, jestli je někdo konzervativec, což hraje klíčovou roli v jeho hodnocení, jestli toho jedince najmout, nebo ne.
JB: Jak můžeš během pohovoru zjistit, kdo je konzervativec a kdo liberál?
JB: Ve výsledku je to o příbězích. Pohovor je obvykle 30 minut, což není moc. Musíš mít tedy dobře připravené otázky. Vytvořil jsem sadu otázek, které používám u téměř všech pohovorů, a tyto otázky je vedou k tomu, aby vyprávěli příběh.
PV: Co s tím pak děláš, pokud se hlásí o práci?
JB: Udělám pohovor a za pár dní jim zavolám a řeknu: „Omlouváme se, ale vybrali jsme jiného kandidáta.“
PV: Takže bys…
JB: Ještě žádného (konzervativce) jsem nenajal.
PV: A někdy bys ho najal?
JB: Asi ne, mají takový zaseknutý způsob myšlení, já potřebuji růstový způsob myšlení.
JB: Teď když o tom mluvím, asi začnu zahrnovat otázku týkající se transgenderových žáků, žáků, kteří se považují za nebinární. Zeptám se: Pokud budete mít nebinárního žáka, jak byste se k němu zachoval? Tuto otázku začnu pokládat.
PV: Jaká je na něj správná odpověď?
JB: Budu se k žákovi chovat s úctou, jsem tam, abych ho učil. Žák si může vybrat, jak se bude identifikovat, a já jsem tam, abych ho podpořil.
PV: Jasně, a pokud někdo dá opačnou odpověď, kdy nepodporuje transgender…
JB: Přesně tak. Pokud je někdo skalně věřící nebo skalně konzervativní, nejspíš řekne něco v tom smyslu, že si nemyslí, že děti mají dostatek znalostí, aby udělaly pro sebe takové rozhodnutí. V tu chvíli nemá šanci.
PV: Kdyby lidé věděli, že nenajímáte konzervativce, myslíš, že by byli naštvaní?
JB: Nesmím se jich ptát na jejich politickou náklonnost a ani oni mě. Takže ve výsledku je to na otázkách. Způsob, jakým formuluji svoje otázky… důkazy jsou v odpovědích. Dělám to nejlepší, co dokážu.
James: Postupy Bolanda se neomezují jen na zabránění konzervativcům v získání zaměstnání, ale dokonce diskriminují katolíky.
PV: Zjistil jsi, že určitá náboženství jsou spíše pravicová?
JB: Téměř všechna.
PV: Co tím myslíš?
JB: Nejsem velký odborník na náboženství, ale protestanti v této oblasti jsou nejspíše nejliberálnější. Pokud jsou to katolíci, tak jsou konzervativní.
PV: Co tedy děláš, když zjistíš, že je někdo katolík? J
B: Nenajmu je.
PV: Najmul bys někdy katolíka?
JB: Upřímně nechci.
PV: Souhlasím, ale proč ne?
JB: Pokud byli vychováni jako skalní katolíci, je to jakoby měli vymytý mozek, jejich myšlení nejde změnit. Když je požádáš, aby zvážili něco nového, jako novou příležitost, nebo aby se na to podívali odlišně, jsou prostě zaseknutí a nehnou ne.
James: Zde držím zákon státu Connecticut, oddíl 46A-60B, který zakazuje diskriminační postupy při najímání zaměstnanců. Porušení vzniká tehdy, pokud někdo odmítne někoho zaměstnant kvůli rase, barvě, náboženskému vyznání, věku, pohlaví, genderové identitě nebo projevu jedince. Teď se podívejte, jak pan Boland povídá, že si myslí, že stojí nad státním zákonem a školskými pravidly, pokud jde o nové zaměstnance. Diskriminuje na základě náboženství, politiky a věku.
PV: Hlásila se ti spousta pravičáku?
JB: Ne, s mnoha jsem neměl pohovor, protože mám pocit, že jsem schopen je vyřadit.
PV: Jak to?
JB: Potřebuji mladší. Protože Greenwich velmi dobře platí, hlásí se učitelé z ostatních oblastí, kteří tam učí už dlouho, kteří chtějí přejít do Greenwiche. Ale pokud jsou starší, nemůžu jim říct: „Nebudu mít s vámi pohovor, protože jste starší.“ Prostě je nepozvu na pohovor. Na jednu pozici jsme měli asi 30 zájemců, a z těch všech jsem neudělal pohovor s nikým, kdo měl více jak 30 let.
PV: Protože takoví lidé by…?
JB: Jo, z pár důvodů. Protože někdy, když jsi starší, tím máš zaběhlejší způsoby a tím jsi konzervativnější. Pamatuješ na toho 40letého učitele, o kterém jsem mluvil? Toho nikdy nezměním.
PV: Cože?
JB: Nikdy ho nezměním.
PV: Kterého?
JB: Konzervativního, kdo je velmi rigidní ve svých způsobech. Nebudu ho nikdy moct vyhodit a změnit. Můj dopad je v dalším učiteli, kterého najmu. Můj instinkt pro najímání… najmul jsme možná 4 nebo 5 lidí. Jsou dost dobří. V tomto je můj dopad. V sekci B5 stanov Connecticutu se píše, že je protizákonné podněcovat, navádět, nutit nebo donucovat nebo se pokoušet o tyto diskriminační postupy. Boland si nejspíše plně vědom, že učitel na veřejné škole nemůže žáky indiktrinovat politickou ideologií. Boland tento základní princip ignoruje a podporuje, cituji: „nepatrné demokratické poselství“. JB. Učíš je, jak přemýšlet. Je jedno, nad čím přemýšlí. Pokud nad tím přemýšlí logicky a progresivně, stane se to jejich návykem.
PV: Takže je v podstatě učíš myslet liberálněji?
JB: Ano.
JB: Liberální, progresivnější učitelé mají větší důvtip v předávání demokratického poselství aniž by museli zmínit svoje politické přesvědčení. Je to nepatrné, nikdy neřeknou, že tohle je liberální nebo demokratický přístup. Jen z toho udělají normu. Takto věci děláme. Je to nepatrné.
PV: A takto vám to prochází?
JB: Přesně tak.
PV: Jak zajistíš, aby to rodiče nezjistili?
JB: Mohou to zjistit, pokud to nespojíš s politikou. PV. Ale můžeš je ovlivnit, aby byli naštvaní na Nejvyšší soud, aniž bys jim řekl, aby na něj byli naštvaní?
JB: Pokud někdo mluví o Nejvyšším soudu. Pokud 80 % země tento zákon podporuje, ale přesto Nejvyšší soud řekl ne, co uděláš, jak přijdou volby? Což pak má přímý vliv na to, kdo je vybrán pro Nejvyšší soud. Chceme lidi, kteří budou naslouchat lidem. Kdo naslouchá lidem? Nebyli to konzervativci na Nejvyšším soudu. Jsou to takové maličkosti a doufám, že se udrží.
PV: Ano, nejspíše udrží.
PV: A později budou volit Demokraty, čímž jsi poskytl velkou službu naší zemi.
JB: To doufám.
PV: Takže všechno prezentuješ způsobem, který podvědomě děti ovlivňuje, aby volili liberálně, ale neděláš to tak okatě, aby rodiče za to na tebe mohli být naštvaní?
JB: Přesně tak.
James: To vše nadnáší otázku. Pokud politika a náboženství mají být drženy mimo školní třídu, proč jsou tyto faktory využívány v rozhodnutích Bolanda, koho najmout? Z Greenwhiche v Connecticutu se vám hlásí James O´Keefe z Projektu Veritas.
Překlad: David Formánek
