Totalitní světovláda - Dokonale kontrolované lidstvo, díl 4.

Pokud vím, poprvé existence tohoto počítače vyšla najevo v roce 1970, když již jmenovaná Barclayská banka Spread Eagle oficiálně sdělila, že v budoucnosti budeme zbaveni svého soukromí a budeme redukováni na kódy zaznamenané v jednom obřím vládním počítači. Tatáž banka přiznala, že tento počítač nás má neustále sledovat. Šokem pro svět bylo, když v červenci 1982 sám prezident USA Ronald Reagan v Bílém domě přiznal, že tento světovládný počítač skutečně existuje a má brzy převzít vládu i kontrolu nad světem. Možná si tehdy neuvědomoval, že tím veřejně doznal celý zrůdný plán, který byl po desítky let vyvíjen za zády veřejnosti a proti ní. Také se brzy rozběhly vyšetřování, které přinesly další informace o tomto počítači.

Jedná se skutečně o centrum všeho chtěně i nechtěně existujícího. Sbíhá se sem veškerý světový děj, od agenturních zpráv, přes zprávy tajných služeb, odposlechy telefonů, až po každou vaši položku na pokladním lístku v zapadlé samoobsluze z elektronické pokladny. Celý tento projekt se jmenuje ,,PLATFORM,,.

V souvislosti se světovým ústředním počítačem byly odhaleny další tajná počítačová centra po celém světě. Vyšlo najevo, že každá lokalita planety má podchycenu danou oblast a informace z těchto tajných počítačových center putují do centrálního počítače. Tyto počítače byly zatím odhaleny například v belgickém Bruselu, v americkém Detroitu, v polské Waršavě, dále ve Velké Británii, Německu, Japonsku, Austrálii a Rusku.

Veliká aféra vznikla kolem počítače v belgickém Bruselu, vždyť jde také o sídlo EU a NATO. Vyšlo najevo, že počítač je zde umístěn v administrativní budově EHS /Evropské hospodářské společenství/ a je schopný zpracovat 2 miliardy lidí. Už v roce 1975 Dr. Hanrick Eldeman, hlavní analytik EHS, potvrdil, že tento počítač skutečně existuje, že je v budově EHS v Bruselu a zabírá celá tři patra této ohromné budovy. Co však překvapilo nejvíce, tento počítač se podle Eldemana úředně nazývá v překladu Bestie. Opravdu výstižný název, nemyslíte? Eldeman však o dva roky později, v roce 1977, oznámil, že počítač Bestie bude zpracovávat data o všech lidech planety, tedy ne jen o 2. miliardách, jak tomu bylo v roce 1975. Na základě toho se odborníci domnívají, že onen centrální počítač může být právě tato belgická Bestie. Ale ve světě existuje neustále více indicií, že centrum bude v USA, konkrétně v ústředí tajné služby NSA. Ti střízlivější se ohlížejí směrem, kam směřovaly kroky světovlády. Do Austrálie, kde již stojí ústřední budova světové vlády i parlamentu. Zjistilo se totiž, že zde stojí i něco mnohem závažnějšího.

Od roku 1975 po rok 1988 byla australská vláda otřesena vlnou afér týkajících se záhadné budovy v Deakinu (na předměstí Canbery). V roce 1966 zde byla postavena malá telefonní ústředna. Co však nikdo netušil bylo to, že v obrovském suterénu sídlilo špionážní zařízení spravované NASA, které provádělo plošné sledování občanů a shromažďování dat. V roce 1975 byla započata vedle této malé telefonní ústředny stavba, která byla oficiálně prohlašována za rozšíření této ústředny telecomu. Jenže tehdy přišel zlom. V tomtéž roce totiž senátní výbor JPAC začal prověřovat výdaje na stavbu nové budovy telefonní ústředny v Deakinu. Tehdy ještě nebylo nikomu podezřelé, že tato budova stojí jen kousek od sídla světového parlamentu. Toho roku 1975 však senátní výbor odhalil, že existující budova telefonní ústředny má skutečně tajně postavený gigantický suterén pro počítačové shromažďování dat o občanech obrovského pokrytí, které spravuje americká NASA. Senátní výbor také přiznal, že nová budova není ve skutečnosti rozšířením telefonní ústředny telecomu, jak bylo Senátu předkládáno, ale rozšířením tajných podzemních databází a registrů. Telefonní ústředna byla jen vládní kamufláží. Potvrdil to později i samotný telecom, když přiznal, že ze stavebních nákladů 250.000 dolarů nezaplatil telecom ani cent. Tuto tajnou ústřednu měla pronajata australská vláda a to už 6 měsíců před dokončením budovy v únoru 1980. Vláda to samozřejmě popírala. Oháněla se výmluvnými argumenty a v médiích se několik vládních činitelů snažilo obalamutit veřejnost. Marně. Až po velikých protestech občanů se nakonec 2. listopadu 1987 zlomil jako první ministr sociálního zabezpečení Brian Howe, když přiznal, že počítačové ústředí jeho ministerstva má skutečně sídlo v dané budově v Deakinu. Jenže protesty zesílily a 17. listopadu 1987 ministr Brian Howe přiznal, že vlastně všechna ministerstva, celá australská vláda využívala tajné počítačové ústředí v Deakinu. Přiznal dále, že zařízení těchto budov zaplněné počítači nemá nic společného s telecomem. Začátkem prosince 1987 byla vláda doslova bombardována vlnami protestu a musela zřídit inspekční tým, jehož výsledky byly dány veřejnosti. Inspekce vlády plně prokázala, že vláda léta do očí lhala svým občanům. Utajovaná telefonní ústředna se ukázala být Národním počítačovým ústředím a centrem celé řady ministerstev a samotné vlády. Objevily se zde počítačové disky obsahující celé knihovny záznamů s důvěrnými daty o občanech. Všechna data byla mezi ministerstvy propojena a každý občan byl tak ve svévoli vlády. Občané byli léta ujišťováni o ochraně svých osobních dat, nyní se ukázalo, že data byly zneužívány, nelegálně zřízeny a došlo k porušení zákona o identifikačních kartách.

Vidíte, že nikdy nelze nikomu věřit. Nebo stále ještě věříte tomu, že identifikační karty nám mají prospívat a žádné nelegální vládní databáze neexistují?

Aféra kolem vládního zneužívání identifikačních karet a nelegálních databází o všech 18. milionech občanů Austrálie vedla k dalšímu vyšetřování. Podařilo se objevit přímé souvislosti s touto aférou a světovou vládou, jejíž sídlo je jen kousek od inkriminovaného Deakinu. Peter Sawyer, bývalý vysoký úředník australské vlády odhalil veřejnosti další fakta. V Austrálii se nacházejí tři hlavní vojenské základny patřící USA. V Nurrangeru poblíž Woomery, v Novém Jižním Walesu a třetí, největší, stojí západně od Alice Springs. Tato základna se jmenuje Pine Gap. Jedná se o tajnou podzemní základnu, která má pod povrchem 8 kilometrů dlouhou vrtanou díru, která slouží jako gigantická anténa. Pine Gap je jedno z nejvýznamnějších center pro špionážní satelity kroužící kolem Země. Pine Gap má obrovské počítače propojené s celým světem pro sběr informací o každém člověku této planety. Počítače Pine Gap jsou zároveň propojené s ostatními světovými sběrnými počítači. Sawyer však také odhalil, že vládní aféra kolem zneužívání dat občanů se netýkala pouze 18. milionů australských občanů, protože zařízení v Deakinu bylo též napojené na podstatné datové centra po celém světě, kde jsou shromažďovány informace o všech lidech planety. Rozhodně to potvrzuje funkční a reálnou existenci světové vlády právě v Austrálii.

Již byla řeč o tom, že americká státní identifikační karta byla vyvinuta v NSA (Národní bezpečnostní agentura). NSA vznikla po roce 1945 z podnětu ministerstva obrany USA. Je to unikátní světová tajná služba, protože nejsou zákonem definovány limity její moci. Může si dělat co chce a to pod ochrannými křídly vlády USA. NSA je nejmocnější tajnou agenturou ve světě. V porovnání s ní je CIA pouhou pomocnou ,,policejní rukou,, globální NSA. Není omezena žádným zákonem, je zodpovědná pouze americké Národní bezpečnostní radě skrze záhadnou organizaci Comsec. Byla to právě NSA, která jako první na světě vlastnila počítač pro zpracování dat o občanech celé planety. Tento počítač byl nainstalován roku 1976 a nesl jméno Cray. Dnes má NSA nejlepší superpočítače na světě, na nichž jsou vyhodnocovány všechny, ale opravdu všechny aspekty lidského života jednotlivců po celém světě. Ano, vše se sbíhá sem do ústředí NSA ve Fort Made ve Washingtonu. Tato světová chobotnice je součástí ,,PROJECT PLATFORM,, , který usiluje o vytvoření jednoho světového počítače pro řízení světa. Ačkoliv byla NSA oficiálně vytvořena až v roce 1952, vzešla z mezinárodní dohody podepsané roku 1947, jejíž oficiální název zní ,,UKUSA PACT,,. Jednalo se o dohodu mezi všemi světovými velmocemi a strategickými státy o sbírání a porovnávání informací o svých vlastních občanech a vzájemném sdílení těchto informací a jejich posílání do ústředí NSA ve Fort Made. Potvrzeno to bylo například 9.března 1977 v parlamentu při interpelaci s premiérem Malcolmem Fraserem. A tento plán ,,UKUSA PACT,, je platný dodnes a jeho zrůdnost je stále větší. Je to snad vůbec první světová dohoda o okleštění světa a jeho občanů do totalitního světového výzvědného systému. Celá věc je v rozporu s mezinárodními dohodami a smlouvami o lidských právech, ale na ty se vlády světa oficiálně vykašlaly ještě před tím, než byly oficiálně pro spokojenost občanů OSN schváleny. Cílem světovlády je totiž jeden totalitní a totálně kontrolovaný, lehce manipulovatelný policejní stát s poslušně oddanými a zlomenými občany.

Pokud si ale myslíte, že identifikačními kartami končí plány světovlády, mýlíte se. Plán je mnohem morbidnější. Čipové karty jsou zde pouze proto, abychom si zvykli na bezhotovostní transakce a naše neustálé sledování. Až se tak stane a už to není daleko, světovláda přijde s tím, že karty se dají ztratit a zneužít, že je jich mnoho a nejsou po ruce. Začnou propagovat, ale zároveň tvrdě zavádět nový systém. Totiž spojení platební a identifikační karty s naším tělem. O co jde ?

Všem lidem na světě se má vytetovat neviditelným laserovým tetováním na pravou ruku nebo čelo čárový kód o 18. číslicích. Každému člověku na světě přidělí jedno číslo a to mu prakticky vytetují. Kód bude obsahovat nejen celý váš bankovní kredit, ale i tisíce soukromých dat a záznamů o vaší osobě k vaší identifikaci. Chtějí nás označit jako dobytek. Jako Hitler tetoval na rukou čísly uvězněné v koncentračních táborech. Náš čárový kód se nám má snímat infračervenými snímači z našeho těla v místech, kde budeme platit nebo nakupovat, při identifikaci, prakticky všude, kde to bude povinné nebo požadované. Systém je stejný jako s platebními a identifikačními kartami, hotovost je pouze elektronická a odepisuje se a přičítá přímo z konta. Nosíte s sebou zároveň až stovky kilogramů dokumentů a záznamů o vás, které jsou v kódu uloženy. Už nebude úniku. Půjdete klidně po ulici, vláda si usmyslí, a aniž byste to tušili, náhle jste na ulici identifikováni a celý váš život odhalen. Čárové kódy z našich těl budou snímatelné i na dálku a bez našeho vědomí. Budeme otroky spoutaní v dokonalém totalitním systému. Identifikační karty musely přijít, kdyby nás vlády chtěli označit přímo kódem na těle, vznikalo by příliš mnoho otázek a protestů. Dnes jsme schopni zcela klidně přijít opět blíže k peklu. Uvědomují si lidé vůbec, jak dalekosáhlé důsledky to přinese pro jejich životy? Bohužel, většinou ne, ale vlády naopak dobře vědí, proč potřebují označit, identifikovat a totálně kontrolovat pohyb svých občanů. Ale nejen občanů.

Čárový kód, který vznikl v 70. letech, se začal brzy objevovat na některých výrobcích a potravinách. Dnes už je toto označení v podstatě povinné. Ne přímo zákonem, ale fingovanými zákony, které takto neoznačené výrobky diskreditují a omezují natolik, že si každý rozmyslí neoznačit svůj výrobek čárovým kódem. Vlády tak mají vždy přehled o zboží na území státu, kdy a kdo je koupil, atd…. Určitě jste již slyšeli o světové normě ISO 9000. Tato norma vyžaduje, aby všechno vyrobené zboží bylo označeno čárovým kódem. Vlády se dokonce už dohodly, že kdo nebude mít osvědčení ISO 9000, nebude moci na celé planetě vyrábět ani prodávat své zboží. Už v roce 1996 přijalo jako závazné ISO 9000 kolem 100 zemí světa, dnes už takřka žádná významnější země nezbývá. Dříve to bylo nepovinné, ale doba se změnila. Proč? Světovláda tak bude mít totální přehled o všem zboží v libovolné lokalitě i v celosvětovém měřítku. Ale důvod je ještě jeden, nejbohatší podnikatelé a monopoly tento certifikát získají snadno, ale malí podnikatelé a soukromníci tak budou prakticky zlikvidováni, norma je příliš přísná na to, aby prošli a udrželi se. Vlády tak mohou dokonce sami likvidovat vybrané nebo přímo ideologicky nevhodné subjekty a odvolávat se nevině na ISO 9000. Propaganda kolem ISO 9000 je skutečně velká, také v České republice se tímto mnoho firem chlubí přímo na svých prospektech. Bohužel, stalo se to reklamním přitahovadlem investorů a zákazníků.

Ale zpět k označení všech lidí světa tímto čárovým kódem. Už jsme si řekli, že to bude proto, abychom byli jako dobytek očíslováni a identifikováni obrovským množstvím nelegálně získaných intimních záznamů o našem soukromí a celém životě, abychom byli neustále počítači sledováni v chování, ale i našem pohybu. Všechny čipové karty se prostě spojí v jeden čárový kód pod jedním světově registrovaným číslem a ten kód půjde až do naší smrti vytetovaný na našich tělech.

Superpočítač světovlády tak bude v daný moment o vybraném člověku, skupině, národu nebo všech lidech okamžitě vědět vše. Gigantický a utajovaný počítač, který se jmenuje Bestie a je umístněn v budově EHS v Bruselu, je připraven pracovat právě na bázi zpracování čísla daného každé lidské bytosti. Dr. Hanrick Eldeman, hlavní analytik EHS, to v roce 1977 přiznal a uvedl, že tento superpočítač Bestie (Šelma) je schopen označit čísly a čárovými kódy všechny obyvatele země. Tento čárový kód bude mít každý odlišný, jeho základ však u každého tvoří číslo 666.

Kdo se vládě znelíbí, jednoduše mu bude zablokován kód nebo jej nedostane vůbec. Bez něj však bude odsouzen k věčnému živoření i smrti, protože bez čísla nebude moci nic nakupovat ani prodávat, nebude moci přijít na úřad ani k lékaři, bude odsouzen. Člověk se tak stává totálně poslušnou a závislou bytostí na vládě. Každý jeho sebemenší přestupek nebo odlišný názor, může znamenat pokutu ve formě dočasně zablokovaného kódu. Takto může být beztrestně odsouzen až k smrti.

Že je to sci-fi? Ne, je to tvrdá realita. V roce 1988 bylo zkušebně označeno 10. 000 osob v Singapuru na ruce a na čele neviditelným laserovým čárovým kódem. Po 3 měsíce zde tak vláda Malajsie testovala nahrazení kreditních a identifikačních karet čárovým kódem spojeným s lidským tělem. K hrůze světa se tímto testem zjistilo, že celý systém je plně funkční a připravený k uchvácení většiny světa. To ale bylo v roce 1988, dnes už realita dostává masový charakter. Po celém světě je dnes už takto trvale světovládou označeno mnoho miliónů lidí. Uvědomme si, že akce už začala. Už v roce 1984 bylo jen v USA označeno 3 miliony lidí, kterým byl vytetován na tělo tento čárový kód. A stejně jako dříve u kreditních karet i dnes jsou vyvíjeny vládní a právní donucovací tlaky, aby to občané prostě bez protestu a sami přijali.

Tak například v USA začali už dávno některá letiště odbavovat přednostně cestující, kteří mají svůj identifikační kód vyznačený laserem na ruce. Některé americké pojišťovny dokonce odmítají pojišťovat občany, kteří se neprokáží svojí kódovou tetovanou identifikací na ruce. Některé úřady v USA, Japonsku, ale i některé obchody v západní Evropě odmítají vpustit dovnitř člověka, který není označen čárovým kódem na ruce. Ale nátlak jde dál a tak slepí a hluší občané dojdou k požadovanému závěru, že je to pro ně vlastně výhodné. Je to nechutná strategie.

Čárové kódy se však dávají lidem už i povinně. V USA jsou takto například označováni všichni vězni (např. v Tusconu v Arizoně).

V roce 1996 vláda USA na americké vojenské základně Guantanamo označila 50.000 haitských a kubánských uprchlíků. Dospělé na rukou, děti na kotnících.

V izraelských kibucech, což jsou města vzniklá po roce 1948, se již mnoho let odehrává scénář, který jednou zachvátí celý svět. Neviní lidé jsou totiž v těchto městech jako ve vězení. Žijí sice na vysokém stupni hmotného zabezpečení a v materiálním blahu, ale jsou úředně zbaveni vlastní svobody. Lidé, kteří žijí v těchto městech jsou zbaveni finanční hotovosti. Mají pouze přidělené čísla (bezhotovostní systém čárového kódu), se kterými chodí nakupovat a vydělaná i utracená částka se připisuje a odečítá přímo z konta. Místní lidé jsou tedy otroky moci, neboť mohou nakupovat pouze ve vybraných místech a vybrané zboží. Nemohou ani utéci z takového systému, neboť nikde jinde by jim nikdo bez peněz nic neprodal a oni by pošli v bídě. Ale nemohou se ani vzepřít uvnitř takového systému, ani jakkoliv protestovat proti čemukoliv, neboť by riskovali, že jim bude jejich konto zablokováno. Lidé nemohou opouštět tyto města, aniž by s tím zvláštní rada nesouhlasila. Lidé se zde musí pohybovat pouze ve vybraných teritoriích a jsou omezováni mnohdy až nesmyslnými uzákoněními. Zvláštní státní výbor – rada města, zde totálně kontroluje a šikanuje život i soukromí každé rodiny a sebemenší rozhodnutí musí být neprodleně konzultováno s oním orgánem, který může vše zamítnout. Orgány zde vymáhají po lidech i ty nejintimnější informace a nemůžete zde mít žádný osobní názor či problém, aniž by o něm nevěděl i tento výbor. Děti se zde smí rodit pouze na zvláštní povolení orgánů, kteří i tomuto mohou zabránit. Už od dětství jsou tu děti vedeny k naprosté závislosti na orgánech a je zlamována jejich osobnost pod jedinou rodinu, kterou jsou úřady. Takto funguje v demokratické zemi ve městech kibucech totalitní systém, byť plný materiálního blaha. Je to doslova koupení si občanů výměnou za jejich svobodu. Myslím si, že izraelské kibuci jsou dostatečně velkým trnem v oku těm, co chtějí věřit tomu, že žádná totalitní světovláda není prakticky možná.

Ale zpět k označení lidí čárovým kódem. Prozatím, než dojde ke globálnímu označení na tělech, snaží se nám vlády čárový kód vnutit na naše občanské průkazy nebo kartičky zdravotních pojišťoven. Člověk absolutně neví, co vše o něm vlády vedou za informace, vidí jen nesmyslné svislé čáry a číslo. To je záměr. Nejnovější generace čárových kódů (k roku 2000), tzv. čárový kód PDF 417, je už kódem dvojrozměrným a interaktivním, který umožňuje zakládat do sebe neuvěřitelné množství informací, ale jde do něj zakládat i přímé kopie dokumentů, fotografie, záznam hlasu nebo otisk prstu. Kódy jsou radiofrekvenčním přenosem Spectrum 24 schopny reagovat i na vzdálenost přes 100 metrů, lze je tedy snímat i na dálku a i za překážkou. Tyto nové čárové kódy se začaly plně užívat po celém světě od konce 80. let 20. století. PDF 417 byl tedy zřejmě jasným favoritem v označení lidských těl čárovým kódem, znamením doby.

V roce 1981 probíhalo v Bílém domě jednání za účasti prezidenta USA Ronalda Reagana, které se týkalo zavedení státního identifikačního systému občanů. Marty Anderson tehdy vystoupil a navrhl prezidentovi vytetovat identifikaci na ruce každého občana. Na to okamžitě zareagoval J.Wat, sekretář pro vnitřní záležitosti se slovy: ,,To je hrozné, zní to jako znamení šelmy.“ Celý kabinet ztichl. Poté prohlásil prezident Reagan větu, která obletěla svět: ,,Snad bychom měli vypalovat znamení už všem nemluvňatům‘‘.

Veřejnost byla tehdy zděšena. Koncem 90.let 20. století přicházel prezident USA Clinton s daleko horšími zákony a nikoho to již nepřekvapovalo. Svět mlčel. V celém světě se už začínají lidé (zpravidla potají) v porodnicích označovat neviditelným laserovým tetováním. Jak jsme si již řekli, na západě, zejména v USA, se tím už nikdo netají a úřady to přímo vyžadují a podmiňují to všemožnými výhružkami a omezeními práv a pohybu. Občané sami tak dávají svá těla k potetování, aby mohli žít ,,v klidu,,. Ale zároveň se vyskytla i nová technologie, která se začala doslova masově užívat k identifikaci lidí této planety pro potřeby světovlády a která doplňuje technologii čárového kódu na našich tělech. O co se jedná?

Jedná se o mikročipy, které chce světovláda všem lidem na světě voperovat do jejich těla. Tyto mikročipy jsou miniaturní elektronické přístroje schopné, stejně jako čárový kód, přes detektor identifikovat danou bytost. Nejznámější mikročipy vyvinuté do roku 2000 měli délku 10 mm a šířku 2 mm. Ale dávno jsou užívány i mikročipy tenké jako vlas. Tyto digitální mikročipy jsou schopny identifikovat s obrovským potenciálem záznamů každou lidskou bytost. Stejně tak ale člověka jako sonda sledují v pohybu po celé planetě a je možno ho lokalizovat během deseti vteřin na prostoru 8 metrů čtverečních z celého povrchu Země. Vše díky 24 satelitům GPS. Tyto mikročipy se zprvu na přání vlád umisťovaly v podobě plochého čipu v občanských průkazech, pasech a identifikačních kartách. Již tehdy byla známá i technologie čipu v lidském těle, ale veřejnost se tímto systémem měla nejdříve seznámit. Poté vlády přejdou k povinnému implantování mikročipu do těla každého z nás. Mikročip společně s tetováním čárového kódu nás mají totálně kontrolovat, sledovat náš pohyb, ale i mnohem víc. O tom ale až za chvíli.

Všimněte si prosím, že technologie implantace mikročipů pro identifikaci a sledování živé bytosti není žádné sci-fi. Už od konce 70. let jsou po celém světě takto čipovány zvláště domácí zvířata, psi a kočky. V České republice se to rozběhlo naplno po roce 1993. Dnes existuje mnoho let už i u nás Národní centrální registr pro identifikaci všech mikročipem označených zvířat a zvíře Vám očipují v každé druhé veterinární ambulanci. Vše v masové reklamě, že váš pes se tak neztratí a když ano, najde se a po identifikaci vrátí majiteli. Faktem ale je, že celé toto divadlo má ten hlavní účel, že lidé zcela labilně přivyknou této technologii. Když mají mikročip jejich domácí mazlíčkové, kteří jsou mnohdy rovnoprávnými členy rodiny, pak je už jenom krůček k tomu, aby mikročipy pod podobnými záminkami přijali i lidé. Tato technologie se nazývá RFID a můžeme vidět, že Ministerstvo zemědělství ČR, jakož i vláda jako taková, tvrdě podporuje tuto technologii. Ale myslíte si, že jde jen o výhodu? Je-li to výhoda, pak to má být dobrovolné. Jenže tak tomu není, po celém světě začali být občané úřady doslova vydíráni, že pokud neoznačí svého psa mikročipem, bude odebrán nebo utracen. Vymlouvají se přitom na vzteklinu, potulování psů i přeplněné útulky (jak by to bylo asi s lidmi). V Brně vznikla bouřlivá diskuse, když chtěl v roce 1995 jako první v republice magistrát Brna zavést tzv. plošné (povinné) očkování všech psů a koček. Ministerstvo zemědělství zase prosazuje povinné označení všech hospodářských zvířat v ČR a okamžitě využilo aféry kolem nemoci ,,šílených krav,, pro argumentaci a podporu svých šílených plánů.

Vězte, že naše zvířátka jsou jen počátek, takový test naší přizpůsobivosti, ostatně vždy přeci testujeme vše nejdříve na zvířatech. Brzy budeme označeni jako dobytek mikročipem i my lidé pro vládní identifikaci, kontrolu, manipulaci a sledování pohybu. Říkám budeme, ale ono to již začalo a to v plné tajnosti. Ale lze takovýto zločin utajit ?

Vláda USA vyvíjela už v 80. letech identifikační programy s mikročipy na lidech. Bez informování k tomu zneužívala děti v dětských domovech, pacienty nemocnic a léčeben, ale také vězně. O tom si ještě řekneme. Ve Švédsku mělo už na počátku 90. let, podle oficiálních informací, implantováno mikročipy 7000 lidí. Bylo to právě Švédsko, které se postaralo o světovou aféru, když švédský výzkumník Robert Naeslund veřejnosti odhalil stovky rentgenových snímků pacientů, které ukazují různé typy mikročipů odhalených při náhodných rentgenových vyšetřeních občanů. Odhalil ale také i mikročipy, které byly z vyděšených a překvapených lidí vyoperovány. Zhruba od poloviny 80. let bylo vládou tajně takto označeno, identifikováno a sledováno bezpočetně lidí. Mikročipy se implantovali zejména do starších občanů pomocí injekcí. Občané o tom nebyli informováni, bylo jim řečeno, že jsou pouze běžně očkováni. Pravda vyšla najevo, až když náhle začali takto označení lidé umírat v důsledku amnézie a oslabení imunitního systému. Vláda udělala z lidí doslova pokusné králíky. Tato technologie je od základu obrácena proti nám. Vlády tedy dobře vědí, proč to utajují. Ale to není vše.

Vlády mají tu drzost opouštět brány podsvětí těchto praktik a chtějí tuto zrůdnost uzákonit. Dr. Mary Jane Englandová, členka zhoubného vládního výboru pro zdravotní projekty vlády USA, ve svém proslovu v Palm Springs v Kalifornii v roce 1994 navrhla, aby vláda povinně implantovala mikročipy všem lidem do jejich těla pro jejich identifikaci.

Ale zatímco prezidentovi muži přemýšleli, jak šikovně zalhat veřejnosti, aby ze zákona přijala mikročipovou identifikaci, z vládního podsvětí USA se začaly tyto ideály nebezpečně šířit do světa. Už v březnu 1997 bylo oficiálně prohlášeno, že vlády Dánska, Filipín a Trinidy plánují po vzoru USA voperovat mikročipy do těl svých občanů nebo jejich občanských průkazů. K této iniciativě se připojily po roce 1997 prakticky téměř všechny vlády světa jako k cílovému řešení. Jak by také ne, počítače světovlády v Belgii, Austrálii i USA jsou připraveny okamžitého napojení na tyto mikročipy ve všech lidech na celém světě (od 70. let tyto počítače fungují již na bázi zpracování čárového kódu dané každé lidské bytosti).

Bývalý poradce prezidenta USA Ronalda Reagana, Martin Anderson, sdělil celému národu již mnoho varování před touto technologií. V The Washington Times například napsal: ,,Tento nepatrný mikročip je jako technologické tetování a je mnohem efektivnější než čísla, kterými nacisté nesmazatelně označovali na ruce své oběti v koncentračních táborech.“ A toto přirovnání je naprosto výstižné. Nyní se totiž postupně dostáváme k tomu, proč chce světová vláda označit všechny lidi mikročipy. Jen identifikace? Jen kontrola? Jen sledování pohybu? Jakoby to nestačilo, ještě tu něco je a tím něčím teprve končí cíle tohoto vražedného divadla. Ale dejme slovo tomu nejkompetentnějšímu…

Doktor Carl W. Sanders z USA je elektronický inženýr, vynálezce a vládní konzultant. Je také vítěz prezidentské a vládní ceny za nejlepší designovou činnost. 32 let svého života strávil ve strojním a elektronickém návrhářství mikročipů vztahujících se k člověku a organismu. V roce 1968 se dostal jako specialista k projektu ve městě Phoenix v Arizoně. Současně se na tomto projektu pracovalo i v Bostonu a také Hunfordu. Celý projekt byl zaměřen na jednu mladou ženu, která měla zlomenou páteř. Oni zjistili, že by snad mohli zapojit nervy umělé. Do tohoto projektu byly zapojeny stovky lidí. Jednalo se o projekt revoluční, první svého druhu a nikdo nevěděl, jaké přinese výsledky. Podnětem k tomuto projektu se stala právě ona nemocná žena. Celý projekt nakonec vyvrcholil v mikročip. Po implantacích několika těchto mikročipů této ženě do míchy, se její svaly na rukou a nohou skutečně začali napínat a končetiny pohybovat. Dr. Carl W. Sanders dostal v tomto projektu vyšší pověření a ručil za sestrojení tohoto mikročipu. Když se pak ale rozbíhal další nadějný výzkum tohoto mikročipu, nečekaně přišlo vládní nařízení, že financování mikročipu na onu zlomenou páteř není výnosné, a že se mají zabývat jinou oblastí výzkumu tohoto mikročipu...(Pokračování v následující kapitole.)