Zastánci Churchilla vyčítají Hitlerovi, že neuznával a neustále kritizoval parlamentní demokracii. Jaký názor měl na ní samotný Churchill? Pomineme-li fakt, že parlamentní demokracie sloužila Churchillovi jako prostředek, který mu zajistil politickou moc a celoživotní obživu (v poslanecké lavici strávil přes šedesát let), nespatříme žádný jiný významný přínos, který by Churchill na demokracii někdy vyzdvihl. Naopak. Dne 13.května 1901 pronesl jako poslanec v britské poslanecké sněmovně (Dolní sněmovna, House of Commons) tento výrok:
"Demokracie je mnohem pomstychtivější než panovnické vlády. Války národů budou mnohem děsivější než byly ty (války) králů."
Jednalo se o projev, ve kterém Churchill předvídal negativní propojení demokracie a budoucích válek v Evropě. Nové války prý vlivem rozmáhající se demokracie budou údajně mnohem krutější, rozsáhlejší a ničivější, než měly být války v časech vládnuvších panovníků. Další Churchillův výrok na adresu demokracie je mnohem známější. Pronesl ho v Dolní sněmovně 11.listopadu 1947:
"Mnoho forem politických zřízení už bylo vyzkoušeno a ještě bude vyzkoušeno v tomto hříšném a zbídačelém světě. Nikdo nepředstírá, že demokracie je perfektní nebo dokonalá. Vlastně, ve skutečnosti je třeba říct, že je to ta nejhorší forma vlády. Až na ty ostatní formy, které už byly čas od času vyzkoušeny."
Churchill jako politik rád zneužíval moc a prosazoval sílu, jak se ještě ostatně přesvědčíme. Nikdy neprojevil zájem dopřát vlastní demokracii porobeným národům britského Impéria. Jeho názory na parlamentní demokracii se nelišily od názorů představitelů nacistického Německa. Churchill nikdy demokratem nebyl. V otázce parlamentní demokracie mohou zastánci Churchilla těžko něco vyčítat nacistickému vůdci.
Winston Churchill: Rasismus a eugenika
Anglie čelila v polovině 50.let minulého století nárůstu imigrace ze svých kolonií. Churchill to jako premiér nesl nelibě a obhajoval návrh nového protiimigračního zákona. V projevu na zasedání vlády 20.ledna 1955 mimo jiné pronesl:
"Udržte Anglii bílou, to je výborný slogan."
Tento slogan tehdy používaly menší a radikálnější strany. Churchill si však pohrával s myšlenkou, že by slogan převzala jeho Konzervativní strana. Ještě překvapivější je další z jeho návrhů:
"Nepřirozený a stále rychlejší nárůst slabých a duševně chorých skupin obyvatel, pářících se na úkor úspěšných, energických a nadřazených (v originále - superior) lidí, představují národní a rasové nebezpečí, které už nelze podceńovat. Cítím, že musí být uťat zdroj této šílenosti a zničen, než se rok s rokem sejde."
Tato slova pronesl Churchill, v té době ministr vnitra, k britskému premiéru Asquithovi při debatě o nutnosti sterilizace "slabých a duševně chorých", v roce 1910. Pro vyvrácení veškerých pochybností a spekulací na dané téma, přidáme ještě konkrétnější písemný návrh ministra vnitra Churchilla ze stejného roku. Dokument je uložen v oxfordské knihovně Bodleian Library:
"Navrhuji, aby mohlo být 100 tisíc degenerovaných Britů násilně sterilizováno a aby ostatní mohli být zavřeni do pracovních táborů, v zájmu zastavení úpadku Britské rasy (v originále - British race)."
Shodná vyjádření pronesená o patnáct až dvacet let později některými představiteli německého nacistického hnutí, jsou zastánci pana Churchilla označovány za "výplody zrůd a chorých mozků". I když lze těžko popřít fakt, že pozdější návrhy německých politiků mohly čerpat inspiraci právě u Churchilla. Rasismus je podle zastánců Churchilla záležitost hloupých, primitivních, patologicky nenávistných lidí. Ovšem, jak jinak než eugenikou a rasismem nazvat návrhy, v nichž se volá po násilné sterilizaci "slabých" lidí v zájmu lidí "nadřazených", po internaci v koncentračních (pracovních) táborech a argumentuje se zastavením úpadku "Britské rasy"?
Winston Churchill: Okupační politika a Indický holocaust
Jak už bylo výše napsáno, Churchill neměl ani ten nejmenší zájem na darování svobody a demokracie porobeným národům britského impéria. Byl známý svým radikálně odmítavým postojem vůči indické nezávislosti. Během druhé světové války, už jako premiér, tvrdě bojoval proti Indům požadujících svobodu. V roce 1942 měl dokonce prohlásit při rozhovoru s Leo Amery, britským ministrem pro Indii:
"Nenávidím Indy. Je to odporný národ (v originále - beastly people) s odporným náboženstvím."
Tuto neskrývaně rasistickou a nenávistnou větu měl Churchill pronést rok před tím, než v Indii (konkrétně v Bengálsku) vypukl hladomor, na jehož následky zemřelo do roku 1945 podle oficiálních zdrojů až 4 miliony lidí, podle indických zdrojů až 7 milionů lidí. Indové dnes stále více volají po prošetření této tragédie a nazývají jí jako Indický (případně Bengálský)holocaust. Paradoxně bylo slovo "holocaust" poprvé použito pro období Druhé světové války právě v souvislosti s indickým hladomorem, spisovatelem N.G.Jogem v jeho knize"Churchillovo místo nezájmu: Indie" z roku 1944. Tato smutná událost se nápadně podobá o deset let starší tragédii na Ukrajině, kdy nezodpovědným rozhodnutím Stalina zahynulo hlady až 8 milionů porobených Ukrajinců. Měl tedy Churchill přímý podíl na smrti milionů nevinných lidí, které o rok dříve nazval "odporným národem"? Zdá se, že ano.
Churchill v Indii tou dobou prováděl politiku spálené země (kterou nazýval Denial policy). Osudným se stalo jeho rozhodnutí zbavit se v Bengálsku značných zásob rýže v obavě, že by mohly v budoucnu padnout do rukou Japoncům. Tragédie byla odstartovaná. Přesto není žádným tajemstvím, že hladomor Churchillovi vrásky na hlavě nepřidělal. Jak si Leo Amery po vypuknutí tragédie posteskl:
"Winston může mít pravdu, když tvrdí, že hladovění podvyživených Bengálců je méně závažnější než hladovění statných Řeků. Jenže on se nesnaží dostatečně pochopit pocit zodpovědnosti Impéria v této zemi."
Leo Amery narážel na Churchillovo rozhodnutí odmítnout zaslání pomoci hladovějícím Bengálcům a místo toho lodě s potravinami poslat Řekům, kterým se Churchill v té době snažil vlichotit. Indický holocaust byl jen další z řady smutných momentů Churchillovy drsné koloniální politiky. Při ní docházelo k absurdní situaci: Churchill označoval boj proti Německu jako boj osvobozující národy od nelítostného útlaku okupantů; ve stejné době potlačoval v Indii za pomoci krutého násilí odpor místních obyvatel proti koloniálnímu útlaku britského impéria.
Churchill se násilné okupační politiky nevzdal ani po Druhé světové válce. Když v roce 1952 vypuklo v africké Keni povstání místních obyvatel proti britské koloniální nadvládě, nařídil premiér Churchill tvrdý vojenský zásah. Tento vojenský zásah proslul nejen svou brutalitou, vysokým počtem civilních obětí, ale i koncentračními tábory, ve kterých Britové dlouhé roky věznili a trýznili desítky tisíc místních obyvatel. Obdobný přímý vojenský zásah v Malajsii, který požadoval v roce 1955 proti tamním odpůrcům britské koloniální nadvlády, byl Churchillovi už rozmluven. Ihned poté opustil post premiéra a odešel do důchodu. Churchill si v oblasti okupační politiky evidentně nebral žádné servítky a pokud zachováme premisu o počtech civilních obětí nacismu, nenechal se Hitlerem ani trochu zahanbit. Smrt milionů indických obyvatel, či zavedení koncentračních táborů na likvidaci civilistů v Keni, deset let po konci Druhé světové války, zůstávají nadále smutným mementem Churchillovy reálné politiky.
Winston Churchill: Zabíjení a plynování civilistů
Snad nejkontroverznějším tématem Druhé světové války je německé užívání jedovatého plynu s cílem usmrtit civilisty. Cílem textu není toto téma jakkoli revizionisticky rozebírat, proto hodlám ignorovat celou řadu dodnes nezodpovězených otázek. Jen připomeňme, že podstatná část historiků přiznala neexistenci byť jen jediného důkazu, který by s návrhem na plynování civilistů spojoval osobu Hitlera, či by dokonce dokazoval, že Hitler o těchto praktikách něco věděl. Přesto je Churchillovými stoupenci toto téma Hitlerovi nejhlasitěji vyčítáno. Nemá ale sám Churchill máslo na hlavě?
Už Churchillův nezájem o miliony mrtvých Indů nám napověděl, že tento politik s aureolou humanisty měl v reálném životě k lidským bytostem jen velice vlažný vztah. To koneckonců potvrzuje i návrh, který přednesl v prosinci 1919 jako prezident leteckého výboru Air Council, příslušejícího pod kancelář ministerstva obrany. Návrh měl reagovat na sílící odpor proti britské okupaci Iráku. Údajný demokrat a humanista Churchill si s iráckou touhou po nezávislosti ihned věděl rady:
"Nechápu tu hysterii okolo používání bojových plynů... Jsem bezvýhradním zastáncem užití jedovatého plynu proti necivilizovaným národům."
Toto šokující prohlášení se zastánci Churchilla snažili dříve tlumit omluvou, že Churchill neměl na mysli jedovatý plyn (i když užil termín "poisoned gas", což v překladu doslova znamená jedovatý plyn), ale že měl na mysli "tear gas", slzný plyn. Tato obhajoba však vzala za své poté, co se na internetu objevil kompletní přepis tohoto Churchillova návrhu. V něm se dočteme, jak Churchill po vzbuzení údivu mírní své vyjádření:
"Není nutné užít POUZE ty nejvíce smrtící plyny. Můžou být užity i plyny, které způsobí veliké potíže, a které by šířily dostatečný teror."
Není tedy nutné POUZE zabíjet, můžeme šířit i teror... Je smutné číst tato slova. Přestože se děti ve školách učí pravý opak, Churchill k lidským bytostem evidentně žádné sympatie nikdy chovat nemohl. Což prokázala i následující válka. I tehdy potvrdil, že jeho návrh z roku 1919 nebyl jen momentální ztrátou soudnosti, ale že nehumánní prostředky války mu byly velmi blízké. Od počátku Druhé světové války nechal vyrobit ohromné množství jedovatého plynu. V roce 1944, 6.července, promluvil takto k nejvyššímu generálnímu štábu:
"Měl bych být připraven udělat cokoliv, co by zasáhlo nepřítele na nejcitlivějším místě. Budu vás zřejmě muset požádat o podporu kvůli užití jedovatého plynu. Mohli bychom zamořit města v Porúří i mnoho dalších měst v Německu... a pokud to uděláme, udělejme to na sto procent."
Chemický útok mu byl rozmluven s tím, že by to bylo propagandistickou chybou a nahrávkou na smeč nepříteli, který se po celou válku k užití plynu neodhodlal. Churchill si nakonec touhu nařídit hromadné vraždění civilistů přeci jen splnil. I když "pouze" bombardováním německých měst zápalnými bombami. Například Drážďan, kde zahynulo až půl milionu civilistů. Proto nás nemůže překvapit Churchillův dopis z roku 1916. Adresoval ho svému příteli a komentoval v něm své pocity během první světové války:
"Myslím, že bych měl být proklet. Protože miluji tuto válku. Vím, je ochromující a drtí tisíce životů v každém okamžiku. A přesto, nemůžu si pomoci, užívám si z ní každou sekundu."
Je smutné, že jsme nuceni žít v době, která velebí bezcitné masové vrahy se sadistickými sklony a za pomoci lží z nich dělá hrdiny.
W. Churchill: Židé a komunismus. Antisemitismus.
Další velmi důležité a kontroverzní téma, které zastánci Churchilla vyčítají Hitlerovi. Téměř v každé publikaci a v každém dokumentu je Hitler napadán za "nechutné a ničím nepodložené obviňování Židů z podílu na tvorbě a šíření komunismu", které se mělo stát zdrojem Hitlerovy kritiky Židů. Tyto názory prý dokazují, že Hitler byl "blázen a fanatický antisemita". Opravdu ale tyto názory zastávali jen údajní blázni a fanatičtí antisemité? Nemá i v tomto případě Churchill máslo na hlavě?
"Není třeba přehánět úlohu, kterou hráli mezinárodní a z větší části ateističtí Židé při tvorbě bolševismu a aktuálním nastolení Ruské revoluce. Samozřejmě je obrovská; zřejmě převažují nad ostatními. S výjimkou Lenina, většina vedoucích postav jsou Židé. Navíc, hlavní inspirace a hnací síla pochází od židovských vůdců. Třeba Čičeryn, čistě ruský, je zastíněn jeho formálním podřízeným Litvinovem. Vliv Rusů jako Bucharin nebo Lunačarskij nelze srovnávat s mocí Trockého nebo se Zinovjevem, diktátorem Rudé pevnosti (Petrohrad) nebo Krassinem či Radkem - všichni Židé. V sovětských institucích je převaha Židů ještě více alarmující. A onu prominentní, ne-li přímo vedoucí úlohu v teroristickém aparátu Mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí (ČEKA - pozn.autora) převzali Židé, v některých konkrétních případech Židovky. Ta samá odpudivá vyjímečnost byla Židy uplatněna během krátké doby teroru, kdy Béla Kún vládl Maďarsku. Ten samý fenomén byl přítomný v Německu, speciálně v Bavorsku, do takové míry, dokud tomuto šílenství bylo dovoleno trápit dočasně pokořené německé obyvatelstvo. I když je v těchto zemích určitě mnoho Nežidů stejně špatných jako ti nejhorší židovští revolucionáři, procento posledně jmenovaných je vzhledem k jejich početnímu zastoupení v populaci ohromující."
Ne. Toto není "nechutné a ničím nepodložené obviňování Židů" zlým Hitlerem či jinými představiteli německého nacismu. Jedná se o věty z článku Sionismus versus bolševismus, který nenapsal nikdo jiný, než Churchill, pro časopis Illustrated Sunday Herald. Článek vyšel v únoru 1920. Jenom lhář by mohl tvrdit, že Churchill pochytil tyto názory od tehdy zcela neznámého Hitlera. Naopak, názory detailně kopírující článek významného britského politika Churchilla se o pět let později objevily v Hitlerově knize Mein Kampf.
W. Churchill: Lebensraum a sionismus
Třetí z nejvíce diskutovaných témat týkajících se Hitlera a nacistického Německa je téma životního prostoru, německy Lebensraum. Hitler ho pro německý národ chtěl hledat ve východní Evropě, na území tehdejšího Sovětského svazu. Když Hitler zaútočil v červnu 1941 na SSSR, komentoval to Churchill v rozhlasovém vysílání z 22.června slovy:
"Hitler je zlověstná obluda, s nenasytnou touhou po krvi a drancování. Nespokojil se s nadvládou nad celou Evropou, on teď musí své řeznické a devastující dílo přenést i na obyvatele napříč Ruskem a Asií..."
Následovalo ještě mnoho spílání. Projev by pro fakta neznajícícho posluchače musel být vpravdě strhujícím emotivním zážitkem. Bylo to mistrné dílo Churchillovské propagandy. Nikoho totiž nenapadlo, že Velká Británie v té samé době okupovala a ovládala přes polovinu světa. A že tento obrovský životní prostor a nadvládu nad ním nezískala mávnutím kouzelného proutku, nýbrž desítkami let krutého a nemilosrdného válčení, plenění a zabíjení. Churchill se už nechlubil do rozhlasu tím, že v Indii ve stejném momentu existuje odpor vůči britské okupační nadvládě, který Británie a on sám potlačuje těmi nejbrutálnějšími prostředky.
Jako třešničku na dortu této propagandistické blamáži uvedeme Churchillův projev z roku 1937. Ten strhává z tohoto politika jeho falešný závoj humanisty, demokrata a bojovníka za svobodu všech národů. Ukazuje nám jeho skutečnou tvář. Tvář chladnokrevného, vypočítavého pokrytce:
"Nesouhlasím s tím, že pes u koryta má konečné právo na to koryto, i když ho může obývat po velmi dlouhou dobu (pozn.autora - Churchill zde naráží na starou řeckou bajku, oblíbenou v anglosaských zemích: je o psu ležícím dlouhou dobu v korytě s krmením, ke kterému odmítl pustit nově příchozího hladového koně; i když pes sám jíst nepotřeboval). Takové právo neuznávám. Z toho důvodu neuznávám, že by se stala nějaká velká křivda rudým Indiánům v Americe nebo černochům v Austrálii. Neuznávám, že by se těmto národům stalo něco hrozného jen z toho důvodu, že silnější rasa, nadřazená rasa (higher-grade race), mnohem vyspělejší rasa vykročivší svou cestou, přišla a zabrala jejich místo."
Projev z roku 1937 směřoval Churchill k Peelově komisi při řešení otázky "Židovský domov v Palestině" (Jewish Homeland in Palestine). Churchill touto lichotivou argumentací podpořil snahu židovských sionistů zabrat (Brity okupovanou) arabskou Palestinu a vytvořit tam svůj vlastní židovský stát. Jak Churchill naznačuje, v určitých případech není politika Lebensraumuvůbec kontroverzní. Když potřebovali Anglosasové svůj nový Lebensraum, životní prostor, bylo to zcela v pořádku. Když nový Lebensraum požadovali Židé, bylo to také zcela v pořádku. Když se Lebensraum Anglosasů a Židů obhajoval právem silnější a nadřazené rasy, bylo to také v pořádku. Jakmile však obdobným způsobem požádali o životní prostor Němci, byl oheň na střeše. Proč? Nedosahovali takových rasových kvalit jako Anglosasové a Židé? Bajka o psu a korytu pro ně neplatila? Je zvláštní, jak samozvaní humanisté a demokraté až nápadně často využívají systém dvojího metru a výlučnosti práv pro výlučné skupiny lidí. Hitler pouze opakoval Chuchillovu argumentaci. Přesto byl Churchillem tvrdě zkritizován a je kvůli tématu Lebensraumtvrdě kritizován nejen Churchillovými zastánci dodnes.
Závěrem: Jaké jsme tedy získali poznatky?
Zaprvé. Churchill nikdy nebyl humanista v tom duchu, v jakém toto slovo chápe současný svět. Byl to rasista a jeho rasistické názory se ničím nelišily od průměru té doby. I když je dnes vyzdvihován vůči Hitlerovi téměř jako světec, byly ve skutečnosti názory obou politiků v otázce ochrany a budoucnosti vlastní rasy prakticky shodné.
Zadruhé. Churchill nikdy nebyl ani opravdový demokrat. Parlamentní demokracie se mu stala zdrojem obživy, v poslanecké lavici strávil drtivou část svého života. Jako instituci ji vnímal s despektem, opovrhoval jí. Ani v tomto ohledu se nijak nelišil od Hitlera. Churchill opakovaně získal post všemocného vládce, kdy rozhodoval o životech celých národů. V této pozici mohl prokázat, že se liší od totalitních vládců, které jeho stoupenci tolik kritizují. Nestalo se tak. Churchill jako vůdce Impéria nikdy neprojevil demokratického ducha. Byl to on, kdo proti vůli svých poradců a spolupracovníků navrhoval ta nejbrutálnější a nejkrvavější řešení pro politicko-vojenské krize. Ať už to byla jeho touha hromadně zplynovat irácké civilisty, touha hromadně zplynovat německé civilisty nebo jeho rozhodnutí brutálním násilím potlačit odpor proti britské okupaci v Indii, Keni a Malajsii. Každé toto rozhodnutí ukazuje spíše na jeho skryté sadistické sklony diktátora, na hony vzdáleného skutečnému demokratickému uvažování.
Zatřetí. Churchill nemohl být nikdy bojovníkem za svobodu a nezávislost lidí. Tato lež poválečné propagandy je výsměchem všem těm desítkám porobených národů, které Churchill po dobu svého vládnutí držel železnou pěstí pod nadvládou britské koruny. Měl na svědomí životy milionů civilistů a osobně zastával názor, že okupace či zabírání cizích území "nadřazenou rasou" na úkor ostatních národů je zcela v pořádku. Vyzdvihovat Churchilla nad Hitlera je nesmysl. Oba dva politici se primárně starali o osudy svých říši a svých ras. Oba dva se dívali na politiku z praktického hlediska. Oba dva zastávali politicky nekorektní názory, oba dva nenáviděli komunismus. Oba dva udělali řadu kontroverzních rozhodnutí. Churchill přesto dnes na žebříčku popularity zaujímá vysokou příčku. Díky cíleně zmanipulovaným faktům, která téměř 70 let šíří poválečná propaganda. V čele s jeho oficiálním životopiscem, britským spisovatelem židovského původu, Martinem Gilbertem.
Jakmile však této propagandě nastavíme zrcadlo, falešný závoj humanisty a demokrata spadne, a ukáže se nám skutečná tvář bezcitného masového vraha se sadistickými sklony. Pokud se dnes někdo snaží kriminalizovat projevy Hitlera, měl by v rámci spravedlnosti a touze po rovnosti kriminalizovat stejnou měrou i projevy Churchilla. Oba státníci se ve všech důležitých bodech shodují. A nakonec - nelze přeci vyloučit podezření, že Hitler svou ideologii mohl čerpat právě od tehdy již slavného politika Velké Británie. Kterou Hitler velmi obdivoval, a kterou považoval za vzor budoucí německé říše.
