Ďábel dnes? - Zlo postupuje jako nakažlivá nemoc

V dalším chci ukázat, jak je možno vidět tyto vlivy v životě různých skupin a společnosti. Zaprvé si všimneme, že lidé se obvykle nesdružují s přímým úmyslem páchání zla. Zlo je totiž ze své povahy nedružné. Vezměme si třeba pýchu. Jen jeden může být ten největší. Nebo moc. Jen jeden může mít moc nad ostatními. Nebo bohatství. Jen jeden může být nejbohatší na úkor těch druhých. Takže buď vznikne skupina s cíli ušlechtilými a něco se někde zvrtne (například vedoucí podlehne pokušení a zneužije svojí moc), nebo je tu skupina, která má cíle pro sebe užitečné, ale pro ostatní škodlivé (třeba banda lupičů) nebo někdo zakládá skupinu s úmyslem ostatní podvést. Najdeme i jiné důvody a jejich kombinace. 

Můžete právem říci, že to tady bylo vždycky a prozatím jsme se obešli bez ďábla - stačila nám lidská hloupost, slabost a špatnost. Pojďme tedy dál. Lidi může spojit ke konání špatných věcí také falešné náboženství. Tím nemyslím tak zvaný satanizmus - lidé, kteří se mu věnují ubližují hlavně sami sobě. Jde o to, že vědomí, že jsem vyvolen a povolán může vést buď k touze sloužit Bohu i bližním, nebo k vědomí, že pravidla závazná pro ostatní pro mně neplatí. Pěkně to vidíme u současné vládní garnitury USA a jestli chcete příklad z historie, vzpomeňte si, kam zavedlo nacizmus novopohanství. Tato náboženství naštěstí nejsou misijní. Skupina vyvolených musí být uzavřená a potřebuje jen pomocné síly - vylizovače mís a zadků. I tady prozatím nepotřebujeme externího ďábla. Stačí nám ďábelství, skryté v jednotlivých lidech.
Zkusme tedy náboženství, které o sobě tvrdí, že náboženstvím není. Má tak trochu i pravdu, protože v něm se považuje za boha každý sám. Často se projevuje jako zdegenerovaný liberalizmus. Lidé, kteří mu propadli nenávidí všechno, co je lepší než oni a jsou se také schopni spojit proti všemu, co ostatním umožňuje žít a přežívat. Dá se velmi často říct, že podřezávají větev, na které sedí. Tady už bychom se měli vážně zamyslet, co tyto lidi spojuje, když je v podstatě každý ostrovem sám pro sebe.

Jenže ono je to ještě horší. Těžko přehlédnout náznaky, že zlo postupuje koordinovaně. Různé zlé, lidem škodlivé věci propukají na různých místech a z různých důvodů, ale nakonec do sebe záhadným způsobem zapadají. Jako příklad vezměme t. zv. barevné revoluce. Patrně se shodneme, že lidé, kteří se jich účastní jednají proti svému zájmu "částečně z blbosti a částečně za cizí peníze". Kdo chce vidět pozadí, ten si obvykle všímá, že primární jsou ty cizí peníze, které zároveň celou věc koordinují. Jenže pak narazíte na skupiny, které zevnitř rozbíjejí nějaký spolek či organizaci podle schématu barevné revoluce, přestože se o politiku nezajímají, peníze nedostávají a jednají jen z blbosti. Podobných věcí je samozřejmě mnohem víc. 
Jsou lidé, které to vede k přesvědčení, že je tady supertajná organizace, která má páchání zla tak říkajíc v náplni práce. Konkrétně chce všechny navzájem izolovat, zotročit nebo zabít a všechno sežrat. Ostatní tomu říkají konspirační teorie a mají z toho legraci. Na první pohled mají docela pravdu. Dokonale utajená a přitom vše prostupující organizace je svrchovaně nepravděpodobná, také proto, že zlo a sobectví se, jak už jsme si řekli nesnadno organizuje - členové takové organizace by se brzy porvali o kořist mezi sebou. Odpůrci konspiračních teorií tedy řeknou, že jde o náhody. Není ale těch náhod trochu mnoho? Najednou se začnou všude objevovat skupiny, které nemají spolu mnoho společného - krom toho, že zavedené špatné pořádky nezlepšují, ale zhoršují všude, kde se objeví. Chovají se podobně, jako ti američtí hlodavci, kteří se občas v houfech vrhají do moře, nebo ti známí vepři z evangelia. S tím rozdílem, že tihle se napřed snaží do toho moře naházet všechny, kteří s nimi nechtějí jít. Různí odborníci napsali spoustu chytrých knih o deprivaci, psychologii davu a podobně, ale není to nic platné.

Zlo postupuje jako nakažlivá nemoc - a my jsme v podobné situaci, v jaké byli naši předkové, než poznali původce těchto nemocí. Byly časy, kdy lidé viděli ďábla za každým stéblem trávy. Upalovali čarodějnice, místo aby se zamysleli nad svými náboženskými, mravními a filozofickými východisky. Později bylo vědecky zjištěno, že ďábel neexistuje - a ďábel poslušně přestal existovat.