Autocenzura, svět zakázaných slov, která nikdo nezakázal

I v dnešní společnosti přežít znamená být součástí výhod společnosti, ve které žiji, tím, že můj vlastní "mediální a společenský" obraz bude v souladu s tím, co hlásá většinová společnost nebo můj chlebodárce. Jedná se o autocenzuru, která prostupuje celou společností, ale logicky je nejviditelnější v takzvané novinářské práci.

Například český profesor Ota Ulč si všímá sílící tendence kontrolovat používání slov v Americe. Například...

Univerzita v New Hampshire vydala vhodnou politicky korektní příručku nazvanou "Bias-Free Language Guide" se seznamem slov, která sice nejsou zakázána za všech okolností, ale jsou označena jako "problematická", takže jejich definitivní zákaz je teprve na cestě. Patří mezi ně "Američan", "homosexuál", "ilegální cizinec", "běloch", "pracovní síla", "čerstvý", dokonce i "pošťák", "předseda", také "starší", "senior", "nadváha". ", "vada řeči", "hloupý", "sexuální preference". Pachatel - student nebo učitel - je pak podroben kázeňskému postihu a ideologické převýchově, která je obvykle prezentována matoucím eufemismem "školení o rozmanitosti".

Univerzita Jižní Karolíny zakazuje "škádlení, zesměšňování, urážení - škádlit, zesměšňovat, urážet".

A Ota Ulč si také klade zásadní otázku. Kdo bude hodnotit tato jedinečná správná slova?

Ano, kdo bude samozvaným morálním soudcem, jako u nás například lidé z některých novin, o jejichž objektivitě lze s úspěchem pochybovat, ale o jejichž loajalitě k určitému politickému názoru či ideologii už není pochyb.

Nebo dokonce vytvoření úřadu několika poslušných úředníků, jak je to vidět například v byrokratickém systému EU, kde vás za 20 000 eur měsíčně úspěšně zbaví jakékoli osobní ideologie a iniciativy.

Je proto otázkou, kdy se tyto myšlenky v naší zemi plně rozvinou. Znamení jsou již k dispozici. Zbývá jen získat souhlas většiny nebo přijmout nařízení vládnoucí menšiny.

zdroj: http://voltaire.netkosice.sk/index2.html