Zápisník z Káhiry, část třetí, takřka kulturní

Podrobnosti

Téma / Téma na tento týden|

10. leden 2010|

Tereza Spencerová|

15990 x

Včera jsem před usnutím v televizi nasurfovala egyptský týler (jak říkali u nás ve videopůjčovně v dobách, kdy se ještě půjčovalo video). Neodolám a v duchu leacockovského „stručně vám povím, oč tam šlo" se s vámi o tento zážitek musím podělit. Nevím, jak dlouho už to běželo, ale  v době, kdy jsem se k tomu nerváku připojila já, se po vyloupené bance honily dvě party lupičů, střílely po sobě a praly se, a pak se postupně objevily další dvě party, z nichž ta třetí jako by byla s tou první a čtvrtá s druhou, ale protože mi obličeje těch ranařů připadaly dost stejné, měla jsem v tom zmatek, a to do chvíle, než se zjevila pátá parta a zachránila hlavního hrdinu, který byl podle mého původně v partě jedna nebo dvě. Pak hrdina utíkal po nábřeží v Dahabu (to jsem poznala naprosto neomylně) a přiložil v jakési vile pistoli k hlavě záporákovi (což jsem poznala taky, podle zločinecké fyziognomie). Pak se ale vynořil kdosi za ním a přiložil hlaveň k hlavě jemu a pak zase další, až se vytvořil jakýsi vláček. Najednou se hlavní hrdina objevil v zajetí na luxusní jachtě u hlavního padoucha, který měl bombu a digitální časovač na ní už běžel. Když se zase začaly vynořovat osvědčené záchranné party, hlavní zloduch zmizel a parta hrdinů se sklonila nad bombou. Určitou novinkou oproti tradici žánru bylo, že jedna z pomocnic hlavního hrdiny ze všeho nejdřív na bombě bůhvíproč vyměnila uesbéčka, a teprve pak hlavní hrdina začal váhat, jaký že drát má přestřihnout, nato osudovým hlasem oznámil, že přestřihne červený (ahmar, to jsem vyrozuměla), zavřel oči a poslepu přestřihl černý, a odpočítávání bomby se zastavilo.  No a když už se zdálo, že bude happy end, tak hlavnímu hrdinovi zavolal hlavní padouch ze svého mercedesu, cosi mu řekl, hrdina se temně zadíval na moře a z jeho pohledu bylo zřejmé, že ho ještě čeká velká facha. A titulky a basta.

Jak říkám, škoda, že jsem to neviděla od začátku... Je to ale vhodná příležitost povědět si něco o filmech v Egyptě. O těch místních moc nevím, snad jen to, že několik celodenních cest z Káhiry na Sinaj a zpátky, při nichž autobusové firmy nabízejí cestujícím domácí filmy „na palubě", mě z potřeby poznat blíže egyptský film jednou provždy vyléčilo. O to zábavnější je ale zajít v Káhiře do kina. Zdejší strážci morálky západní filmy silně stříhají (pryč jde sex, násilí a tak), a když nestíhají stříhat, tak prostě promítač dá v určitých pasážích před projektor nějakou desku nebo co, takže sice slyšíte, co se na plátně děje, ale nevidíte to, což je sice na jednu stranu pakárna, teď mě ale napadá, že na druhou to může - přinejmenším v některých případech -- zajímavě vybuzovat fantazii. Jinými slovy, návštěva filmu, který je třeba až o půlhodiny kratší oproti originálu, je zvláštní, nicméně pro cyniky vítaný zážitek.

A kdybyste se přece jen k nějakému egyptskému filmu někdy přichomýtli (a teď nemám na mysli snímek The Traveller, který soutěžil v Cannes a podle recenzí je zajímavý), nabízím jednu poučku pro snadnější chápání děje. Jak mi prozradil jeden místní kamarád, pokaždé, když se na plátně objeví palmy s listím vlajícím ve větru a kamera se mezi nimi tak jako v závrati zatočí, znamená to prý, že hlavní hrdinové, on a ona, zrovna dělají „faki faki". No a pak přijde střih a už mají dítě... Ukazoval mi to na několika cédéčkách a fakt to tak je. A přiznal se, že pro změnu jemu vybuzují zajímavé fantazie právě ty točící se palmy...

Komentáře