Válka proti fiktivnímu nepříteli

Podle autora konspiračních bestsellerů Michaela Morrise celý svět setrvává v permanentním válečném stavu již od 11. září 2001, kdy byl proveden útok na newyorská ‚dvojčata' světového obchodního centra. „Jestliže jsme snad po rozpadu východního bloku chovali naději, že se svět vydá cestou míru, tato jediná událost naději zmařila," uvádí Morris.

A jak připomíná, „USA po skončení studené války prostě potřebovaly válku novou". „Bez války, bez nebezpečí a strachu neprojde velký armádní rozpočet a nedají se ani snadno manipulovat lidé. Ovládá-li člověka strach, vše se v jeho těle stáhne, shrbí se, nasadí si klapku na oči a nechá si vše líbit, hlavně, že to přežije. Kdo má strach, tak se ani na nic neptá. Proto jsem přesvědčen, že od 11. září 2001 panuje na Zemi nepřetržitě výjimečný stav – a to jak emocionálně, tak právně. Proto se dá ono datum označit za den, který opět vše na světě od základů změnil," uvádí v jedné ze svých knih Michael Morris.

Huml si všímá způsobu záhad kolem malajsijského letadla. Ne všemu se má věřit, říká

Lidí, kteří poukazují na podivnosti kolem 11. září 2001 ročně přibývá. Zatím jsou sice stále zařazováni spíše do kategorie konspirativců a nebráni většinově příliš vážně, přesto jejich pochybnosti rostou. Zvlášť, když si dávají do souvislosti události, které se odehrávají letos na Ukrajině a o kterých stále přicházejí diametrálně odlišné zprávy, jakoby si někdo nepřál, aby svět věděl, co vše se skutečně odehrálo. Jedním z těch, kdo vyslovují nahlas a veřejně své pochybnosti, je i poslanec Stanislav Huml.

„Zdá se víc než jasné, že tvrdé sankce proti Rusku, které byly vyhlášeny s ohledem na sestřelení civilního letadla s téměř 300 mrtvými, způsobila úmyslně UA armáda. Modus operandi - rukopis - CIA se ale nedá zapřít. Do Pentagonu také letadlo nenarazilo a propaganda to stále tvrdí. Pád dvojčat a zejména třetí budovy, jsou otázky, které kladou dodnes pozůstalí po obětech, nikdo jim neodpovídá. USA mají na UA své poradce. Z toho mi vyplývá, že někdo v pozadí chce válku za každou cenu, jako potřebovali válku proti terorismu, která již je vyčerpaná. Proto muselo spadnout letadlo, aby byl důvod," uvedl Huml se svém komentáři na sociální síti.

A jak dodal, ten někdo nás na tu válku prý připravuje propagandou a formulováním všeho zla do Ruské federace, a proto ji staví do role agresora. „Nepochybuji o tom, že východ Ukrajiny podporu svých bratrů, chápejte rodin z ještě většího východu, dostává. Ty západní Ukrajince zase podporujeme my. Neptáme se proč nebyly zveřejněny záznamy řídícího letového provozu při jeho komunikaci s piloty, neslyšeli jsme zvuk z černých skříněk. Malajsie již prohlásila, že letadlo jim sestřelila ukrajinská stíhačka a mám informaci, že to potvrdila i laboratoř, která zkoumala fragmenty trosek. Průběžné výsledky jsou však dohodou 4 států (mimochodem jeden z nich je hlavní podezřelý) utajeny. A přitom jde o závažný případ, který je důvodem sankcí a další eskalace konfliktu," domnívá se Huml. A pokud v jeho teoriích zůstaneme, že třeba dodat, že je podporuje i již zmiňovaný autor bestselleru Co nesmíte vědět Michael Morris.

Studie, která odhalila, k čemu potřebují mocní světa války

K tomu, aby se dalo úvahám tohoto spisovatele uvěřit nebo alespoň lépe ji pochopit, je třeba se vrátit až do roku 1966. Tehdy totiž americký ministr obrany a pozdější šéf Světové banky Rpbert McNamara adal jistému zařízení s názvem Hundsun Institute ve státě New York zpracování studie o zakladateli a vůdčí osobnosti zmiňované instituce Hermanu Kahnovi. Poté, co byla studie zpracována, vešla ve známost pod názvem Zpráva z Iron Mountain. Ten, komu to nic neříká, možná přece jen více zbystří, pokud v této souvislosti zmíníme knihu G. Edwarda Griffina nazvanou Stvůra z ostrova Jekyll Island.

I tak tápete? Nevadí. Oficiální náplní studie byl přehled a průzkum metod, jež by mohly dovést společnost ke stabilizaci. Jinak řečeno, spíše šlo o to, jak udržet vládní moc za všech okolností. Také o to, jak občany kontrolovat, jaké způsoby jejich ochrany volit před jakoukoli možnou vzpourou. A tím se dostáváme k podstatě celé věci. Výsledky studie ukázaly, že jako jediný prostředek k podrobení obyvatelstva se doposud napříč celo lidskou historií spolehlivě osvědčila jedině válka.

„Za války se masy bez jakýchkoli výtek smíří s nedostatkem, strádáním, kontrolami i daněmi. Ve prospěch vítězství ve válce se žádná oběť nepovažuje za příliš velkou, odmítnutí ji udělat je považováno za zradu. Když existuje jeden společný nepřítel, odpadnou i obavy z toho, že by se lid začal bouřit," zmiňuje Morris některé body ze studie. V ní se prý dokonce uvádí také to, že proto je válka pro úspěšné řízení početných populací nezbytná.

Bez hrozby války nemá prý žádná vláda zaručenou stabilní dlouhodobou moc?

V knize Co nesmíte vědět, pak uvádí Morris i doslovně přeloženou pasáž:

„Hrozba války je nebezpečím hrozícím z vnějšku, bez něj dlouhodobě nezůstane u moci žádná vláda. Historické prameny zřetelně dokládají, že režim, který zanedbá péči o udržování věrohodného rizika válečného konfliktu, směřuje k vlastnímu pádu. Způsobí ho buď síla soukromých zájmů, reakce na sociální nespravedlnost, či jiné další rozkladné elementy. Proto je příprava společnosti na případnou válku nejvýznamnějším politickým stabilizátorem," napsali tvůrci studie, která byla vypracována v roce 1966.

Není asi třeba rozebírat a připomínat, válečné konflikty, které v posledních letech hýbaly světem a rozhořely se v různých koutech planety – včetně těch, které nejsou daleko ani od České republiky – tedy na Ukrajině. Vedle nich ale obepíná svět ještě jiná válka, na kterou Morris upozorňuje.

Tou je válka proti fiktivnímu nepříteli, nebo nepříteli, kterého konkrétně neznáme, neumíme ho přesně pojmenovat – proti terorismu. Kvůli němu jsme podle politiků většiny světa vystaveni permanentnímu ohrožení.

„Toto ohrožení ale stojí z největší části na tvrzení, jež jistá vládní místa předávají tiskovým agenturám. Ty je pak vypouštějí prostřednictvím médií na vystrašenou společnost, která je stále více paranoidnější a náchylná podrobit se stále silnější kontrole. Ono ohrožení se zakládá většinou tak, že se začne tvrdit, že kdosi kdesi chtěl spáchat teroristický útok, kterému se však podařilo zabránit. Lze připomenout i hrdinu románu George Orwella 1984, který po určité době též začal mít pochybnosti o tom, zda bomby dopadající na jejich území, doopravdy pocházejí od protivníků," konstatoval Morris v jedné ze svých knih.

Počty obětí teroru versus počty obětí dopravních nehod

A všímá si důležitých momentů. Například toho, že v roce 2004 zemřelo kvůli teroristickým činům na celém světě 1900 obětí. „V tomtéž roce však zemřelo jen v Německu podle statistik místního dopravního úřadu při dopravních nehodách 5844 lidí. To je víc než třikrát tolik, přitom jen na území jediné země, nikoli celého světa. Odhady dopravních expertů znějí tak, že na světě při dopravních karambolech umírá ročně 1, 2 miliony lidí. A pokud to vezmeme do absurdity, tak třeba padající kokosové ořechy ročně usmrtí též více než 150 lidí. Proč to uvádím? Jestliže o rok dříve, v roce 2003 uváděly statistiky, že bylo ve světě 625 obětí teroristů, pak by se o kokosových ořechách možná též mělo hovořit jako o jednom z největších světových nebezpečí, ne?" uvádí spisovatel zajímavá srovnání.

I proto je podle něj nutné nalézt nového nepřítele. Tento rok se zdá, je tomu nakloněn. Otázkou však je, s jakými následky.

„V rámci této myšlenky se tak vrší bezmezně lži. Stačí připomenout tu, že Saddám Hussain prý měl vlastnit zbraně hromadného ničení. Tvrzení, které vzešlo podle všeho z Bushovy vlády, bylo lživé, stejně jako prohlašování trvalého nebezpečí teroru ze strany islamistů. Pokud nyní existuje, velice pravděpodobně vzniklo až následkem těchto tvrzení. Vlády to však kryjí s vědomím, že hnacím motorem ekonomiky je zbrojní průmysl a že ony samy jsou vydány napospas bankovnímu kartelu," konstatoval Michael Morris.