Petr Markvart
JAK JSME NECHTĚLI VIDĚT, ŽE SE SVĚT MĚNÍ - Český mainstream se vypořádal s rozšířením BRICS po svém. Radši o něm vůbec nepíše. Asi se bojí, aby nesloužil Putinovi, Si Ťin-pchingovi nebo jinému zlému diktátorovi. Země BRICS i v této fázi však pouze pochopily, že musí konečně přijmout někoho nového do svých řad a přitom to tak hezky nakombinovaly, jakoby si každá členská země nominovala jednoho nového člena (Čína dva). Co je však asi podstatné na tomto kroku je to, že ta propagovaná nejednotnost názoru zemí BRICS na přijetí nových členů, kdy Brazílie a Indie byly údajně proti, najednou musela ustoupit stranou.
Primárně šlo zajisté o ty dvě bohaté země, tedy o Saúdskou Arábii a Emíráty. Produkce ropy a jistě i členství v původně Západem inspirované skupině OPEC, hrají svou roli. Navíc se jedná o současné významné sponzory New Development Bank (NDB), která má být do budoucna hlavním financujícím ústavem zemí BRICS.
Naproti tomu Argentina, lapená do dluhové pasti IMF a WB, je vlastně případem opačného extrému. V každém případě se však jedná o druhou největší ekonomiku Jižní Ameriky, a to je to, co tu asi rozhodlo. Venezuela a Bolívie, případně i Mexiko, půjdou jistě hned v závěsu za Argentinou.
Podobným případem je i Egypt. Nejlidnatější sunnitská země Afriky, dnes v zásadě závislá na finančních injekcích bohatých arabských států. Se svým obyvatelstvem, které čítá i 20 miliónů křesťanů,je nejlidnatější arabskou a druhou nejlidnatější africkou zemí.
Další africkou zemí (kromě Egypta), přijatou do BRICS, je i Etiopie. Vždy samostatná, hrdá země, vzdorující zásadně muslimské (a jakékoli jiné) okupaci. Nerostné zdroje plus 110 miliónů obyvatel, kteří vždy byli našimi kulturními partnery.
K těm arabským zemím nakonec zkusme nějak přifařit i Írán. Většinově nearabskou, šíitskou, indoevropskou zemi, kterou jsme všichni (kromě Německa), v zájmu USA, za posledních 10 let pouze kopali do prdele. Jejich motivace je stejná, jako u Argentiny. Jenom k tomu má fůru plynu, jistě i ropy a tedy i peněz.
Co v tom vidíte, děti? Já tedy minimálně absolutní smíření ještě donedávna nesmiřitelně rozhádaných světů, a to bez zneužívání náboženských, ekomických či regionálních rozdílů v zájmu zahraničně inspirovaných "barevných revolucí". Dne 1. ledna 2024 se náš svět skutečně skokově nezmění. Ale až se plíživě začne měnit, už se k tomu moc vyjadřovat nemusíme. Zkusme o tom tedy alespoň přemýšlet a bojujme. Lidé, kteří nebojují za svojí budoucnost, jsou totiž vlastně už mrtví.
Edit: On už se ten svět opravdu změnil vlastně včera. To my se jenom pořád snažíme předstírat, že to asi nebude pravda...