Doplňkové "vyvažovací" akty
Rusko i Indie v zásadě usilují o "vyvážení" důsledků především americko-čínské nové studené války, ačkoli na to dosud šly různými způsoby: Rusko se přiblížilo Číně, zatímco Indie učinila totéž vůči USA. Vzájemné podezírání se z velkých strategických záměrů, které to vyvolalo, bylo nakonec vyřešeno počátkem tohoto roku. Rusko a Indie si uvědomily, že mohou udělat více, pokud budou koordinovat své politiky. To vysvětluje bod 93 jejich znovu potvrzeného paktu o partnerství, který prohlašuje, že "strany se dohodly prozkoumat vzájemně přijatelné a výhodné oblasti spolupráce ve třetích zemích, zejména ve střední Asii, jihovýchodní Asii a Africe".
"Neo-NAM"
Tato politika se neformálně rovná pokusu o zorganizování sítě "nezařazených" států na celé polokouli, které sdílejí zájem Ruska a Indie na "vyvažování" mezi USA a Čínou. Jinými slovy, jedná se o prototyp "Neo-NAM", o němž autor psal v květnu 2020 pro oficiální časopis Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů (MGIMO, který je řízen ruským ministerstvem zahraničí). Jak před dvěma měsíci vysvětlil v indické vojenské publikaci Force, cílem je umožnit oběma velmocím pružně se přizpůsobovat neustále se měnícím geostrategickým okolnostem nové studené války prostřednictvím toho, co je označováno jako jejich vize "bimultipolarity".
Rusko v indicko-čínském "vyvažovacím" aktu
Je nezbytné objasnit, že Rusko nemá v úmyslu porušovat zájmy Číny, i když si to někteří lidé v Indii možná tajně přejí nebo by se k tomu alespoň mohli nechat přimět. Euroasijská velmoc spíše chápe, že má nezastupitelnou úlohu v pragmatickém řízení napětí mezi svými partnery z BRICS a SCO, aby čelila neustálým pokusům USA o jejich rozdělení a ovládání. Moskva zřejmě uznala, že pokud toto soupeření ještě nějakou dobu nezmizí, pak se Kreml musí snažit zajistit, aby nevedlo k dalšímu konfliktu podobnému Galwanu, který by v nejhorším případě mohl přerůst v totální konvenční válku.
"Vojenská diplomacie"
S ohledem na tuto skutečnost Rusko praktikuje něco, co lze označit jako "vojenskou diplomacii", neboli použití vojenských prostředků k dosažení politických cílů. V tomto případě vyváží stejně strategické a vysoce kvalitní zbraně svým rivalům Číně a Indii, aby mezi nimi udrželo rovnováhu sil s cílem následně je povzbudit k řešení sporů politickými prostředky namísto vojenských. To kontrastuje s americkou praxí "vojenské diplomacie", která se snaží poskytnout svému preferovanému partnerovi v jakékoli dvojici soupeřů vojenskou převahu, aby podpořila agresivní pokusy o jednostranné řešení existujících sporů namísto řady politických kompromisů.
RIC (Russia-India-China)
Kreml kalkuluje s tím, že pokud se Indie tak jako tak chystá po zuby ozbrojit, pak je pro ni lepší, aby tak učinila ruskými zbraněmi než americkými. Ačkoli se Čína může pochopitelně cítit nepříjemně z masivního budování indické armády, zdá se, že tiše dává přednost tomu, aby jí v tom pomohlo Rusko než USA, pokud je to zdánlivě nevyhnutelné. To by zase mohlo Moskvě umožnit účinněji zvládat zhoubný vliv Washingtonu na Dillí, který rozděluje a řídí, a tím snad stabilizovat euroasijské záležitosti. Důkazem této koncepce v praxi bylo setkání ministrů zahraničí Ruska, Indie a Číny (RIC) koncem minulého měsíce, které proběhlo i přes existující čínsko-indické napětí pravděpodobně díky zprostředkovatelské roli Ruska.
Nová dynamika studené války
Čína nevěří v to, že by svým partnerům kladla na srdce volbu s nulovým součtem, jako to dělají USA, ale bude stále více nucena hyperkonkurenční dynamikou nové studené války ovlivněnou Amerikou akceptovat, že třetí země jsou tlačeny k tomu, aby si vybraly mezi Pekingem a Washingtonem. To by mohlo tyto státy postavit do velmi náročné pozice, protože jejich spolupráce s Čínou je oboustranně výhodná, ale zároveň se obávají hněvu USA v rámci hybridní války, pokud se nepodřídí americkým požadavkům, aby se distancovaly od lidové republiky, jak dokládá vysoce prominentní příklad, který se Washington snaží udělat z Etiopie po jejím zásadním odmítnutí.
Geopolitický "tlakový ventil"
Naléhavě potřebujeme "tlakový ventil", který by těmto zemím poskytl takzvanou "třetí volbu", díky níž by snad mohly nalézt rovnováhu mezi oběma velmocemi, aniž by nechtěně urazily jednu nebo druhou. V tom spočívá velký strategický význam Neo-NAM, který autor navrhl, aby společně vedly Rusko a Indie. První jmenovaná je vnímána jako blízká Číně, zatímco druhá jako bližší USA, nicméně na posledním summitu Putin-Modi prokázaly svou strategickou samostatnost. Rusko i nadále po zuby ozbrojuje Indii navzdory obavám Číny, zatímco Indie pokračuje v nákupu ruských zbraní navzdory hrozbám sankcí ze strany USA, které tak činí.
Polokulární dosah
Jejich prohlášení o záměru spolupracovat ve třetích zemích napříč Střední Asií, jihovýchodní Asií a Afrikou významně zasahuje do největších divadel soupeření v rámci nové studené války mezi USA a Čínou, a může tak těmto dvěma velmocím umožnit maximální optimalizaci jejich vzájemně se doplňujících "vyvažovacích" akcí na celé polokouli. Existuje také možnost, že svou spolupráci rozšíří i na západní Asii, a to s ohledem na úzké vztahy, které každá z nich udržuje s Íránem, Izraelem a Spojenými arabskými emiráty. Když si uvědomíme, že se zavázaly také k užší spolupráci v ruské arktické oblasti a na Dálném východě, je vidět, že jejich de facto "vyvažovací" aliance skutečně zahrnuje celou východní polokouli.
Evropský rozměr
Ačkoli na Evropu v západní Eurasii možná nemá příliš přímý dopad, pokud jde o nepřímé důsledky, má skutečně velký vliv. Severojižní dopravní koridor (NSTC) mezi nimi přes Írán a Ázerbájdžán má za cíl usnadnit obchod mezi EU a Indií přes Rusko, zatímco případné rozšíření námořního koridoru Vladivostok-Čennaja (VCMC) o Severní mořskou cestu (NSR) přes Arktidu pro spojení Atlantského a Tichého oceánu by mohlo tohoto hospodářského cíle dosáhnout námořními prostředky pro doplnění pevninské složky NSTC.
K rusko-americkému paktu o neútočení
Někteří skeptici by mohli pochybovat o politické životaschopnosti Ruska, které by usnadňovalo obchod mezi EU a Indií (ať už pevninskou nebo námořní cestou), vzhledem ke zvýšenému napětí mezi Moskvou a Západem, ale právě zde by se měli zamyslet nad záměrem posledních dvou summitů Putin-Biden. Jejich cílem je zodpovědně regulovat jejich soupeření tak, aby nakonec mohli dosáhnout tzv. paktu o neútočení. Tento výsledek by byl oboustranně výhodný, neboť by umožnil USA přesměrovat více svých vojenských a dalších zdrojů do "indo-pacifického regionu" pro agresivnější "zadržování" Číny a zároveň obnovit vztahy mezi EU a Ruskem pro zlepšení vzájemných ekonomických problémů.
Protiruská frakce "Deep State" v USA
Tento scénář nadále závisí na schopnosti Bidenovy administrativy zvládnout protiruskou frakci stálé vojenské, zpravodajské a diplomatické byrokracie USA ("deep state"), která se snaží sabotovat nadějný "pakt o neútočení" těchto dvou zemí využitím své sítě vlivu v pobaltských státech, Polsku a na Ukrajině s cílem vyvolat další krizi mezi Východem a Západem. Právě nyní má jeho protičínský rival převahu, pokud jde o formulování velké strategie USA, jak o tom svědčí poslední dva summity Putin-Biden. Tato změna dynamiky "hlubokého státu" USA byla nejtrvalejším dědictvím bývalého amerického prezidenta Trumpa a zdědil ji Biden, jak bylo právě argumentováno.
Závěr
Vrátíme-li se k tématu této analýzy, pak de facto rusko-indické celoplošné "vyvažující" spojenectví na polokouli, které bylo dohodnuto během summitu Putin-Modi tento týden, je jednou z nejvýznamnějších dosavadních diplomatických událostí tohoto století. Je to skutečně globální geostrategická změna, protože má nezastupitelnou roli v probíhající nové studené válce mezi USA a Čínou. Je nanejvýš důležité, aby pozorovatelé vzali tuto vznikající realitu na vědomí, aby mohli formulovat co nejefektivnější politiku, kterou by se jí jejich země mohly přizpůsobit. Rusko-indická osa je nyní jednou z nejdůležitějších na světě a pravděpodobně jí zůstane po celá desetiletí, možná i po zbytek 21. století.