Alexej Leonov vystupuje do kosmického prostoru (archív РГАНТ) (viz. fotogalerie)
Prošly roky, desetiletí, a nyní jsou o nejasnostech během těch letů na měsíc psány knihy a v nich je položena řada otázek, na které veřejnost do dnešní doby nedostala přesvědčivou odpověď. To, čeho si v průběhu let povšimli nezávislí odborníci, museli sovětští specialisté na vesmírný výzkum, s největší pravděpodobností vidět od začátku. Ale ticho po pěšině. Navíc kosmonaut Leonov a další známé postavy sovětském vesmírného programu veřejnost ujišťovali a stále ujišťují, že je vše čisté a není o čem pochybovat. Nicméně, obrovské množství lidí má otázky a pochybnosti, a rada "aby všemu věřili", na ně nefunguje, tím více, že i naši obránci amerických úspěchů nedávají na mnoho otázek přijatelné odpovědi.
Pokud si ale položíme otázku trošku jinak - ne "proč?" ale " za co?" Sovětský svaz mlčel, tak výsledný obraz je mnohem logičtější.
Ve skutečnosti se s lunárním programem Američanů zázračně přesně shodovaly události jako ukončení studené války, "uvolnění "a oteplení vztahů s USA a celým západním světem, a mnohé další, jak se dnes říká, preference, které Sovětský svaz obdržel v zahraniční politice. Za co se na něj začaly sypat ty dary osudu?
Důvody našeho politického vedení v té době mohly být následující. Za prvé, omezení měsíčního programu ušetřilo zemi mnoho miliard vždy potřebných rublů. Po letech bezpilotních lodí a přistání automatických sond bylo jasné, že tam není nic zvláštního, a i kdyby bylo, je to tak daleko od lidí, že to nepotřebují.
Ale to ještě není všechno, jak s oblibou říká chlapík z nedávné televizní reklamy. Bylo odstraněno embargo na dodávky sovětské ropy do západní Evropy a začali jsme pronikat na jejich trh se zemním plynem, kde se úspěšně držíme dodnes. Byla uzavřena dohoda na dodávky obilí z USA do Sovětského svazu za ceny nižší, než je světový průměr, což mělo negativní dopad na životní úroveň samotných Američanů.
Co o tom píše americký výzkumník historie závodů o dobytí měsíce R. René: "Logická otázka, kterou si mnozí pokládali a pokládají: jestli jsme tam ve skutečnosti nikdy nelétali, proč si Sovětský svaz nevšiml podvodu? Nebo si nechtěl všimnout? K tomu mám ještě několik úvah. Zatímco naše statečná armáda bojovala proti komunismu ve Vietnamu a dalších zemích v jihovýchodní Asii, tak jsme prodávali do Sovětského svazu megatuny obilí do za ultra-nízkou cenu. Osmého července 1972 naše vláda šokovala celý svět tím, že oznámila prodej čtvrtiny naší sklizně Sovětskému svazu za pevnou cenu 1,63 $ za bušl (36,4 litru). A příští sklizeň by rusové obdrželi ještě o 10-20% levněji. Tržní cena obilí v zemi byla $ 1,50, ale okamžitě vyskočila na $ 2.44. Hádejte, kdo zaplatil ten rozdíl? Správně, naši daňoví poplatníci. Naše ceny za chléb a maso okamžitě vyskočily, jak se v nich odrazil tenhle nečekaně vzniklý deficit. Stál nám Měsíc za tolik? V sázce bylo hodně peněz, nemluvě o prestiži Ameriky. Cíl v tomto případě ospravedlňuje jakékoli prostředky."
Rok 1961 Chruščov a Kennedy (časopis «Огонек») (viz. fotogalerie)
Musíme brát v úvahu také to, že západní společnosti postavily v SSSR chemické závody výměnou za hotové výrobky z těchto továren, což znamená, že Sovětský svaz získal moderní podniky, a nedal na jejich stavbu ani kopějku. Za aktivní účasti USA byl postaven automobilový gigant "KAMAZ" a mnoho dalších. Jednalo se o ekonomický přínos mnoha desítek miliard rublů ročně. Před tím bledne i těch 5 miliard, které SSSR utratil za stavbu měsíční rakety "N-1". Z čistě ekonomického hlediska se předání lunárního programu společně s "N-1" vyplatilo stonásobně, s přihlédnutím na krátké (několik let) hospodářské zájmy.
Vojenská konfrontace, studená válka a neustálá hrozba celoplanetární jaderné katastrofy zmizely v minulosti. Vrcholem "zklidnění" byl Helsinský akt z roku 1975, stvrzující neporušitelnost hranic, stanovených v Evropě po druhé světové válce. Začal zdánlivě věčný mír mezi východem a západem!
Kromě toho, tím že sovětské vedení mlčelo o lunárním podvodu USA, mohlo vyvíjet tlak na své politické soupeře pod pohrůžkou jeho odhalení. A soudě podle impozantních úspěchů zahraniční politiky SSSR, také úspěšně vyvíjelo.
Ještě jedna verze by vysvětlovala ohromující "úslužnost" sovětské vlády nedělat povyk, navzdory všem důkazům o tom, že "měsíční program" USA byl obyčejný podvod. A to je možnost, že američané mohli tu samou vládu vydírat tím, že mají informace o skutečných příčinách smrti Josefa Stalina. O tom, že nezemřel přirozeně, ale byl zavražděn.
O tom podrobně vypráví autor knihy "Měsíční podvod, nebo kde byli Američané" Jurij Muchin. Citujeme: "V případě, že by Západ v reakci na odhalení měsíčního podvodu začal veřejně objasňovat příčiny vraždy a poplivání Stalina, tak i kdyby ÚV KSSS bránil západní propagandě, během pár let by se v SSSR nejen členové strany, ale i bezpartajní dívali na stranické vedení jako na nepřátelé, kteří nepředali vládu všem – sovětům a nepokračovali v budovaní komunismu ve jménu své chamtivosti. Byla by to smrt nejvyššího stranického a státního aparátu SSSR, přinejmenším ta politická."
Přičemž, výhodným cílem pro vydírání, podle Muchina, nebyl Chruščov ( "Nikita Sergejevič věděl, jaké zemi vládne a jaká, ve skutečnosti, zbabělá spodina proti němu stojí na západě. Američané se jej už snažili vydírat válkou v souvislosti s kubánskou raketovou krizí. A co "-? píše Muchin), ale jeho nástupce, Leonid Brežněv. "Brežněv už byl kocour Leopold, snažící se uklidnit drzouny zaříkadlem: "Kluci, pojďme kamarádit!". A tak Američané, co se týká měsíčního podvodu na něj "najeli" co nejdřív právě s tímhle vydíráním (další důvody pro vydírání jednoduše nejsou vidět), a Brežněv jim ustoupil "- říká Jurij Muchin.
Překlad: Ladislav
Zdroj: https://cont.ws/@interset/513842
