Z Russkoj Vesny: Válečný příběh Andreje Grigorjeva
- Podrobnosti
- ze světa / Rusko|
- 5. leden 2025|
- russkaja vesna|
- 2369 x
Jakut proti Ukrajinci: Celý příběh souboje na nože
03.01.2025 - 19:01
Telegramový kanál „Vojenkory Jakutska“ odhalil podrobnosti senzačního souboje na nože, a to z listopadu 2024, v němž se střetli Jakut a bojovník AFU:
Všechny dny se slily v jeden šedivý dlouhý nekonečný den. Počasí bylo neustále zamračené. Občas napadl mokrý sníh nebo se spustil únavný podzimní déšť, který všechno rozmočil. V zemljankách bylo vlhko, sice tam byla ohniště, ale stále je tížily problémy se dřevem. Kdo mohl, smontoval topení, ale stejně bylo nepříjemné vyrovnat se s tou vlhkostí.
Po Ugledaru přišla naděje, že Ukropové utečou, ale kupodivu se jim podařilo zorganizovat obranu každé vesnice i každé osady. Vesnice Trudovoje, před níž stála část Tutovy jednotky, byla poměrně malá a táhla se stepí mezi lesními porosty. Právě v těchto dnech mělo dojít k útoku na tuto osadu.
Tutova jednotka dorazila k jejímu okraji 12. listopadu 2024. Protože Ukropové odposlouchávali veškerou radiokomunkaci, dle ověřené zkušenosti byli k vysílačkám nasazeni Jakutové. (pozn.: Ukrajinci nerozumí jakutštině)
Vzhledem k poloze vesnice, která se nacházela v nížině, se v éteru neustále přerušovala radiokomunikace. Bylo tedy rozhodnuto, z důvodu dublování komunikace, umístit ještě dalšího radistu velmi blízko frontové linie, a to mezi útočnými skupinami a velitelstvím roty. Tímto radistou byl dočasně určen Tuta.
Pro činorodého Tutu to byla nudná práce. Duplikovat vysílání velitele roty nebo frontových šturmoviků samozřejmě nebyl problém, ale jako každý radista musel pořád jen sedět a neustále být ve střehu.
Zatímco vykonával úlohu radisty, skupina šturmoviků, v níž byl Tuta snajperem a velitelem záložního oddílu, již zahájila útok. Ve snaze dostat se ke svým, Tuta několikrát apeloval na velitele roty, aby ho nechal vystřídat a poslal do útoku. Až do 16. listopadu nepřišla od velitele žádná odpověď, ale toho dne ráno dorazil rozkaz, aby se Tuta přemístil do rotního zákopu.
V zemljance se, kromě velitele roty, nacházeli jeho stálý pomocník Chika, radista Kondrat a také bojovník s volacím znakem Gik.
- Dobrá, zadám vám bojový úkol. Zapamatujte si to. Skupině velí Tuta. Vaším úkolem je umístit naši vlajku na střeše jedné z vesnických budov. Náš pták (dron), kterého vypustí Kondrat, vzlétne a vlajku nasnímá. Měli byste tam přitom mávat rukama, jako na pozdrav. Je úkol jasný?
- Rozumím.
- Pojedete na motorce po této silnici podél vesnice,“ Biškek ukázal prstem na mapu, “vesnice je úzká a táhlá. Zkuste se přiblížit k jejímu vzdálenějšímu konci. Tam je náš útočný tým. Po splnění mise se k nim přidejte. Je všechno jasné?
- Ano, jasné. Kdy vyrazíme?
- Okamžitě. Musíte s sebou vzít vlajku s tyčí na její upevnění.
- Rozumím.
Tento reálný úkol Tutu povzbudil, ale Gik vypadal sklesle a depresivně. Tuta chtěl svého partnera povzbudit, poplácal ho po rameni a objal ho:
- Giku! Hlavu vzhůru! Tohle je opravdový úkol! Přežijeme, nezemřeme!
- Přestaň, Tuto. Je to taková...
- Kluci, před mým bunkrem je motorka. Je natankovaná. Je v ní toho dost na to, abyste s ní mohli jezdit sem a tam. Ale zůstanete tam se skupinou. Motorku tam odstavte někde stranou. Jestli to tedy bude možné. Připravte se,“ přikázal Chika, když je následoval ze zákopu.
Netrvalo dlouho, než si oblékli bojové komplety a neprůstřelné vesty, připravili munici, zkontrolovali samopaly a motorku. Za půl hodiny po obdržení bojového úkolu už byli Tuta a Gik u roty v zákopu, odsud po posledních instrukcích vyrazili směrem na Trudovoje.
Gik řídil motorku, Tuta seděl vzadu, v ruce držel vlajku a opíral se o motorku. Cesta byla rovná, posypaná štěrkem, takže ujížděli slušnou rychlostí. A jak se říká, zpomalit by je mohlo vyjít draze. Po obloze se pohybovalo mnoho různých ukropských dronů. Zahlédli je velmi blízko vesnice. Nemělo smysl pokoušet se zvýšit rychlost: na úzké silnici se nedalo manévrovat. Takže zbývala jediná cesta, jak z toho ven - ujíždět a spoléhat se na osud a štěstí. Objevil se výsadkový dron malých rozměrů. Tuta se pootočil a hlasitě komentoval pohyb dronu.
Jak tomu vždycky bývá, dron vyletěl zezadu a když je přestihl, zastavil se. Po Tutově výkřiku udělal Gik prudký manévr, smýkl motorkou a díky tomu letěl granát stranou. Po jeho výbuchu motorka spadla na silnici a Tuta s Gikem se ocitli na jejím okraji.
Dron se otočil a odletěl. Zřejmě na ně použil svůj poslední granát. Zraněni nebyli, nejspíše je ochránili helmy a bytelná vojenská výstroj. Dokonce i tyč na vlajku zůstala neporušena.
- Hele, Giku, jsme hned vedle domu a skoro uprostřed vesnice. Tady si vybereme dům a na něm vyvěsíme vlajku.
- Jdeme na to, ale musíme to udělat rychle!
- Spojíme se s rotou a zkoordinujeme to. Kondrate, Kondrate, na lince je Tuta, odpověz mi, - ozval se Tutův hlas v jakutštině.
- Jsem na lince, - odpověděla vysílačka Chikovým hlasem.
- Jsme asi uprostřed vesnice. Chceme tady vztyčit vlajku.
- „Biškek“ dává povolení. Pokračujte. Pták již vylétá, nezapomeňte zamávat.
- Rozumím. Jdeme na to.“ - Tuta vypíná vysílačku a obrací se na Giku. - Jdi napřed, já půjdu s vlajkou za tebou.
Kamarádi se přikrčili podél plotu a vybrali si ten nejvyšší dům. Přeskočili nízký plot a ocitli se v zadní části cihlového domu. Přikrčili se, doběhli k domu a rozhlédli se kolem sebe. Nebylo vidět na ulici, protože přední plot byl příliš vysoký. Na ulici byl klid, a tak se rozhodli jít do toho!
Naštěstí tady byl žebřík, opřený o dům. Vylezli po něm, běželi po pozinkované střeše a vyšplhali se až na její hřeben. Tuta se podíval nejprve doprava, pak doleva - zdálo se, že je všude klid. Ale pak se jeho pohled náhle zastavil na protějším domě. Bylo tam palebné stanoviště z pytlů a na něm stál kulometčík, který si jich prozatím nevšiml. Jak se později ukázalo, bylo to velitelství ukropů. Ale již nebylo kam utéct - museli vyvěsit vlajku.
Přikrčili se a trochu se vzdálili od okraje střechy, aby si jich nikdo nevšiml nebo si jich nevšimli alespoň teď hned! Opřeli tyč s vlajkou o trubku a připevnili ji k němu páskou. V tu chvíli nad jejich hlavami zacvrlikal pták. Kamarádi se otočili směrem k němu a začali na pozdrav mávat rukama.
Nebyli však jedinými, kdo si všiml ptáka. Dole se ozvaly výkřiky a povely napůl v ruštině, míšené s ukrajinštinou. Když si naši bojovníci uvědomili, že byli zpozorováni, sjeli ze střechy, seběhli po schodech a utíkali nazpět cestou, kterou se sem dostali.
Gik běžel skrčený vepředu, zatímco Tuta běžel deset metrů za ním. Ozval se výstřel z automatu. Gik klopýtl a padl jako mrtvý. Tuta zareagoval okamžitě. Rozplácl se na zemi.
Ve stejnou chvíli mu nad hlavou zabzučel dron. Tuta se otočil a zahlédl, jak z něj visí granát. Vyskočil a vrhl se do malého křoví, hned vedle plotu. Granát explodoval. Jeho malé střepiny ho zasáhly do tváře, větší zasáhly tělní protistřeleckou výstroj, ale nepronikly jí. Jedna střepina se mu zasekla do ruky.
Po tváři mu stékala krev a zaplavila oči. Ruka se hýbala a nebylo z ní tak mnoho krve. Zatímco se Tuta vzpamatovával, ke Gikovi přiběhl ukrop a do jeho těla vypálil krátkou dávku.
Krytý křovím a plotem zamířil Tuta zpět k domu, kde byla vyvěšena vlajka, ale ocitl se na jiném pozemku a o kus dál. Stála tam kůlna ze škvárových tvárnic. Vběhl do ní. Posadil se k oknu, poblíže dveří, a při pohledu na dvůr se pokoušel vše si nějak srovnat. Srdce mu zběsile bušilo, zdálo se, že ještě chvíli a vyskočí mu z úst. Hlavou se mu hnaly myšlenky a hledaly cestu, kudy ven z této situace.
V tu chvíli, zpoza rohu, vyskočili dva ukropové. Stáli velmi blízko stodoly. Jedním z nich byl ten, který dorazil Giku. Tuta na něj zamířil a stiskl spoušť. Krátká dávka odhodila hřebenáče (pozn: ruská přezdívka pro ukrajinské vojáky - chochlové) na zeď domu. Překulil se , byl mimo viditelný dosah střelby.
Druhý, schovaný za rohem domu, začal křičet na své muže. Bylo slyšet, jak skrze vysílačku volá o pomoc. Pak se ukrop obrátil k Tutovi:
- Hej, ty, slyšíš mě? Já vím, že jo! Jsi zraněný, máš hlad! Pomůžeme ti, obvážeme tě, nakrmíme tě! Neuděláme ti nic špatného! Vzdej se! Později tě vyměníme! Dostaneš se domů!
Tuta, s automatem v pohotovosti, koprovi mlčky naslouchal. Jeho dech se postupně zklidňoval, i tlukot srdce se zklidnil. Znovu začal jasně myslet. Koprovi sice pomoc nepřišla, ale objevil se další dron!
Z dálky bylo slyšet bzučení koptéry. Tuta oknem zahlédl, že je to kamikadze dron a chce zasáhnout stodolu! Jakmile ji Tuta zahlédl, rozběhl se do protilehlého rohu domu. Tam se skryl za menší římsou. Výbuch rozmetal přední stěnu kůlny a vstupní dveře dovnitř. Kopr okamžitě hodil tím směrem granát, ale ani jeho výbuch Tutu nezranil. Po výbuchu se kopr objevil v rozbořeném otvoru kůlny.
Tuta, v plné pohotovosti, okamžitě vypálil dávku. Zdálo se, že kopr by měl okamžitě poté padnout, protože vzdálenost byla příliš malá na to, aby ho minul, ale kopr nespadl a ani nevykřikl. Vymrštil se za protilehlý roh. V naději, že nepřítele přeci jen zasáhl a zranil, se Tuta vrhl k tomuto rohu.
Když tam Tuta doběhl, chochol odsud náhle vyskočil, popadl hlaveň Tutovy automatické pušky a snažil se mu ji vytrhnout z rukou. Nastal boj. Točili se kolem sebe, každý z nich chtěl získat zbraň! Kopr byl téměř o hlavu vyšší než Tuta a mnohem silnější.
Zraněná ruka Tutovi neumožňovala bojovat plnou silou. Točíce se na místě do kruhu, Tuta si vzpomněl na svůj nůž! Levou rukou držel pušku, tou pravou se pokoušel vytáhnout nůž z opasku! Koprovi se rozšířily zorničky při pohledu na to, co viděl. Začal ještě usilovněji bojovat o to, aby Tutovi vytrhl z rukou samopal. Kroužil přitom směrem doleva, aby se vyhnul čepeli Tutova nože. Smýkal s Tutou ze strany na stranu a Tuta tak nemohl zasáhnout nožem svého protivníka.
Ale v jednom okamžiku se do Tutova dosahu dostala levá noha jeho nepřítele. Využil toho a bodl nepřítele do stehna. Kopr vykřikl divokou bolestí, z rány vytryskla krev, ale vzápětí, jako by sebral poslední síly, se znovu vrhl na Tutu.
Přestože ležel pod ním, spoléhal Tuta na svůj nůž a začal jím bodat svého soupeře do jeho levého boku. Ukázalo se však, že skrze silnou vrstvu oděvu, vojenskou výstroj a civilní zimní kabát, nelze nožem proniknout k tělu.
Tuta se pokusil bodnout vší silou. Jeho zakrvácená dlaň mu však sklouzla po rukojeti směrem k čepeli a on si pořezal prsty tak, že již nemohl uchopit nůž. Kopr postřehl, že Tutovi vyklouzl nůž z ruky. Okamžitě jej uchopil svou levou rukou a vší silou jím zamířil na Tutovu hlavu. Tutovi se na poslední chvíli podařilo uhnout obličejem, ale nůž rozťal na půli jeho ucho.
Ozvalo se křupnutí roztržené chrupavky. Tuta ze svých posledních sil odhodil svého soupeře a ocitl se na něm. Zuby se mu zakousl do hřbetu jeho levé ruky, v níž teď jeho soupeř svíral nůž. Svou levou rukou nadále svíral předpaží automatu. Bylo slyšet jen vrčení a funění, hlasité vzdechy a výdechy bojovníků.
Byl to tichý boj beze slov. Tuta se ze všech sil snažil udržet protivníkovu ruku ve svých zubech. Jeho ústa chutnala po krvi, ale nebylo zřejmým, zda je to jeho vlastní krev nebo cizí.
Pokoušel se vytrhnout nůž protivníkovi z jeho rukou, ale nešlo to. Kopr svíral nůž smrtelným stiskem. Náhle Tuta zahlédl, poblíže koprovi hlavy, ostrý úlomek břidlice. Uchopil ho pravou rukou a vší silou ho vrazil do levého oka svého soupeře. Následnými údery dlaně ji pak vtlačoval hlouběji a hlouběji...
Kopr upustil nůž... Tuta ho zvedl a zasadil mu jím ránu do krku. Pak zasadil další dvě rány nad horní část zbroje do oblasti srdce. Kopr zasípal:
- "Tak to je všechno... Tak to je, bratře, zabil jsi mě. Nech mě v klidu zemřít. Mami, mami, sbohem, umírám. Sbohem nebe..." - A skrz chrčení v krku ještě: "Dokonči to..."
Když nad ním tak chvíli stál a sledoval, jak se jeho soupeř trápí, vytáhl Tuta z jeho kapsy granát, odjistil ho, zasunul za jeho neprůstřelnou vestu a odběhl do kůlny...
Po výbuchu vyšel Tuta z kůlny. Rozhlédl se kolem sebe. Našel tam soupeřův automat. Ukázalo se, že Tutovy kulky, vypálené předtím z bezprostřední blízkost, zasáhly soupeřův automat, ale nikoliv jeho tělo...
Vzal si automat, vysílačku a vyrazil dál. Po krátké chůzi našel další podobnou kůlnu, ale o něco větší než byla ta předchozí, do níž předtím vběhl. I tato kůlna byla postavena ze škvárových kvádrů, jejím středem procházela bytelná zeď se širokým průchodem mezi jejími dvěma místnostmi. Na protější straně kůlny se nacházely druhé vstupní dveře, což bylo velmi výhodné.
Tuta se rozhodl vydechnout si tady. Posadil se na rám železné postele bez matrací a začal se prohlížet. Třásl se a jeho srdce, po prožitém utrpení, prudce bušilo. Pokoušel se uklidnit a opřel se zády o zeď kůlny.
Krev na jeho tváři se srážela a zasychala, drobné ranky už nekrvácely, nekrvácela ani poraněná ruka, měl v ní však hluboké rány. Ty si narychlo ovázal hadrem, který tady našel. Střepina, zaseklá v paži, mu příliš nevadila, ruka se hýbala a bolest nebyla velká.
Tuta cítil, že ještě může žít, že ještě může bojovat! To ho uklidnilo. Během předchozího souboje se mu roztrhla neprůstřelná vesta a ta zůstala ležet vedle ukropovy mrtvoly. Kvůli zranění ucha si nemohl nasadit helmu. Jeho automat byl v pořádku, zásobníky plné, zůstaly mu ještě tři granáty.
V tu chvíli se opět ozvala ukropská vysílačka. Hovor probíhal v ruštině, smíšené s několika ukrajinskými slovy. Z jejich hovoru Tuta pochopil, že se k němu blíží dalších šest Ukrajinců. Tři z jedné strany, tři z té druhé. Vyskočil. Srdce se mu znovu prudce rozbušilo, únava byla tatam.
V kůlně poblíž dveří byla okna. Sledoval ukropy, jak se k němu blíží. Když se dostali až ke kůlně, hodili na ni granáty. Nejprve z jedné strany. Tuta se ukryl za zeď. Pak i z druhé strany. Podařilo se mu obratně se přemístit. Výbuchy granátů ho sice ohlušily, ale pevná zeď ho ochránila před střepinami i otřesem mozku. Znovu zaslechl hlasy ukropů.
- Hej, ty tam, jsi naživu? Ozvi se!
Tuta si uvědomil, že se nesmí prozradit a tak tiše seděl a v ruce svíral svoji jedinou záchranu - svůj automat. Pak tam hodili další granát, před kterým se opět skryl za bytelnou zdí. Poté se ozval povel, aby jeden z ukropů vstoupil do kůlny. Tuta, číhající u otvoru středové zdi, vyčkával.
Dveře se opatrně otevřely a v nich se objevila ukropova postava. Kopr, který vstupoval z ulice do polotmavé kůlny, si nejspíše ničeho nevšiml a přiblížil se těsně až k Tutovi, tak na dva, tři metry. Tuta krátkou palbou zasáhl kopra a ten se mrtev zhroutil ke dveřím.
Venku se opět ozvaly výkřiky. Přiletěly další granáty. Jako i poprvé, i tentokrát byly házeny nejprve z jedné strany a pak z té druhé. To Tutovi umožnilo opět se postupně krýt za středovou zdí, přebíhaje z jedné místnosti do druhé. Brzy poté venku opět zazněl velitelův rozkaz, aby další ukrop vstoupil dovnitř a zkontroloval prostor.
Tentokrát přišel ukrop z té druhé strany. Jakmile se objevil ve dveřích, Tuta vypálil. Ukrop se vymrštil a s výkřikem dopadl na zem . Ostatní táhli jeho tělo ode dveří. Tuta tam za nimi hodil granát.
Krátce nato vlétla do místnosti dýmovnice. Tuta proběhl kůlnou, zahlédl láhve s vodou a našel hadr, který si do ní namočil. Pak si ale v místnosti všiml letního, tzv. panamského klobouku. Odhodil mokrý hadr, nalil do klobouku vodu a přitiskl si ho na tvář. Lépe se tak dýchalo, než skrze mokrý hadr. V krku, ani v očích ho nepálil kouř, cítil pouze jeho zápach.
Když se kouř rozptýlil, do místnosti byly vrženy další granáty. Opět jen z jedné strany. Tuta tím směrem také hodil granát. Do místnosti dopadla další dýmovnice. Brzy se setmělo. Tehdy vletěl oknem do místnosti tak zvaný zážehník. Ve sloupu jisker zapálil v místnosti vše, co mohlo hořet, hlavně papíry a hadry.
Tuta přiběhl k místu jeho hoření a nohama ho odsunul do středu místnosti, kde nemělo co hořet. Oheň pak uhasil vodou z lahví, kterých bylo v kůlně dost.
Po setmění ukrové utichli. Nebylo slyšet vůbec nic. Žádné hovory, zvuky pohybu či jiné zvuky, které by prozrazovaly lidskou přítomnost. Zdálo se, že odešli a nechali tady Tutu osamoceného...
Vypnul obě vysílačky, aby se nečekaně neozvaly, a dlouho naslouchal okolním zvukům.
Chtělo se mu spát, ale nemohl usnout, musel být ve střehu, protože zůstal sám. Čas od času, a velmi tiše, přistoupil k jednomu nebo druhému oknu a opět naslouchal. Nezaslechl již nic. Když se začínalo šeřit, Tuta se rozhodl, že se pokusí vyjít ven. Obával se, že ukropové na něj venku nastražili nějakou past. Opatrně pootevřel dveře tak, aby nevrzly, a znovu naslouchal.
Nebylo slyšet nic podezřelého. Vylezl z kůlny. V ruce držel připravenou automatickou pušku. Kdyby ukropové nachystali léčku, už by se ukázala.
Po čtyřech a připravený na cokoli, se vzdaloval od kůlny. Poté, co urazil vzdálenost přibližně deseti kroků, narazil na plot, o nějž byly v jeho spodní části, opřeny břidlicové desky. Chvíli počkal a pak se protáhl mezerou mezi plotem a břidlicovými pláty.
Zatímco seděl a naslouchal, obloha zešedla, blízké předměty kolem něj začínaly nabírat nejrůznějších podob.
Rozhodl se jít dál, protože v tuto dobu nelétaly žádné drony a bylo možné nepozorovaně proklouznout. Vylezl ze svého úkrytu. Náhle však zaslechl zvuk kroků a tlumený hovor. Přikrčil se a stáhnul zpět.
Ke dveřím, kterými před chvíli vylezl, přišlo několik mužů, další přicházeli i ke dveřím z druhé strany kůlny.
Aniž by se přiblížili ke dveřím a oknu kůlny, bez přípravy hodily dovnitř několik granátů. .
Následovalo několik výbuchů. Pak se mezi sebou začali dohadovat, kdo půjde dovnitř.
Vedoucí skupiny požadoval, aby někdo vešel dovnitř a zkontroloval prostor. Ozvaly se však výkřiky, že bouřlivák uvnitř je již stejně dávno mrtev a není důvodu tam vstupovat.
V tu chvíli se ozvala jejich vysílačka. Byli vyzváni, aby kamsi odešli. Ohlížeje se za sebe, vyšli na ulici a někam se vydali. Tuta využil této chvíle a změnil místo svého úkrytu.
Když se dostal na jiné místo, nepříliš vzdálené od tohoto, našel podobnou boudu ze škvárových tvárnic. Všechny dveře byly odemčené. V kůlně našel mnoho různých kompotů. Když snědl trochu kompotu a víceméně ukojil hlad, zapnul vysílačku a prostřednictvím radisty Kondrata se spojil s velitelem roty.
Ten se ozval okamžitě a vzrušeně se vyptával na situaci. Tuta mu vyprávěl o Gikovi a o sobě. Od „Biškeka“ ihned následoval rozkaz, aby se již s nikým dalším nekontaktoval. Kondrat dostal příkaz přepnout kanál. Bylo nutné vytvořit zdání, že Tuta je již pro všechny mrtvým. Jen tři lidé - „Biškek“, Chika a Kondrat - měli vědět o tom, že stále ještě žije.
Biškek zadal Tutovi úkol provést ve vesnici průzkum, aby zjistil, co se kde nachází.
Jak se Tuta později dozvěděl, i jeho příbuzným oznámili, že padl během bojové mise.
Tato pojistka byla nutnou z toho důvodu, aby se informace o tom, že ve vesnici se pohybuje náš rozvědčík, nedostala k ukropům, a to ani přes naše případné zajatce.
Po vypnutí vysílačky Tuta dlouho mlčky seděl a představoval si, jak budou jeho přátelé a příbuzní vnímat informaci o jeho smrti. Ale bojový úkol byl stanoven a musel být splněn. Nebyl mu dán žádný časový rámec, ale čím dříve ho splní, tím dříve se bude moci odsud dostat. Bylo zapotřebí něco udělat. Nejdříve ale musel najít něco k jídlu.
Venku se rozednívalo. Byl 17. listopad roku 2024.Tuta přecházel z jednoho pozemku na druhý a zkontroloval přitom několik prázdných domů a stodol. V jednom domě našel dušené vepřové maso, z čehož měl velkou radost.
Rozhodl se, z důvodu úspory na horší časy, rozdělit si konzervu na dva díly. Poté, co snědl prvou polovinu, nechal zbytek v kůlně a šel dál. V dalším domě, který se nacházel nedaleko místa, kde s Gikem vyvěsili vlajku, našel nestřežený muniční sklad. Bylo tam několik automatických pušek - „kalašnikovů“ a mnoho munice, RPG, plamenomet čmelák, několik kulometů a různé granáty.
Skladiště se nacházelo nedaleko od jeho kůlny s kompoty.
Toho dne si Tuta rovněž uvědomil, že dům, naproti němuž s Gikem vyvěsili vlajku, byl místním velitelstvím ukropů. Ti tam chodívali často, bylo odsud slyšet hlasy velících důstojníků. Na noc si opět zalezl zpátky do kůlny a přespal tam. Připadalo mu, že ukropovové nevědí o tom, že je stále ještě naživu a ve vesnici.
Další den, 18. listopadu odpoledne, když pobýval ve stodole, zaslechl z nedaleké ukropovské vysílačky, že o něm vědí.
Z rádiového rozhovoru ukropů zaslechl, že ten, který zabil jejich kulometčíka je stále naživu a skrývá se na adrese, kde se právě Tuta nacházel. Do radiového spojení ihned vstoupilo několik ukropů. Jedni tvrdili, že se jedná o Tuvince, že to bezpečně poznali, jiní naopak prohlašovali, že je to Jakut, kterého je zapotřebí okamžitě zlikvidovat!
Když to Tuta zaslechl, rozhodl se, že svou kůži nevydá lacino a okamžitě se vydal k nedávno objevenému muničnímu skladu. Byl odhodlán bojovat až do konce, což jeho samotného později překvapilo.
Vplížil se do skladu a tam si do ruky vzal kulomet. Závěr zbraně bylo pro jeho zraněné ruce příliš těžké natáhnout. Zkoušel to nohou, ale ani to nešlo. Nabil si tedy tři útočné pušky, položil si je k oknu, připravil si několik nabitých zásobníků a nabil RPG. Netrvalo to dlouho a dočkal se.
V rozhovoru z jejich vysílačky zjistil, že ukropové se blíží ke stodole a je jich asi dvacet.
Zatímco se Tuta připravoval na střet s pěchotou, zpoza rohu vyjelo obrněné vozidlo na čtyřech kolech a projíždělo snad deset metrů od jeho pozice. Na takovou vzdálenost se nedalo přehlédnout. Po výstřelu z RPG obrněné vozidlo okamžitě explodovalo a vzplálo.
Tuta tím směrem okamžitě hodil dva granáty, popadl samopal a vypálil dlouhou dávku. Pět nebo šest mužů zůstalo ležet poblíž zasaženého vozidla a zbytek se rozprchl.
Za nedlouho se v radiostanici ukropů opět ozvalo několik hlasů, které tvrdily, že k Tutovi, který zneškodnil obrněné vozidlo a zabil několik vojáků, dorazila jakási pomoc. Když to zaslechl, pousmál se, vzal si ukropovský automat a několik granátů a vyrazil ke své kůlně. Blížil se další veřer.
Noc proběhla klidně. Na chvíli i usnul. Neproběhly žádné pokusy o útok na jeho nocležiště. Ráno, 19. listopadu, se Tuta rozhodl znovu obejít vesnici dům od domu, aby se poohlédl po nějakém kuřivu a jídle. Již dva dny nekouřil a byl z toho nervózní, očima neustále na zemi hledal nějaký nedopalek. Jak se říká, měl nateklé uši. Ti, kteří kouří, tento stav dobře znají.
Plížil se od jednoho domu k druhému ve snaze najít kuřivo a jídlo. Na jednom z pozemků našel mnoho sudů s benzínem a topným olejem, byly zakryty maskovacími sítěmi. Žádné dlouhé rozmýšlení se nekonalo. Měl s sebou výbušný plastid s bikfordovou šňůrou, který pro jistotu vzal s sebou z muničního skladu ukropů.
Poté, co si připravil a odměřil šňůru asi na pět minut hoření, zapálil ji zapalovačem. Pak se odplazil od sudů na potřebnou vzdálenost, než došlo k výbuchu. V tu chvíli ožila ukrovská vysílačka. Jeden z nich hlásil, že došlo k úderu a přímému zásahu z minometu. Tuta se z toho zaradoval, protože za této situace ho již nikdo pronásledovat nebude. Znovu se odplazil ke své kůlně.
Poté, co si oddechl, zapnul vysílačku. Kondrat reagoval okamžitě. Tuta mu ohlásil objevení velitelství, muničního skladu a výbuch skladu pohonných hmot. „Biškek“ ho pochválil za splnění úkolu a nařídil mu, aby se stáhl.
Tuta strávil zbytek dne ve svém krytu. Jedl kompot, který zapíjel šťávou, nadále trpěl nedostatkem kuřiva. Schoval si svou jedinou cigaretu, která mu zbyla, a slíbil si, že si ji zapálí, až se dostane do bezpečí.
Čas od času ji vytáhl, přičichl k ní a zhluboka vdechl její pach, pak ji zase schoval do zmačkané krabičky a ukryl hluboko v kapse.
Uplynul další den. Tuta, s pocitem zadostiučinění, již nikam nespěchal. Prozkoumal všechno, co mohl a podal o tom zprávu svému rotnímu důstojníkovi. Bojoval již více než dost. Nyní musel splnit rozkaz k ústupu na vlastní pozice. Počkal si na to až do soumraku.
Když se setmělo, usnul, a to i když se tomu ze všech svých sil snažil vyhnout. Ve snu se setkal se svými mrtvými kamarády, s Gikem a Pirátem. Živě si mezi sebou povídali, Tuta stál hne vedle nich. Zdálo se mu, že jsou všichni na stejném místě, kde je právě teď on, na stejném pozemku vedle plotu.
Pirát ukazoval rukou na jedno místo a říkal Gikovi, že právě tady padl a jeho vnitřnosti leží kousek stranou. Tuta s tím nesouhlasil a chtěl Pirátovi říct, že padl jinde, ale než to stihl, probudil se zalitý ledovým potem. Když pak o svém snu přemýšlel, nedospěl k žádnému závěru.
Přišla půlnoc. Tuta zkontroloval svůj automat a vyrazil z kůlny. Nedošel však daleko. Právě se kolem sebe rozhlížel, když si vzpomněl, že stojí přesně na tom místě, které mu ve snu ukazoval Pirát. Objevil se dron. Tuta pochopil, že byl odhalen. Začal kličkovat zleva doprava, neboť věděl, že svržený granát hned nevybuchne. Shodil jich na něj hned několik. Všechny ty drobné střepinky, které měla zachytit jeho výstroj, se zasekly do jeho těla.
Byl zraněn pod lopatkou, jedna střepina mu uvízla pod levou hrudní kostí a několik střepin se zaseklo do hlavy, zraněny měl také obě nohy a hýždě. Krvácející Tuta se odplazil zpět do své kůlny. Otevřel dveře a po čtyřech se doplazil dovnitř.
Svlékl si oblečení a začal si ošetřovat čerstvé rány. Ty staré ho již netrápily, zaschly.
Posbíral ve stodole víceméně čisté hadry, tedy - vybral si je z hromady oblečení. Začal si jimi obvazovat čerstvé rány. Když krvácení ustalo, znovu si oblékl šaty. Bolelo ho celé tělo, každý pohyb představoval bolest. Dokonce i hluboký nádech rezonoval celým tělem. Opatrně se opřel o zeď a zamyslel se.
Díky dronu teď již vědí, kde právě je. Možná nepřijdou ještě v noci, ale ráno jistě! Bylo zapotřebí se ještě před jejich příchodem přesunout na jiné místo a udělat to ve chvíli, kdy ve vzduchu nebudou drony.
V myšlenkách se znovu vrátil ke své noční můře. Co ho mátlo, bylo, jak mohl Pirát v jeho snu přesně znát místo, kde bude znovu zraněn?
Tuta z toho vyvodil, že se ho ve snu jeho zabití kamarádi snažili varovat. On to ale nepochopil a vydal se na místo, kde na něj zaútočil dron.
Bylo 20. listopadu. Začalo se šeřit. Vyhlédl z kůlny a naslouchal. Zdálo se, že nikde necvrliká koptéra.
Bylo ticho. S obtížemi opustil kůlnu, odbelhal se na konec pozemku a schoval se za prkna opřená o plot. Ukropové na sebe nenechali dlouho čekat. Rozednilo se a na pozemek se nahrnuli nějací civilisté. Ke kůlně se nepřiblížili, zastavili se. Tuta si náhle uvědomil, že to nejsou civilisté, ale vojáci AFU za civilisty jen převlečení. Pod kabáty a bundami měli neprůstřelné vesty a automatické pušky. Tuta okamžitě pochopil, že se jedná o maskování před našimi (ruskými) bezpilotním letouny.
Aby se na ně neútočilo jak drony, tak dělostřelectvem, je zapotřebí ukázat, že ve vesnici jsou civilisté.
Jinými slovy, zneužívali naší zásady vyhnout se jakýmkoli útokům na civilisty. Ve skupině, která se přiblížila, se nacházely také dvě ženy. Jedna z nich ukázala rukou směrem ke kůlně a zřejmě tvrdila, že právě zde se schoval ruský rozvědčík.
Bez dlouhého přemýšlení bylo oknem vhozeno dovnitř několik granátů. Pak následoval rozkaz jednomu z ukropů, aby šel dovnitř a zkontroloval prostor. Ten to odmítl, načež se ho zastala jedna z žen s tím, že náš bojovník je bez lékařské pomoci stejně již mrtvý a že se do kůlny doplazil jen s největšími obtížemi. Pak následoval rozkaz, aby šla dovnitř tedy sama a zkontrolovala prostor.
V tu chvíli se jeden z ukropů opatrně přiblížil k boudě a škvírou ve dveřích nasával zápach. Pak prohlásil, že nepřítel je již mrtvý, protože to tam tak páchne. Pak si ještě chvíli mezi sebou povídali a nakonec všichni opustili dvůr.
Tuta si oddechl. Po chvíli čekání se vrátil do stodoly a rozhodl se, že to tady nějaký čas přečká a odpočine si. Toho dne již nešel daleko od kůlny. Chyběly mu k tomu síly. Vylezl ven jen proto, aby se rozhlédl a pokusil se najít jídlo a kuřivo.
Předevčírem, 21. listopadu, měl jeho starší bratr narozeniny. Jako každý, kdo se upíná i k té nejmenší naději, že zůstane naživu, i Tuta předpokládal, že tohoto dne bude mít štěstí. Koneckonců mu Bůh, AiYi nebo příroda v tento den nadělila staršího bratra, kterého miloval a vážil si ho. Takže v tento den měl štěstí a bude ho mít i teď.
S těmito myšlenkami se rozhodl, že zítra znovu vyrazí, ale ne v noci, nýbrž během dne. Když se už se tak rozhodl, usoudil, že se na to musí vyspat. Aby se však ochránil před nečekaným útokem, zalezl si do vzdáleného kouta, kde se přikryl nejrůznějšími hadry a věcmi.
Té noci se mu opět zdál sen. Zdálo se mu, že ho manželka a nejmladší dcera líbají na displeji jeho telefonu, kde je zobrazen čas 14:26 hodin. Tuta se prudce probudil, ale nebyla to noční můrou. Jeho sen byl pestrý, zapamatovatelný, jako živý. Takový sen, který vás nabije na celý další den.
A ten čas, který byl zobrazen na displeji telefonu, se mu nesmazatelně vryl do paměti. O svůj vlastní telefon Tuta přišel hned prvního dne útoku, ale na ruce mu zůstaly hodinky.
Ráno toho dne bylo veselejší než jiná, a to přestože nejedl. Kompotů se člověk nenají. Několikrát vyšel ven a podíval se na oblohu. Očekával špatné počasí, ale nepršelo, ani nefoukal silný vítr.
Jednou, když vyšel ven a podíval se na hodinky, ty právě ukazovaly čas 14:26. Zachvěl se. Již nějakou dobu měl sbaleno a připraveno k odchodu, takže nezaváhal a vyrazil. Začal se plazit otevřenou krajinou.
Se všemi zastávkami a přestávkami se plazil asi tři hodiny, když dorazil ke spálené „motolize“ (terénní vozidlo MTLB), právě bylo 17:30 hodin. Přesně tři hodiny mu trvalo, než se dostal kousek od vesnice až sem. Během této doby k němu však nepřilétl žádný dron, nedošlo k žádnému pokusu o útok.
Otevřeným poklopem Tuta vlezl do vozidla a rozhlédl se tam. První, čeho si zde všiml, byla napůl vyprázdněná láhev s vodou. Napil se. A pak se podíval na střechu obrněného vozidla a tam spatřil rozkládající se mrtvolu nějakého vojáka.
Vedle mrtvoly ležel váček, který okamžitě popadl a vtáhl dovnitř. Tuta v něm objevil čtyři krabičky cigaret a čokoládu Snickers. Snědl čokoládu, napil se vody a spokojený poděkoval mrtvému vojákovi. Zdálo se, že ožil, dokonce měl i více síly.
Když vyhlédl z poklopu, uvědomil si, že se tak trochu vyplazil z té nejnebezpečnější červené zóny, ale musel ještě překonat tu takzvanou žlutou, ta byla rovněž nebezpečná, ale již méně.
Rozhodl se pokračovat dále, ale již za bílého dne, protože noční útok ho málem stál život. A teď si odpočine a vyspí se. Uzavřel poklop a přitiskl se ke kovové podlaze.
Venku začal padat mokrý sníh. Pozdě večer, když už byl v polospánku, někdo najednou začal zvenčí bušit do trupu vozidla. Vstal a zaposlouchal se, klepání pokračovalo, ale nikdo kolem nechodil, nebylo slyšet žádné kroky. Klepání nyní přicházelo shora. Pak si Tuta uvědomil, co se děje a promluvil:
- Brácho, jsem vážně unavený, musím se trochu vyspat. Jestli se odsud dostanu, dám vědět, kde zůstalo tvé tělo. Uklidni se a nech mě spát.
Po těchto slovech klepání okamžitě ustalo. Ale možná to byl jen výtvor Tutovy představivosti. Tuta si to neuměl vysvětlit, ale jako rodilý Jakut měl a bude mít k mrtvým uctivý vztah. To mu nikdo nemůže vzít.
Brzy na to se Tuta uklidnil a usnul. Probudil se kolem čtvrté hodiny ráno zimou. Venku pršelo a bylo velmi chladno. Tuta se rozhodl, že se odsud dnes nepohne a počká si až na další den. Usnul. Zase se mu zdál sen. Na podlaze v témže vozidle s ním bylo všech pět jeho dětí. Nejmladší dcera mu klečela na klíně, mladší syn seděl dole u nohou, jedna dcera seděla a tiskla se k němu ze strany a starší syn a starší dcera seděli naproti. Ta mladší se celou dobu třásla zimou a přitiskla se k němu celým tělem. Promluvila starší dcera: - Tati, je tu velká zima, příští noc tady už nebudeme moct přespat. Pojďme hned dnes večer. Tuta se znovu probudil. Ukázalo se, že je velmi prochladlý a třese se zimou. Pravou nohu si tiskl k hrudi. Na základě svých zkušeností se sny, se Tuta tentokráte rozhodl poslechnout a vyrazit ještě dnes dál. Hodinky ukazovaly půl šesté ráno.
Navzdory mrholení a neustálému vlhku se vyškrábal na čerstvý vzduch, rozloučil se s mrtvým vojákem, slíbil mu, že o něm okamžitě podá zprávu velení a pak se začal plazit dál. Odplazil se asi pět set metrů, překročil silnici pro motorová vozidla a ocitl se na orné půdě. Začínalo se rozednívat. Bylo ráno 22. listopadu. Poté, co se odplazil kousek po orné půdě, zaslechl v pozadí nepochopitelný hukot. Když se ohlédl, spatřil nejprve čtyři Baby Jagy (označení ukrajinského útočného dronu) a pak za nimi asi dvacet malých bezpilotních dronů - „výsadkářů“ a „kamikadze“. Letěla si pro něj jeho vlastní smrt. Tuta měl u sebe jen dva zásobníky do své automatické pušky. To by mu sotva pomohlo. Zbývalo mu jen doufat ve štěstí, že ho nikdo nespatří. Tuta se přitiskl k zemi a začal prosit všechny bohy, všechny duchy a kohokoli, aby si ho drony nevšimly. Během těch několika vteřin mu hlavou proběhlo mnoho věcí. Rodina, přátelé, rodná místa a dokonce i velitelé. Bylo nepravděpodobným, že by ho tu jeho spolubojovníci dokázali najít. Jeho hnijící tělo tady zúrodní černozem. Náhle se bzukot dronů začal postupně vzdalovat. Přeletěly nad ním, ale nevšimly si ho. Po delším čekání zvedl Tuta hlavu a uviděl, že z lesního prostoru se vynořují naši bojovníci, doprovázení několika kusy obrněných vozidel. Byly tam tanky, BMP i obrněná vozidla.
Všechny drony mířily právě tím směrem a jeho ignorovaly. Tuta využil tohoto okamžiku, vyskočil a rozběhl se k nejbližšímu lesíku. Jakmile k němu dorazil, pokračoval v chůzi a odběhl ještě asi kilometr od místa bitvy. Pak se uklidnil. Opatrně pokračoval lesíkem, když zde zahlédl odstavenou motorku. Uvědomil si, že někde poblíž musí být zákop a opatrně se tím směrem přesunul. Zákop byl velmi blízko, ale nikdo v něm nebyl. Na nataženém laně visela uniforma s chocholskými výložkami. Tuta si uvědomil, že to mohou být jen nepřátelé, připravil si dva granáty, přiblížil se ke schodům vedoucím dolů a hodil je tam jeden po druhém. Po explozích nastalo ticho. Žádné výkřiky, žádné výstřely. Opatrně sešel dolů a zjistil, že zákop je prázdný. Motorku si nevzal, nejenže od ní neměl klíčky, ale nebyl důvod pohybovat se tady na motorce. Rozednívalo se a on se sotva držel na nohou. Ušel ještě kus cesty a zapnul vysílačku. Chika byl okamžitě zalarmován, ptal se ho, kde je, a navrhl mu, že pro něj přijedou. Tuta mu odpověděl, že to není nutné a že se k nim dostane sám. Aby se mohl lépe orientovat, požádal Chiku, aby každou půlhodinu vystřelili dva signální výstřely. Celou dobu se plazil volným prostranstvím, protože nad lesní mýtinou bylo mnoho dronů a každý z nich byl pro něj smrtelně nebezpečný. Za další lesní mýtinou se objevily domy Ugledaru a nejblíže byly nějaké zničené budovy a garáže.
Když už byl jen kousek od těchto objektů, zpozoroval dron. Zvuk jeho vrtulí zazvonil Tutovi v uších jako nůž v srdci. Ke spásným garážím zbýval už jen kousek a po tolika bolestech a utrpení se mu již nechtělo znovu se vrhat do strašlivých her na život a na smrt. Otočil se čelem k dronu a pokusil se vystřelit z útočné pušky, jenže dron již odhodil granát.
Granát proletěl kolem něj, dopadl na zem pět nebo šest metrů od něj a vybuchl, aniž by způsobil nějaké škody. Tuta čekal další shoz. Dron se však otočil a začal se od něj vzdalovat. Tuta si uvědomil, že dostal další šanci, aby žil. Vyskočil a rozběhl se jako o život směrem ke garážím.
Zraněný, vyhladovělý, nevyspalý, od rána plazil... Rozběhl se a utíkal. Doufal, že to stihne, než dorazí další dron. A to se mu podařilo! Vběhl dovnitř. Ohlédl se - žádný dron ho nesledoval. Zalapal po dechu a vyrazil dál. Z této garáže se vydal do další a tam našel mnoho balené vody. Když se napil a vzal si s sebou láhev, vydal se do další garáže. Než však do ní vstoupil, zaslechl uvnitř hlasy a uvědomil si, že v takovémto stavu by ho mohli zastřelit jeho vlastní lidé. Rozhodl se neriskovat, obešel garáž a vstoupil do další. Když šel k protějšímu východu, znovu zaslechl hlasy a poznal ten Chikův. Tuta radostí vyskočil z vrat garáže, spatřil svého přítele. I on si ho okamžitě všiml. Jeho radost neznala mezí. Objímal Chiku, smál se, něco vykládal, celý od bláta a krve... Slzel radostí a ani to neskrýval. Vedle stojící vojáci z ostatních jednotek ho chápavě poplácávali po ramenou a říkali mu uklidňující slova. Když se trochu uklidnili, vyrazili na motorce do rotního zákopu. Tam „Biškek“ a Kondrat přivítali Tutu objetím a jásotem. Kondrat se hned vrhl na přípravu kávy a teplého guláše a „Biškek“ se začal vyptávat na podrobnosti.
Když Tuta vypil trochu kávy a snědl pár lžic guláše, cítil se již sytý. Ve chvíli, kdy se začal přehrabovat v kapsách, Kondrat uhodl, co hledá a nabídl mu cigarety. On ale odstrčil nataženou ruku s krabičkou cigaret, vytáhl z kapsy zmačkanou krabičku a z ní vylovil poslední zbývající cigaretu. Zapálil si ji, s rozkoší potáhl a řekl: - Slíbil jsem si, že tuhle cigaretu si zapálím, až budu v bezpečí.
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- Útok na Bolšoje Soldatskoje: Ukrajinské ozbrojené síly zahájily nečekanou protiofenzívu v oblasti Kursk
- Lidová tvořivost nejen na téma fialové žumpy (XIII.)
- Z Russkoj Vesny (2.1. - 3.1.2025): Zásobníky se rychle vyprazdňují: Ceny plynu v Evropě vyskočily ...
- Ve Lvově se včera konal pochodňový průvod na počest Banderových narozenin !!!
- Možné dôvody nervozity Zelenského
- Hrozí rumunský scénář. Které strany mohou v kampani hrát ruskou propagandu
Související články