Stádečko

Ale řeči, které vedou, nejsou ani pro ně samé tak důležité a podstatné, jako dojem vizuální, který se snaží v obecenstvu vyvolat. Má to být důstojnost, solidnost a nejvyšší odpovědnost, kterou tito shromáždění moudří a vážení nabízejí národu v okamžiku velkého nebezpečí, který na něj uvrhla nezodpovědná vláda.

Takže tou důstojností, solidností a odpovědností se teď snaží vyplnit své tváře, ladí je do výrazů vážných až tragických, a čím mocněji tuto svou snahu napínají, tím jsou směšnější, protože jejich lidská podstata se veškeré důstojnosti či solidnosti vzpírá. Jsou směšní a ubozí, je to zástup nikoli vážných a starostlivých tribunů lidu, ale stádečko grázlů, hlupáků a podvodníků. A všichni přihlížející to vidí, nedá se to zapřít a proměnit, ale na jedno si i tak můžete vsadit.

A totiž na to, že jejich nebetyčná komedie jen tak hned neskončí. Že se bude hrát dál, a že komedianti v ní vystupující, budou i nadále věřit, že oblafovat lidi se jim znamenitě daří. A aby se tak dařilo i dál, k tomu si všichni svorně potřesou rukama. A plni důvěry i v časy příští zamíří k východu budovy na Malé straně.

Lubomír Man