Tak už máme i svého lžiministra

Já bych jen trošku zavzpomínal na doby před 33 lety, kdy se změny zde daly do pohybu. Nebudu soudit, zdali se to, co se tady před 33 lety dalo od pohybu, zdali to bylo dobré anebo nebylo. Ve mně stále více sílí přesvědčení, že to bylo špatné, ale to je už dnes vedlejší věc.

Ať si Havlisté říkají, co chtějí, pro budoucnost zůstane zachována ta pravda, že změny v listopadu 1989 byly přivedeny do pohybu agentem StB Zivčákem, který byl ochoten si lehnout 17.11.1989 na studenou listopadovou zem a hrát tam mrtvého brouka. Tento agent, jak sám přiznává, měl v kapse letenku do Moskvy, kterou mu zajistila Gorbačovova KGB s kluky od Lorence. Takže, na rozdíl od této ze zahraničí vyvolané revolty v roce 1989, dění u Národního muzea to byla, kluci, naše, česká a jenom česká akce, do které neměli strčený své rypáky ani CIA, ani Soros, a ani žádná Koudelkova BISka.

To mohu potvrdit, protože jsem byl takříkajíc přímo u toho, když se tento „cake“ pekl. Takže teď to byla ryze záležitost českých patriotů. Škoda, že nemáme něco jako Poláci „Jeszcze Polska nie zginęła“, něco podobného by se bývalo hodilo zapět u Muzea. A víte, co je na tom to smutné? Že můžeme v současnosti sledovat, jak pomalu před našima očima vyprchává ten startovací potenciál fenoménu - Národní muzeu 2023 pro žádoucí změny ve společnosti. To vypadá tak, jako bychom si my sami Češi neuměli tou oponou trhnout. Proč se takto děje?

Samozřejmě, že tady každý namítne, že se okamžitě spustil agresivní hnojomet lží ve sdělovacích prostředcích o průběhu tohoto zásahu u Národního muzea.  Ano, vždyť je to pořád to samé dokola, než začne prosakovat pravda na povrch, tak se rychle tento skandál stáhne z programu Cinema a přebije se něčím jiným. Vždyť si jen stačí vzpomenout na Kubiceho zprávu, jak ODS tuto orchestrovou partituru bravurně zahrála.  

Co před těmi 33 roky pomohlo rozhýbat to soukolí dějin? Ti, co více pamatují, tak si jistě vzpomenou na jméno Lídy Rakušanové, která byla ochotna šířit okamžitě tuto lež o smrti agenta – brouka Zivčáka alias studenta Šmída na Národní třídě na vlnách vysílačky Svobodná Evropa. A dnes tu máme zase nějakého Víta Rakušana, který taktéž šíří lež, ale dnes již v opačném garde, a to ve směru, aby se tomuto zákonitému vývojovému procesu nasypal písek do soukolí. Rakušanová lhala tenkrát, a Rakušan lže teď. No to vám musí být ale familie, to vám povím.   

Jako takový, řekněme, adekvát proti tehdejšímu lhaní Svobodné Evropy, by měly dnes stát alternativní média s pravdou na svém štítu. Já tu mohu třeba jmenovat Svobodný vysílač, Svobodné rádio, Aeronet, CFP, atd. Mohu tu prohlásit, že jsem jako očitý svědek této události u Národního muzea poslal veškeré dostupné informace o zásahu těžkooděnců u Národního muzea na Svobodný vysílač v domnění, že se toto téma bude v pořadu pana VK na Svobodném vysílači minulý pátek hned probírat. Dočkal jsem se však velkého zklamání. O tomto brutálním zásahu policie u Národního muzea nepadlo v programu Svobodného vysílače minulý pátek ani slovo. Což podle mého byla historická chyba.

Největší moje zklamání jsem si ale nechal až na konec, a to je přístup opozičních stran a opozičních hnutí k této kauze u Národního muzea. Kdo jiný měl okamžitě využít této situace, kdy opoziční parlamentní strany mohou mít v rukách řadu videí z brutálního zásahu těžkooděnců vůči demonstrantům u ND, a mají takto k disposici i důkazy o evidentním lhaní ministra Rakušana. Toho ministra, který tady zakládá při Ministerstvu vnitra různé anti-dezinformační týmy, a přitom jsou tady důkazy, že sám ministr lže, jako když tiskne. No fuj.

Proboha, vždyť zde existuje alespoň 10 různých videí, které zachycují stejný průběh události, a to absolutně nesmyslný brutální zásah policie vůči demonstrujícím, a ministr vnitra tvrdí, že ta videa jsou fake? Vždyť tomu se musí každý vysmát. Proč tu opoziční strany nehřímají, že tento lžiministr s plnou hubou boje s dezinformacemi, že musí okamžitě jít! No kudla kluci, to přece, když mi někdo chce povídat, že to video je šméčko, když tam vidím ten svůj arogantní obličej a slyším tam ten svůj obhroublý slovník, tak on musí být kapku blbej, ne?

Mohu jen dodat, že jediným, kdo tady takto hřímá, že Rakušan musí jít, jsem já, kdy chodím řvát pod okna Rakušanova Ministerstva vnitra do megafonu, že Rakušan je největší lhář v této zemi. A světe div se, zatím na mě nikdo z okna Ministerstva vnitra svůj nočník ani nevylil a ani nevyklopil. V tom musí být zakódován nějaký významný signál, který ale zatím neumím rozluštit.  

Takže koho já viním za to, že se nevyužil potenciál založený u Národního muzea k tomu, aby alespoň padl lžiministr Rakušan, jsou opoziční parlamentní strany. Místo toho, aby tyto strany a další protivládní proudy využily této příležitosti ke sjednocení úsilí, tak jen jako by zlomyslně čekají, než si ten Rajchl tady snad nabije hubu.

A toto je přesná anamnéza českého opozičního hnutí. Copak je ten Koudelkův oddíl STS Chvojkovice -Brod opravdu tak dobrý, že dokáže rozbít hned v zárodku veškerý potenciál pro sjednocené úsilí všech opozičních proudů? Pokud já vím, tak kromě strany PRO, tak žádná jiná protivládní strana nevznesla žádný jiný požadavek vůči české vládě v souvislosti s lhaním ministra Rakušana, a ani žádný požadavek všeobecně v souvislosti s brutálním zásahem policie proti demonstrantům u Národního muzea.

Tento přístup jasně ukazuje, že opozičním stranám nejde o věc, ale jen o uspokojení jejich egoistických zájmů, to je dostat co nejvíce svých straníků do řad dobře placených míst v parlamentu. Ale ne proto, aby tito bojovali za zájmy nás občanů, ale proto, že dostatek těchto dobře placených míst v parlamentu nám jaksi utužuje tu stranickou soudržnost.

Abych neházel všechny do jednoho pytle, tak byly i výjimky, které probleskly přes ten závoj mrtvolného ticha, které se tu rozhostilo po onom přelomovém 11.3.2023. A zde bych rád připomenul třeba stínovou ministryni vnitra za ANO paní Vildumetsovou, která se srdnatě potýkala s ministrem Rakušanem v poslední Partii na Primě, kdy redaktorka z Primy zcela nestoudně nahrávala na smeč lžiministru Rakušanovi. Na tuto redaktorku jsem již napsat stížnost na Primu. A o stížnosti také zvažuji i v případě pořadu Nory Fridrichové - 168 hodin, ale tentokrát už na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, ať si to tam holka pěkně užije. Pořad paní Fridrichové měl taktéž velice daleko do nějaké objektivnosti a nestrannosti. 

Jednou z mých aktivit bylo také, že jsem se pokusil oslovit parlamentní výbor pro bezpečnost, kam jsem jim poslal popis toho, co se událo 11.3.2023 u Národního muzea a nabídl jsem se, že rád přijdu do jejich výboru, abych jim podat svědectví o této události. Tuto informaci jsem taktéž poskytl i paní Vildumetsové s přáním, ať poslanci ANO tuto moji nabídku v tomto Výboru podpoří. A v tomto duchu jsem napsal i zástupci SPD v tomto výboru. Teď uvidím, jak se která opoziční parlamentní strana zachová, kéž bych jim tu jen křivdil.

Tato událost u Národního muzea byla jiskrou, která mohla zažehnout plamen, avšak tato příležitost zastihla opozici, naskýtá se slovo - nepřipravenou, ale ona to nebyla nepřipravenost, ona to byla neschopnost jakékoliv společné akce, a tato neschopnost odhalila na dřeň kosti, jak to u nás s opozičním hnutím vypadá. Že tu vlastně ani není žádná skutečná opoziční strana, to víme všichni. 

Někdy jde řeč na internetu, jak je to možné, že to těm 5 demoličním stranám tak spolu hezky jde, a já odpovídám, ale holenkové, oni přece mají jednoho vedoucího kolotoče na jedné nejmenované ambasádě v Praze a ten s nimi nediskutuje, ten jim nařizuje. U oposičních a alternativních stran, tam zase každý chce být sám svým vlastním pánem, a to je pak společná dohoda obtížná.

Miroslav Kelnar