Slovník do dnešních dnů:

 Od doby Stanislava Grosse, který přiřadil specifický význam slovu „upřímnost“, se nám s pojmy, které získaly nový obsah a rozměr, roztrhl pytel. „Zodpovědnost“, „boj proti korupci“ (popřípadě s ní), „hazard s demokracií“, „spravedlnost“, „myslet to s někým dobře“, „extremismus“, „slušnost“… Zkrátka, vydalo by to na nový naučný slovník.
 Nejenže kabinet Petra Nečase střídá tváře ministrů skoro tak často jako premiér ponožky – a to ještě většinou kvůli podezřením z korupčního či jinak podvodného jednání – již došlo i na poslance.
Jakápak že morální elita nám to střídá tu starou, odkecanou?
 Roman Pekárek, čerstvý poslanec, byl v květnu odsouzen za korupci. Pokud si Petr Nečas na kongresu ODS stěžoval, že lidé nepochopili, jak to s nimi vláda myslí dobře, a že vládě uškodilo, že střílí do vlastních řad s nálepkami „kmotrů“, nemohl opravdu občanům věci lépe ozřejmit než výběrem Pekárka. Boj proti korupci je tak pro veřejnost zase o něco čitelnějším a jasnějším. Hlavně, že vláda všechny komplikace překoná a semkne se jako jeden muž – proti komu a proti čemu vlastně?
 Jak může odsouzený korupčník hájit „zájmy všeho lidu“? Lze vůbec výsměch demokratickým principům navléknout do přiléhavějšího kabátu?
 Žijeme holt v zemi, kde je všechno naopak. „Slušnost“ znamená korupci a podvody, „extremismus“ obhajobu demokracie a odpor proti mocenské zvůli. „Spravedlnost“ charakterizují Janoušek, Dalík, Šiška či Parkanová na svobodě, a „padouch“ Rath ve vazbě. „Čachry s evropskými penězi“ prováděl jedině středočeský hejtman (co na tom, že nikdo neví, jak?), zato J. Dobeš je vzorem pro ostatní. Charakteristika „nejlepšího ministra“ není potřebná, stačí uvést příklady – M. Kalousek a J. Dobeš.
 „Myslet na budoucnost“ či „být chytrým“ znamená dobrovolně vydat své peníze fondům, kde není záruka, a které s velkou pravděpodobností tyto peníze definitivně „zajistí“. „Hlupák volí levici“ je potom ustálená fráze pro ty, kdo se ještě nechtějí balit, když je čím se pakovat.
 „Potřeba snížit dluhy“ je jasnou definicí „postarání se o sebe“ v podání mocenských elit. „Svobodné volby“ se mají konat jednou za x let s tím, že z jedné strany je možné časem vytvořit strany úplně jiné, nové, lepší – a co je hlavní, s diametrálně jiným programem, než s jakým byla zvolena strana mateřská.
 Cenná je i nová definice politiky (autorkou je K. Peake): „Politika je tvrdý sport s vlastními pravidly hry“. „Lůzou“ jsou pak všichni ti, kteří nesouhlasí s kroky vlády a dovolují si říkat něco o její nelegitimnosti.
 „Byla by škoda, aby teď vláda padla“ v překladu znamená – „Doprčic, ještě jsme nevyhověli penzijním fondům a nezmákli jsme církevní restituce. Nejdřív práce, a potom za kopečky…“
 „Dřít jako kůň“ v politické hantýrce značí vydělávat tolik, že to začne budit pozornost, a to zejména v souvislosti s předvedeným výkonem.
 „Mluvit populisticky“ je potom opis pro nepříjemné kritiky ze strany opozice.
 Pokud se nám tento stav líbí, nezbývá, než to vzít na vědomí a pogratulovat si ke skvělému vkusu. Pokud přece jenom nějaké výhrady máme, dejme to najevo. Výročí 17. listopadu se blíží – a bude jenom na nás, v jakém duchu se ponese:

;feature=plcp">;">;;feature=plcp