Zásadní otázka ale zní: co nový pomník či památník přinese obyčejným Romům, žijícím dnes v této zemi?
Hrdost a zadostiučinění? Většina z nich ani netuší, kde Lety leží a už vůbec ne, že tam někdy byl sběrný tábor. To je realita. Vůbec je zajímavé, že o Letech se začalo mluvit až v době, kdy stát začal platit „neziskové“ organizace a objevil se pojem politická korektnost.
Zcela politicky nekorektně si troufám tvrdit, že více než půl miliardy korun vláda zbůhdarma vyhodila, aniž by Romům jakkoliv pomohla. Ty peníze by měly smysl, pokud by putovaly do zlepšení životních podmínek v romských ghetech, výstavby školek, vzdělávání dětí i dospělých, rekvalifikací, podpory pracovních příležitostí pro Romy.
Pieta je na místě, černou historii nelze vymazat, ale žijme přítomností a pomáhejme těm, kteří to potřebují. Investice do soch, pomníků, památníků ano, ale ve společnosti, která je natolik bohatá, že nepotřebuje pořádat sbírky pro nemocné děti, aby se mohly léčit. Vím, o čem píši, pracuji mimo jiné pro společnost, která je permanentním adresátem srdceryvných žádostí o finanční podporu.
Vláda a ministr Daniel Herman by si zasloužili potlesk, pokud by opravdu Romům pomohli. Odkup vepřína v Letech je ale pouhým politicky korektním gestem, ničím jiným. A nelze nám být útěchou, že angličtí „aktivisté“ v duchu obdobné politické korektnosti uvažují o zboření Nelson ́s Column, památníku admirála Nelsona na Trafalgar Square v Londýně.
Politická korektnost děsivě přebíjí zdravý selský rozum na celém světě a zdá se, že nápady zrušit pohlaví, měnit názvy obrazů, ulic, sportovních klubů, vymazávat z fotek kostelů kříže nabývají na síle, stejně jako pitomé aktivity typu HateFree nebo v poslední době MeToo.
Ale co s tím?
