Láska k vlastnímu národu není nacionalismus, obrana svého národa není nacionalismus...

Jáchym Topol nedávno řekl v rozhovoru: „Komunistické Československo byla ubohá zakomplexovaná zem buranů obtočená ostnatým drátem – a moc jsme se od té doby bohužel nezměnili. Když dneska řeknu v cizině, I am from Czech Republic, tak se stydím před každým, kdo o nás něco ví.“ Jsme bandou buranů, kteří páchnou francovkou, kterou lemtají, když dojde rum. Národ je přežitek, říkají to. Český národ je přežitek, dodávají.

Zástupy spisovatelů, kteří stavěli českou duši

Palacký, Jungmann, Mácha, Němcová, Jirásek, Neruda, Hašek, Čapek, Šalda, Holeček, Fuks, Hrabal – spisovatelé naší historie. Milující český jazyk, český národ, milující český úděl, český humor. Budovali dědictví českého národu, dávali mu slova, dávali mu duši. Byli to spisovatelé živého jazyka v živém národu, spisovatelé, kteří ze střepů historie vybudovali monument, který je dalece převyšuje.

Jeden Topol, který českou duši ponižuje

Jáchym Topol – spisovatel mrtvého národu, mrtvého, protože v očích Topola vše české chcíplo v buranské nedostatečnosti. V očích Topola český národ nedosahuje velikosti samotného Topola. Jeho JÁ. Jáchym Topol přerostl svůj národ a nyní na něj hledí s pohrdáním a odporem. Z takového bahna jsem vzešel, já, klenot. Jakou pýchou se Topol obalil. 

Z řad Jáchymů Topolů je s námi účtováno jako s póvlem, s nádeníky, kterými jsme měli zůstat. Nádeníky, kteří slouží, poslouchají a podřizují se. Návrat k rétorice Rakousko-Uherska, k rétorice nyní tolik prosazovaných sudetských Němců, kteří co české, to označované ve své době za buranské, odporné, hnilobné. Národní obrození? K vzteku, poněmčit jsme se měli, byli bychom teď světoví. Oni by nám ti Němci to buranství z hlavy vytloukli. 

Jáchymové Topolové dávají na odiv své pohrdání vlastním národem. Nepoukazují na chyby, ale teoretizují a hledají, jak nazvat svůj odpor k mateřské zemi. A tak svou vlastní malost, kterou ve zdeformovaném zrcadle ega chápou jako duševní monumentálnost, svádí na celý národ. Nechť chcípne to malé české.

Bude se říkat Jáchym Topol, škůdce národa?

Spisovatelské řemeslo by mělo být duší národa. Spisovatel na sebe bere úděl stenografa, který zaznamenává a převádí běh dějin do veletočů jazyku. Karel Sabina, ve své době uznávaný spisovatel, svou světskou hamižnost převedl až do stavu, kdy byl národem odsouzen a do historie se zapsal přízviskem Zrádce národa. Jaké přízvisko čeká na Topola? Škůdce národa? Ano, takové přízvisko ještě není obsazené a troufám si tvrdit, že Topolovi bude slušet. Snad jen s jedním nedostatkem. Jakub Arbes o Sabinovi řekl: „...i s nesmazatelným Kainovým znamením na čele zasloužil se o národ nepoměrně více, nežli sto jiných velebných diletantíčků“. O Topolovi takto nikdo smýšlet nebude.

Je Den české státnosti

Kauza „stará“ dva měsíce. Proč ji tedy vytahovat a větrat jako staré spodky? Dnes je Den české státnosti, svátek, kterým si připomínáme, že knížetem českých zemí je svatý Václav. Kdy si máme uvědomit, co pro nás český národ znamená. Jestli si svého češství vážíme. Je nás jen deset milionů, to je 0,15 % z celé populace planety. Milujeme se, nadáváme, pereme se, pijeme pivo a jako tajnou dorozumívací řeč jsme si nevědomky zvolili nádherný český jazyk. A neměli bychom dopřávat sluchu škůdcům národu, kteří se nám snaží vnutit jejich pohled, jejich arogantní pohled, který celou historií a existencí Čech a Moravy pohrdá. 

Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš,

pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison.

Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě.

Nedej zahynouti nám i budoucím, svatý Václave, Kriste eleison.

Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi, utěš smutné,

zažeň vše zlé, svatý Václave, Kriste eleison.

zdroj:https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/okres-benesov/17827-laska-k-vlastnimu-narodu-neni-nacionalismem-obrana-sveho-narodu-neni-nacionalismem-ctvrtecni-komentar-stepana-chaba.htm