Ještě, Šafře, máš v zásobníku vraha

Takže co můžeme, když k nám přijede zahraniční ministr skoro největší země světa? Vyslechnout ho, kývnout a udělat to, co nám řekne. Což se též víceméně stalo, až na to, že jsme tomu ministrovi zatím ještě přímo na dušu neslíbili, že soutěž nesoutěž bude Dukovany dostavovat americký Westinghouse.

 To byla chyba, ale jinak to šlo. Skoro všichni naši představitelé, kteří s ministrem jednali nebo třeba jen v jeho blízkosti stáli, se správně přihrbovali a přešlapovali, aby ukázali jak jsou ve srovnání s ním malí a nepatrní a o kolik mají menší mozky než on, ale jednu připomínku bych i tak měl. A to tu, že předseda senátu Vystrčil se hrbil a přešlapoval jaksi až moc. Jako by se každou chvilku chystal vrhnout se ministrovi k nohám s tím, že mu vyleští boty. To nepůsobilo dobře a musíme vědět, že se na nás nedívají jen naši příznivci, ale i naši nepřátelé, kteří chování přes míru, i když je dobré, okamžitě registrují a můžou se nám za ně, když jim k tomu dáme příležitost, třeba i vysmát.
      

Tolik tedy jen tak povšechně a teď tedy k tomu, proč vůbec tenhle článek píšu.Chci jím totiž plně podpořit nejčerstvější názor šéfredaktora webu Forum 24 Pavla Šafra (Forum 24 14.8), a to o tom, jak celkem uspokojivý průběh ministrovy návštěvy a dobrý dojem z ní nejen narušil, ale přímo zlikvidoval prezident Zeman. Jakoby nevěděl, či jako by si zakázal vědět, že z pohledu amerického amerického ministra nejsme nic víc než prachobyčejný Vidlákov, se stavěl, jako bychom i my měli též jakýsi stát a tím pádem jakoby též on byl jakýmsi politikem či státníkem.

Takže se snad jako jediný před americkým ministrem nehrbil ani nepřešlapoval, což by pořád nebylo tak strašné a ministr by to snad po pár frťanech byl ochoten i spolknout, kdyby ovšem nedošlo k vůbec nejskandálnějšímu, co se při ministrově návštěvě mohlo stát. Protože on totiž náš prezident – a teď se raději něčeho chyťte, aby to s vámi nepraštilo - si dovolil položit americkému ministrovi otázku, zda by nestálo za úvahu skončit s nepřátelským postojem mezi USA, Ruskem a Čínou a namísto toho utvořit koalici těchto tří velmocí, které by společně bojovaly proti světovému terorizmu.

„Je to jako by český prezident poradil někomu, komu do domu právě leze zloděj“ píše Šafr, „aby se s tím zlodějem sbratřil a vyrazil s ním v dojemné svornosti lovit potkany“.

Tím zdvojeným zlodějem, který leze do cizího domu, mínil Šafr samozřejmě Rusko a Čínu, a třebaže jde o obraz – a to si přiznejme - dost sporný už toho důvodu, že na vloupávání do cizích domů jsou specialisty spíš Američané než Rusové a Číňané, i tak za něj Šafrovi nadšeně tleskám.

A víte proč? Protože ten obraz probouzí fantazii. A na lidí, kteří moc nepřemýšlejí nebo nemají informace, může dobře zabrat. A o to nám přece jde.

Aby zabral. A Šafr je takový machr, že když už ten obraz ruského a čínského zloděje vlamujícího se do amerického domu do českých hlav jednou dostane, vezme jej a utíká s ním ještě o kousek dál. Zkrátka napíše, že „prezident se chová jako agent čínské komunistické strany a nejspíš jejím agentem také je“.

A když už je tak v rozmachu ještě dodá: „Před americkým ministrem se tedy Miloš Zeman choval přesně tak, jak se to o něm již léta ví. Ale my bychom se neměli s tou ostudou smířit. Zemanova proradnost a jeho nízká inteligence je i naší ostudou“.

Co říkáte? Ten mu to dal, co? Třeba s tou prezidentovou proradností, co? Nebo s jeho nízkou inteligencí.

Kdepak, není nad Šafra, ten to umí vzít za správný konec. Věřte tomu.

Šafr na Hrad!

Lubomír Man