Ehud Barak na CNN

Podrobnosti

Z domova / Podoteky|

5. březen 2010|

Vít Rossignol|

5559 x

Přehrávám si nedělní programy BBC a CNN. Také interview s izraelským ministrem Ehudem Barakem v politicko-analytickém pořadu Amanpour, který názorně ukazuje, jak se tvoří názor mainstreamu Američanů (to je klíčový faktor): pravda, která nesouzní s izraelskými zájmy (a americkou politikou v oblasti), nemá šanci se dostat na obrazovku.

Kdybych neviděl minulý týden přednášky Dr.Finkelsteina a nedostal se k nějakým videomateriálům, měl bych jednostranný názor také, protože česká média úplně kopírují americký vzor (už to je k zamyšlení, jak, proč?) a jiná verze „radaru" nebo jiného začlenění do válečné mašinérie atlantického soustátí je jen otázkou času.

Ač byla Christiane Amanpour opatrná a rozhovor probíhal v přátelském souznění, na všechny klíčové otázky se formálně dostalo. Gaza, Goldstoneův report, programová nezadržitelnost budování osad na palestinském území, lidská práva, íránské jaderné nebezpečí, vražda pohlavára Hamasu v Dubaji jako státní politika... Opozici představovala jen k svému hostu ohleduplná Chrisitiane. Poznámka: zamlčení určitých skutečností je totéž, jako úplná lež, v oblasti mediální působnosti zcela určitě. Je určitá „doba pozornosti", kdy lze něco zpochybňovat, pak člověk detaily zapomene, ale názor si formuje z dojmu, který zůstal. Také chytré názvosloví, vyvolávající podprahové asociace, které evokují mravní a hodnotové zařazení posluchače a tvoří žádané souvislosti, patří do výzbroje moderní žurnalistiky už posledních 100 let a k řízení současné „demokracie". Média a ameri-demokratická forma vládnutí se vzájemně potřebují a podmiňují.

Operace Gaza byla „obrana proti tisícům" raket posledních let (které zabily snad desítku lidí), ale fakt, že plně vyzbrojení vojáci neměli s kým bojovat, z ní udělalo trestnou výpravu proti civilistům. O zvěrstvech a porušování elementárních lidských práv ani slovo. O fosforových pumách (porušení všech konvencí, nelidská zbraň), ani slovo. Goldstone report, podle Baraka „nepochopitelně jednostranný", asi byl mimo plán, soudce Goldstone (funguje v JAR), je sám žid, sionista a tedy v základu pro-izraelský člověk, mezinárodní specialista na lidská práva, nezpochybňuje právo na odpověď raketám obecně, ale zpochybňuje tak zjevně cílený masakr neozbrojených obyvatel, že ho zařazuje do kategorie válečných zločinů. Asi to jeho zjištění podporovala bývalá ministryně Tsipi Livni. Ve stejném pořadu uznala, že na ni byl vydán zatykač v Londýně pro totéž, je prý ochotná vypovídat, ale osudu Radovana Karadžiče se asi nebojí.

Nové osady. Ty nelze omezovat, omezil by tím svobodu. „Když chce developer něco postavit (osadu) a koupí od někoho pozemek (nejprve vyvlastněný Palestincům, jak jinak?), tak bychom omezovali jeho práva. A pak mohli prohrát i u Nejvyššího soudu!"

Skutečností ale zůstává p r o g r a m o v á  etnická čistka: „Máme přesvědčivé důvody se oddělit od Palestinců!" říká Ehud Barak, „jsme pro 2 státy vedle sebe, ať také mají svou vlajku a hymnu, ať si tam demokraticky hlasují!" Ale jaký možný stát? Na každém vršku je osada-pevnost, má vodu, silnice, potřebnou infrastrukturu, se zákazem vstupu pro Palestince. Palestinské vesnice jsou obehnány vysokou zdí berlínského typu, kličkující palestinskou krajinou a oddělující obyvatele od jejich polí, jiných vesnic a hlavně, nových osad. Časté zákazy vycházení, všude kontrolní stanoviště/průchody, kde mladý voják despoticky rozhoduje i nejmenší, běžná lidská rozhodnutí jiných, jestli propustí dál, do nemocnice, školy nebo vůbec domů! Autentické záběry ukazují neobvyklou hrubost a ponižování takto ovládaných. Za vlády premiéra Ehuda Baraka programově vznikaly velké, nové osady na palestinském území, zatímco se „jednalo" o zastavení jejich výstavby...

Pozoruhodně přiznal (co ale většina uvažujících dávno ví), že nukleární útok na Izrael nehrozí (to chvíli pracovalo jako strašák pro veřejnost), ale obrovské zvýšení prestiže, vlivu a dominance Íránu v regionu.

Vliv Ehuda Baraka nelze podceňovat. Je schopen spoluzaranžovat diskriminující světové sankce. Existují informace, že za své funkce premiéra při jednání s pres. Billem Clintonem (za návštěvy ve Washingtonu) používal takového nátlaku, že nebylo jasné, kdo vlastně řídí rozhovor, vyhrožoval m.j. vlivem v Kongresu, blokací či nastolováním agendy pro Clintonovu administrativu tak či onak důležité. Byla z toho (mediálně utajená) diplomatická aféra.To je v akci AIPAC, „pro-Israeli lobby", která prý nemá větší vliv na politiku USA než jiné lobby. (AIPAC je hlavním co-sponzorem ve většině kampaní do obou komor - podle postojů k politice Izraele). Ať už je to takto vážné, nebo ne, zahraniční politika JE zcela společná.

K Dubaji, přes různé urgence, říkal s úsměvem jen jediné: „Neřeknu vám k této věci nic." Ale zkušenosti ze zpravodajské činnosti má. „Musím něco upřesnit, Christiane. Nikdy jsem osobně nezabil Palestince jako takového, vždy to byli teroristé vraždící nevinné lidi!" (Bývalý ministerský předseda a dnes místopředseda vlády podle pořadu osobně zabíjel v akci, v přestrojení za ženu...)

K novému označování mešit a podobně jako izraelských historických památek řekl velmi málo. (Podle některých jde o program odstraňování ne-židovských náboženských symbolů a palestinské prezence vůbec.) V jedné z nich, mešitě Ibrahimi v Hebronu, před 16 lety jistý Baruch Goldstein z New Yorku postřílel při motlitbě 29 lidí. Označení objektu za izraelskou historickou památku vždy provází anexace objektu a obchází tak dohoda přenášející správu území na lokální arabskou autoritu.

Hillary Clinton se na tiskovce při zmínce o „vážných jednáních o vážných světových problémech", žertovně a roztomile zavázala, že za účelem vykázání nějakého jednoznačného úspěchu uspíší dodávku 9 barelů tradičního pokrmu „gefühlte fisch" z Illinois do Izraele, pro nadcházející paschu.

 

Komentáře