DOKUMENT DOBY (I. část)

V období 1980 – 1989 bylo prostřednictvím Nadace Charty vyplaceno cca 376 tisíc US
dolarů na činnost Charty 77 v Československu a cca 1.341 mil. US dolarů pro osobní
potřeby vedoucích členů Charty. Tato částka nezahrnuje peníze vyplacené za literární a
jiné ceny. Na osobní konta v zahraničí byla vedoucím osobám Charty převedena
souhrnná částka 6 milionů US dolarů. Tato konta (osobní) jsou spravována advokátními
kancelářemi v zahraničí, které zastupují jednotlivé funkcionáře Charty 77.
V lednu 1990 obdržel Janouch jako jeden z prvních registraci od FMV a od února 1990
jsou finanční prostředky distribuovány pro Československo prostřednictvím této
kanceláře. Z nich jsou rovněž financovány a odměňovány některé činnosti OF a jeho
vedoucích funkcionářů.

Nezbytná popularizace

Charta 77 byla od svého založení v r. 1977 koncipována jako zednářská lóže. Funkce
mluvčího je převzata ze sionistické organizace. Aby nemohla být jako ilegální organizace
stíhána podle zákona, odesílala všechna svá prohlášení a stanoviska státním úřadům. Ve
svém prohlášení z 1. 1. 1977 konstatuje, že nechce škodit komunistickému režimu, ale
chce s ním vést konstruktivní dialog, což koresponduje s komunistickým zaměřením
vedoucích funkcionářů Charty a s dohodami, které byly o jejím vzniku a působností
uzavřeny. Reakce, která byla proti Chartě 77 ze strany ÚV KSČ, měla za účel na Chartu
upozorňovat a popularizovat ji u protikomunisticky smýšlející části občanské veřejnosti.
Hlavní část její popularizace převzaly vysílačky Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a BBC.
Přibližně od r. 1974 byla v Československu koncipována nová báze KGB, která dnes
zahrnuje asi 7 až 8 tisíc občanů Československa, kteří nejsou v žádných evidencích StB,
KSČ, min. zahraničí atd. Jediným viditelným výrazem této báze je skupina prominentních
reprezentantů Charty 77, dnes převážně zastávající státní úřady.

Celou dobu své existence působila Charta 77 se souhlasem a pod kontrolou Státní
bezpečnosti a KGB. Přesto, že materiály vydávané nepřetržitě vedoucím VONS Petrem
Uhlem (tzv. Informace o Chartě 77) byly evidentně ve smyslu zákona protizákonné (min.
podle § 112 tr. zák.: poškozování zájmů republiky v cizině), nebylo proti vydavatelům 2
nikdy zakročeno, jak v každém jiném případů bez výjimky odpovídalo praxi StB. Je mimo
jakoukoli pochybnost, že kdyby činnost Charty nebyla žádoucí, byla by taková skupina
lidí zlikvidována během 24 hodin a nikdo by se o její činnosti ani nedozvěděl, jak to bylo
zcela běžné ve všech ostatních případech lidí a skupin likvidovaných za činnost proti
státu, nebo pouze za své osobní postoje proti režimu. Charta však bez jakéhokoli
omezení vydávala knihy, prohlášení, poskytovala interview Svobodné Evropě, Hlasu
Ameriky a BBC, v posledních měsících před převratem její členové dokonce cestovali do
zahraničí (Jiří Hájek, Dana Němcová aj.), kde vedli politické rozhovory, atd.

Uvnitř Charty 77, VONS a ostatních jejich odnoží působila rozsáhlá agentura StB. Na bázi
II. a IX. správy FMV to však byla činnost víceméně kontrolní (v rámci objektové
kontrarozvědky), nikoli řídící. Řízení Charty bylo prováděno velice komplikovaným
způsobem, který dovoloval jeho kontrolu ze strany USA. Hlavní řídící funkci pro Chartu
77 vykonávaly osoby z báze KGB. Hlavní kontaktní osobou byl vedoucí 13. Oddělení ÚV
KSČ R. Hegenbart, který současně řídil protiopatření FMV. Hegenbart byl přímo
angažován na přípravě převratu od srpna 1988, na jeho provedení 17. 11. 1989 a dodnes
jako kontakt působí prostřednictvím plk. StB Vostárka (býv. náčelník kanceláře FMV
Vejnara) a pplk. Krásy na řízení činnosti KC OF, zejména pak jeho personální politiky
(schvalování osob pro vládu, poslance FS, zahraniční službu, jiné politické strany atd.
Směr kontaktu: Ladislav Lis, Oldřich Hromádka, Zdeněk Jičínský, Jaroslav Šabata, Petr
Kučera a kancelář prezidenta republiky, zejména někteří poradci).

Třináct dlouhých let

Přijímání členů (signatářů) Charty 77 skončilo dnem 17. 11. 1989, kdy počet signatářů
dosáhl cca 1900 občanů. Naprostá většina z nich podepsala Chartu ze vzdoru proti
režimu, aniž měla nejmenší tušení o charakteru a poslání této tajuplné organizace.
Chartu 77 řídilo přibližně 70 až 85 lidí, jejich jádrem bylo 42 mluvčích, kteří se za dobu
její existence v tomto úřadu vystřídali. Tato skupina osob byla vytvořena několika
rodinami, navzájem spoutanými rodinnými, příbuzenskými a podobnými svazky
(zájmové a finanční nevyjímaje). Jsou to především rodiny: Havlových, Dienstbierových,
Šabatových, Němcových, Paloušových, Hromádkových, Rumlových, Marvanových,
Šternových, atd. Všechny tyto rozvětvené rodiny jsou komunisté nebo jejich potomci,
svobodní zednáři a jejich potomci a Židé. Nyní přibližně 100 členů těchto rodin, jejich
příbuzných a přátel zaujalo pozice v nejvyšších státních, diplomatických a
hospodářských funkcích státu.

Tato skupina občanů Československa byla pro své dnešní poslání schválena pověřenými
orgány SSSR a USA (prostřednictvím StB – KGB – CIA – Mossad). Souhlas vyslovovaly
také jiné mezinárodní organizace. Občasné odsuzování a věznění členů Charty 77 a jí založených odnoží, mělo výchovný (kázeňský, disciplinární) a propagační význam. Věznění členové Charty 77 se tímto způsobem učili podřizovat se kázni, jestliže to okolnosti vyžadují, a současně jim bylo 3
jejich uvěznění (nebo pouhé zadržení na několik hodin) podnětem k obrovské
mezinárodní propagační kampani, vedené zahraničními vysílačkami a později i
diplomatickým personálem států amerických spojenců. Československo se tímto
způsobem seznamovalo s lidmi, o nichž by bývalo v listopadu nevědělo vůbec nic, anebo
by pro něj byli nepřijatelní, pokud by byla dána přednost k seznámení s nimi
prostřednictvím zpráv a informací z jejich nejbližšího okolí. Organizovaná reklama a
propagace jejich osob upravila jejich obrazy v legendy a učinila z nich hrdiny,
mučedníky, veliké spisovatele, myslitele, politiky a demokracii oddané státníky. K tomu
účelu byly zřízeny nejrůznější literární ceny, udělovány čestné doktoráty na západních
univerzitách atp. v podstatě je tento postup metodou hollywoodské tvorby Star, která se
uplatňuje od počátku 20. století – kdokoli může být populární, kdo je intenzívně po
nějakou dobu propagován všemocnou reklamou. Je to otázka účelu a nákladů, nikoli
otázka kvality člověka.

Otazníky nad prominenty

Agenturní činností StB proti Chartě 77 se zabývalo na FMV celkem asi 43 důstojníků StB.
Rozsah této činnosti není vyčerpán pouze seznamem akcí proti Chartě a VONS, ale
zahrnuje také činnosti oddělení StB pro boj proti sionismu, judaismu, svobodnému
zednářstvu, Státnímu židovskému muzeu (tzv. kontrarozvědná ochrana) a židovstvu. Z
těchto útvarů, které podléhaly většinou přímo KGB (mezinárodní koordinace), byly
registrovány zahraniční signály (dispozice) pro činnost Charty. Současně byla
registrována kooperace s ostatními disidentskými skupinami, zejména v Polsku, NDR,
Maďarsku a SSSR. Každý z těchto důstojníků StB řídil agenturu uvnitř Charty 77 v počtu
5 až 7 TS (tajných spolupracovníků). Osobní charakteristiky vůdců Charty 77 (vč. VONS
a ostatních tzv. nezávislých iniciativ) jsou vesměs nepříznivé. Psychiatrické analytiky
konstatují v mnoha případech osobní rozvrácenost, mravní úpadek, sexuální
promiskuitu a v některých případech drogy.

Když se ministr vnitra Dr. Sacher dostal v únoru a březnu do styku s některými
materiály týkající se Charty 77 a osobních charakteristik některých jejích vůdců, vzniklo
akutní nebezpečí odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením komunistického státu a
president Havel nechal jmenovat vládou Jana Rumla náměstkem FMV. Po 6 týdnech jeho
působení na FMV se ztratilo přes 15 tisíc OS (osobních svazků, tj. osobních materiálů
občanů, kteří byli z jakýchkoli důvodů předmětem zájmu StB). President si současně
vynutil předání některých osobních materiálů, které byly z FMV předány Chartě (Uhl,
Urban).

Je nejvýš pravděpodobné, že nejdůležitější materiály týkající se Charty a jejích
prominentů byly z FMV odstraněny ještě před 17. 11. 1989. Kupř. magnetofonové kazety
s nahrávkami jednání mluvčích Charty, jejího vedení, jednání s některými zahraničními
diplomaty apod., které vedení Charty předávalo StB, zmizely (záznamy o jejich existenci
v osobních materiálech důstojníků StB byly patrně přehlédnuty). Rovněž byly
odstraněny osobní materiály vůdců Charty 77: V. Havla, I. Havla, J. Dienstbiera, Zuzany 4
Dienstbierové, Petra Uhla, Jar. Šabaty, A. Šabatové, L. Hejdánka, V. Bendy, J. Gruntoráda,
M. Palouše, R. Palouše, J. Kantůrka, F. Kantůrkové, Vl. Chramostové, M. Kubišové, Zd.
Jičínského, M. Motejla, dr. Danisze, Zd. Rychetského, P. Pitharta, J. Urbana, P. Kučery, J.
Hájka, M. Hájka, A. Marvanové, P. Šustrové, J. Rumla atd.

Dále byly odstraněny všechny materiály z listopadu 1989 z jednání tzv. rozhodujících
politických sil o převzetí moci v zemi. Rovněž byly odstraněny objektové svazky
„Obroda“ (klub reformovaných komunistů z r. 1968 – politicky nejvýznamnější složka
Charty 77 a dosud v OF). Dále zmizely objektové svazky zpravodajských agentur v
zahraničí o objektech politické opozice v zahraničí – Pelikánovy „Listy“, Tigridovo
nakladatelství „Svědectví“, Škvoreckého nakladatelství v Torontu, objektové svazky
„Rada svobodného Československa“, nakladatelství A. J. Liehma atd. Rovněž byly
odstraněny objektové svazky schwarzenberského paláce ve Vídni.
Existuje velmi mnoho dalších důkazů o expozituře Charty a jejím spojení s konspirativní
komunistickou mocí. Většina z nich však není vhodná k zveřejnění pro rizika s tím
spojená. Rozsah ostatních by zdaleka překročil rozsah této zprávy.

zdroj:http://narodnidemokracie.cz/wp-content/uploads/2014/11/Dokument-doby_17.-11.1989.pdf