CENZURA MLČENÍM – JEDEN Z ÚKAZŮ SYSTÉMOVÉHO POKRYTECTVÍ.

 

Nedávno věnovala česká veřejnoprávní média mnoho hodin svého vysílacího času na připomínání politických procesů, v nichž padaly i hrdelní rozsudky. Kampaň osvětlující zločiny někdejšího režimu měla varovat nepamětníky před démonem souhlasu, jemuž „dav“ ze strachu či nedostatku informací má tendenci opakovaně podlehnout. Je mi nepochopitelné, že prsty varovně ukazující do minulosti, zůstávají netečně ležet v klíně a echo hlasů kritizujících „staré křivdy“ umlká, když má příležitost a POVINNOST křičet do mikrofonů varování, že justice je dnes znovu zneužívána vůči vytipované oběti.

 

Kolovrátek o lidských právech, který spřádá nekonečnou niť o našich solidárních povinnostech vůči každému neztotožněnému „bližnímu“, co na bárce připlul k „žírným“ břehům Evropy, se polekaně zadrhl u jména Julian Assange. Jakoby osud člověka, který překročil meze odvahy a předal svědectví o temném zákulisí světa našeho vezdejšího, byl předem dohodnutý a čeká jen na odklepnutí britského soudu. Tak to ale dopadnout nemusí a zachránit Juliana Assangeho je stále možné. Náš návrh, aby byl zařazen mezi kandidáty na Nobelovu cenu za mír, není absurdní idea, ale záchranný plán. Bude vyžadovat hodně úsilí, koordinace a medializace napříč planetou. V době internetu je (zatím) snadné šířit myšlenku na to, jak zachránit Assangea před vydáním do USA, kde mu hrozí 175 let vězení ne-li trest smrti.

 

Na webové stránce https://julianassange.webnode.cz/ naleznete víc informací a také možnost připojit svůj podpis k petici týkající se nominace na Nobelovu cenu. Současně začínáme oslovovat i „lidi spřízněné volbou“ v zahraničí. Jejich odpovědi budeme na stránce průběžně zveřejňoval.

 

Berme to tak, jak to je. Julian Assange byl jedním z těch, co nám otevřeli oči zveřejněním důkazních materiálů. Nic si nevymyslel, pouze odkryl pokličku. Teď jsme na řadě my, abychom mu uhájili život a sobě čest i naději. Protože démon souhlasu je virus, který se nezničí tím, že si umyjeme ruce. Hygiena zaměstnanců veřejnoprávních médií jim svědomí nevybělí. Oni sami to nejspíš vědí, a tak se snaží ten vnitřní tichý hlas v sobě umlčet hlasitým řevem proti někdejším zločinům komunismu. A k současným zločinům zbaběle mlčí.