Volba nového prezidenta: Kariérní husákovský komunista Jan Fišer

Prezidentský kandidát Jan Fischer zachází s fakty účelově. Od třetího ročníku studia na Vysoké škole ekonomické v Praze, kam se tehdy nedostával každý, patřil mezi takzvané "kádrové rezervy" komunistické strany. Poprvé mu bylo členství v KSČ nabídnuto už v posledním ročníku,

v roce 1974, společně s nabídkou, aby zůstal na fakultě jako odborný asistent, což podléhalo schválení fakultního výboru KSČ, potvrzeného nadřízeným orgánem strany - okresním, či v Praze obvodním výborem /OV KSČ/.

O této první kariérní možnosti Jan Fischer dnes hovoří jako o svém „odmítnutí“ vstoupit do KSČ, ale není to pravda celá. Vstup do KSČ byla podmínka, aby jako jeden z nejlepších absolventů mohl zůstat na VŠE a věnovat se akademické práci v oboru statistiky. On ale měl jiné plány. Po skončení fakulty, v roce 1974, nastoupil do prestižnějšího zaměstnání ve Výzkumném ústavu sociálně ekonomických informací, který působil v rámci Federálního statistického úřadu /FSÜ/. Zmíněný výzkumný ústav byl přímo podřízen a bezprostředně řízen Ekonomickým oddělením ÚV KSČ a jeho pracovníci byli stranou velmi pozorně vybíráni.

Výzkumné ústavy FSÚ podléhaly zvláštnímu dohledu KSČ. Ambiciózní mladý ekonom Jan Fischer nastoupil jako výzkumný pracovník. Na své alma mater přitom dále studoval při zaměstnání. Po získání titulu kandidáta věd v oboru ekonomická statistika, podal v roce 1980 přihlášku do KSČ a povýšil na odborného referenta. Svůj kariérní postup tím odstartoval. V roce 1985 se stal ředitelem odboru metodiky, což byla nomenklaturní stranická funkce, která podléhala schválení a kontrole nejvyšších orgánů KSČ.

Na FSÚ se zpracovávaly i tajné výzkumy pro potřeby ÚV KSČ, například „Názory československých občanů na některé stránky ideologického působení západní televize a rozhlasových stanic“, z února 1986, nebo „Názory na působení zahraničních sdělovacích prostředků ve vztahu k vybraným aktuálním politickým otázkám". Druhá tajná výzkumná zpráva, zpracovaná pod Fišerovým vedením, byla  předána na ÚV KSČ ještě v listopadu 1989.

Jan Fišer byl komunistou v letech 1980 až 1989. Teprve po neslavném konci strany, svou členskou legitimaci čiperně odložil. Snad jako prezidentský kandidát si dnes ani on netroufá tvrdit, že by ve straně kvůli kariéře a nezaslouženým osobním výhodám, které z členství vyplývaly, dále nezůstal, kdyby nedošlo bez jeho přičinění k pádu a zrušení KSČ po listopadu 1989?

Jan Fišer deset let po listopadu o svém vstupu do normalizační husákovské KSČ mlčel. Přesto později opakovaně tvrdil nepravdy o tom, že se údajně ve svých životopisech s tím nikdy netajil. V žádném z jeho oficiálních životopisů z té doby na webu Českého statistického úřadu, nebo poskytnutých médiím při jeho jmenování do funkce předsedy ČSÚ, v roce 2003, to však uváděno není.

Tvrzení bývalého ředitele odboru nomenklaturní organizace, přímo řízené nejvyšším stranickým orgánem - ústředním výborem strany /ÚV KSČ/, dnešního favorita občanské volby nového prezidenta státu, Jana Fišera - "Byl jsem řadovým členem strany, nikomu jsem neubližoval a žádné výhody jsem neměl. Ani jsem díky stranické knížce nedělal kariéru. Jedinou výhodou bylo, že jsem se mohl věnovat odborné práci…/citace/" - prostě neodpovídá skutečnosti.

Já osobně za svého nového prezidenta nechci žádného dalšího husákovského kariéristu a lháře, natož překabátěného normalizačního komunistu. Jako prezidenta si přeji občana, kterému se dá věřit.