Takoví jsme byli: Největší pomník v Evropě k věčné slávě generalissima Stalina (4/4)

Chruščov začal hovořit o Stalinovi způsobem, který nikdo nečekal. Informoval o nezákonnostech, o krutých represích, které se děly nevinným občanům na základě generalissimových příkazů. Delegáti poslouchali jako omráčení.

Diskuze ke Chruščovovu projevu se nekonala. Projev byl prohlášen za tajný. Druhý den byli do Kremlu pozváni generální tajemníci bratrských komunistických stran. Za Československo to byl soudruh Antonín Novotný.

Novotný o obsahu Chruščovova referátu později na hotelu informoval soudruha Václava Kopeckého, který byl členem oficiální delegace československých komunistů, přítomných pouze na veřejné části sjezdu sovětských soudruhů.

Kopecký za dlouhá léta ve stranických funkcích zažil opravdu hodně, ale takový zvrat nečekal. Jasně si uvědomil, proč Chruščov vloni na 1. Máje nepřiletěl do Prahy na odhalení Stalinova pomníku.

Generálního tajemníka strany československých komunistů, soudruha Antonína Novotného, trápilo dilema - "Co s informací z Chruščovova tajného projevu, kterou on zatím sdělil pouze Kopeckému? Co z odhaleného tajemství o Stalinových zločinech, z hlediska strany československých komunistů, kterým velí, vyplývá?" Na takovou situaci nebyl připraven. Vybavoval si oblíbené životní heslo zesnulého soudruha Gottwalda - "Straně věřte, soudruzi!", ale odpověď na otázku, která jej nyní trápila, v Klémově "životní moudrosti" nenacházel. Po týdnech usilovného přemýšlení a bezesných nocí, soudruh Novotný, jako správně uvažující, třídně uvědomělý komunista, nakonec nejlepší řešení nalezl - "Je třeba vyčkat na pokyn soudruhů z Moskvy!"

Na nejbližší následující schůzi Ústředního výboru KSČ pak soudruh generální tajemník Novotný částečně, nikoliv ještě úplně, poprvé zkritizoval linii strany, kterou před ním zastával zesnulý Klement Gottwald. Českoslovenští komunisté přesto strnuli jako opaření - soudruh Gottwald je přece na "věčné časy" nabalzamovaný jako v Sovětském svazu "největší génius lidstva Lenin" a vystaven jako "největší syn českého a slovenského národa" ve skleněné rakvi v Památníku na Vítkově!

Nejenom v Sovětském svazu a Československu, ale ve všech ostatních státech "nerozborného socialistického bloku" započalo "ideologické zemětřesení". Celým generacím komunisté všude stereotypně vtloukali do hlav jména Lenin a Stalin, jako "neomylných nadlidí" a "komunistických bohů" a teď současný nejvyšší sovětský komunistický představitel, soudruh Nikita Chruščov, Stalina označuje za zločince a tvrdí o něm, že mnoho let nařizoval popravy zcela nevinných poctivých občanů a komunistických funkcionářů, že jako vojevůdce za Velké vlastenecké války se choval zbaběle a chyboval. "Zločincem" Stalinem prý vybudovaný pokřivený "kult osobnosti", se musí důsledně vymýtit nejen v SSSR, ale ve všech bratrských socialistických státech!

Okolo Československa, v ostatních "pokrokových státech míru a socializmu" řízených "vědecky" svými komunistickými stranami, se rozjela lavina protikomunistických demonstrací. Ve východním Berlíně, v červnu 1956, protikomunistické manifestace musela německá lidová armáda potlačit tanky. O týden později v polské Poznani do protikomunistických demonstrantů dokonce polská lidová armáda střílela. Nejznámějším se stalo mohutné celonárodní protikomunistické povstání v Maďarsku, které začalo manifestací za oběti odsouzené k smrti za vlády Stalina. K potlačení maďarských protikomunistických protestů nakonec musela zvenčí zasáhnout tanky Rudá armáda poslaná soudruhem Chruščovem. Lidové protikomunistické povstání v Maďarsku, potlačené střelbou rudoarmějců krytých sovětskými tanky do neozbrojených civilistů, později komunisté překřtili na "krvavou kontrarevoluci reakčních živlů".

Na podzim roku 1961 zemřel soudruh Václav Kopecký. Byl nabalzamován a uložen vedle mumifikované mrtvoly Klementa Gottwalda v Památníku na Vítkově. Na začátku následujícího roku 1962 se v Moskvě konal další sjezd sovětských komunistů, tentokrát XXII. Na něm Chruščov vydal pokyn k odstranění všech Stalinových soch a ke zrušení pojmenování ulic, náměstí, továren a všech typů objektů, jeho jménem.

V Kremlu také rozhodli zlikvidovat mumii Stalina, uloženou od roku 1953 po boku mumifikovaného Lenina v Mausoleu na Rudém náměstí. Leninův "nejnadanější žák" - nabalzamovaný Stalin, byl odstraněn z piedestalu, kde ležel vedle nabalzamovaného Lenina, dodatečně zpopelněn a tajně pohřben u kremelské zdi v hrobě označeném deskou se skromným nápisem.

To byl konečně onen pokyn, po kterém soudruh Novotný - od Zápotockého smrti v listopadu roku 1957 už nejen generální tajemník komunistické strany, ale i "třetí dělnický prezident", toužil od počátku roku 1956. Z Památníku na Vítkově nechal vytáhnout mumie Gottwalda a Kopeckého a bez poct a okázalostí oba "nejpříkladnější československé komunisty" nařídil tajně spálit. Strana pod jeho vedením také rozhodla zbourat největší sochařský monument v Evropě - Stalinův pomník na Letné.

Pro demolici žulového monstra na Letenské pláni hlasovali ti samí komunisté, kteří před šesti lety agitovali pro jeho stavbu. S výjimkou soudruhů Gottwalda, Slánského, Zápotockého a Kopeckého, kteří se této komunistické blamáže již nedožili.

Zničit beze stopy gigantický monument na Letné, výtečně řemeslně zbudovaný z tisíců tun nejkvalitnější žuly, nebylo snadné, ale co československým komunistům zbývalo, když Kreml rozhodl, že se všude musí vymýtit "kult osobnosti"?

Realizací nového "naléhavého vládního a stranického úkolu" roku 1962 - likvidace Stalinova pomníku, byl pověřen odbor výstavby hlavního města Prahy, který před tím zodpovídal za jeho výstavbu. 

Okolo monumentu opět vyrostlo lešení a vztyčily se jeřáby. Nejdříve byla z pomocného lešení ručně kladivy a dláty rozbita Stalinova hlava. Pak došlo na řízené odstřely zbytku postavy. Okolí pomníku bylo před odlétajícími  kusy žuly chráněno několika vrstvami dřeva. Jakékoliv dokumentování

- zejména fotografování a filmování, bylo přísně zakázáno. Kameny z odstřelů, prováděných v několika etapách, byly odváženy neznámo kam. Přesto existují fotografie tajně zhotovené některými nebojácnými účastníky demolice /viz Literatura ad 1)/.

Nejvýznamnější úkol roku, komunistická strana a vláda termínovala nejpozději do zahájení každoročních bombastických oslav výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Tedy do zahájení oslav 45. výročí VŘSR,

dne 7. listopadu 1962.

Celá Letenská pláň i stráň k Vltavě, byly pro veřejnost uzavřeny vysokým neprůhledným ohrazením z prken. Na ohradě se objevil nápis, kterým s příslovečným humorem nejen Pražané projevili svůj vztah k tomuto "úspěchu" KSČ - "nejlepší strany a vlády v našich dějinách". Šlo o nápis - "Josefe uteč, jdou po tobě!". Komunisté samozřejmě hned zajistili dostatek sil na bdělé střežení plotu a na operativní odstranění tohoto a všech dalších podobných projevů "lidové tvořivosti".

Po odstřelech postav a jejich žulového podkladu, se jako poslední likvidovala vnitřní ocelová podpůrná konstrukce. Po jejím odstranění největší evropský žulový monument z Letenské pláně zmizel. 

Celkové náklady na stavbu pomníku činily tehdejších 150 milionů korun, náklady na jeho demolici 4 miliony. Sousoší vybudované na "věčné časy" k vyjádření "věčné lásky československého lidu J. V. Stalinovi", "zdobilo" Letenskou pláň sedm roků.

Literatura: 1. R. Cainer, Žulový Stalin, ARSCI, Praha 2008; J. Pernes, Komunistky s fanatizmem v srdci, Brána, Praha 2006; J. Pernes a kolektiv, Alexej Čepička, Brána, Praha 2008; kolektiv, Malá ilustrovaná encyklopedie, Encyklopedický dům, Praha 1999; Wikipedia.cz, 2012.