Proč je potřeba bez dalšího otálení již konečně zakázat KSČM?

Mylné považování Václava Klause za seriózního a schopného ekonomického odborníka, kterým tento socialistický ekonomický výzkumník a prognostik nikdy nebyl a jeho pověření provedením privatizace státního majetku, osudově poznamenalo Českou republiku nejen zánikem vyspělé průmyslové základny z titulu totálního rozkradení, tzv. "vytunelováním", ale co je snad ještě horší - masivním průnikem bezcharakterních osob do všech struktur politického a ekonomického vedení státu, se kterými dosud nejsme schopni se vypořádat. Možnost prosazení poctivých občanů v české politice na všech stupních řízení státu, včetně složení českých vlád, se proto zdá být stále v nedohlednu.

Se zmíněnou trestuhodnou naivní důvěrou zesnulého prvního polistopadového prezidenta souvisí jeho neméně závažné státnické pochybení druhé, které se v prověrce časem ukázalo jako další osudové neštěstí pro poctivé občany a úspěšný politický a hospodářský rozvoj opět svobodného Českého státu. Kvůli Havlově druhému pochybení v parlamentních a krajských volbách dosud marně usilujeme o vybudování úspěšně fungující parlamentní demokracie.

Jedná se o to, že Václav Havel po výroku  ústavního soudu, kterým byla zaniklá KSČ důvodně prohlášena za zločineckou organizaci, na začátku devadesátých let návazně neprosadil logický zákaz nástupkyně zakázané  komunistické politické strany. Tou se stala KSČM, která se již svým názvem otevřeně nestydatě hlásí k propagaci zločinů páchaných více než čtyřicet let na občanech českého státu její předchůdkyní - zakázanou zločineckou stranou československých komunistů.

Od KSČM se proto všechny ostatní parlamentní politické strany České republiky správně ostentativně distancují. Ve svých volebních programech se všechny politické strany předhánějí ve slibech a prohlášeních, že "s KSČM a komunisty nebudou spolupracovat".

Prověrka časem nelítostně ukázala, že Václav Havel se osudově mýlil ve svém předpokladu, že KSČM není potřeba zakazovat, protože prý "přirozeně sama zanikne" pro nedostatek podpory voličů. Jak se ukázalo a stále více ukazuje, ve skutečnosti se děje pravý opak.

Díky vskutku mimořádné hanebnosti vlád obou hlavních, proklamativně "demokratických parlamentních stran" - ODS a ČSSD, prolezlých "překabátěnými husákovskými komunisty", toužícími po bezpracném nabývání majetku, či jejich potomky ctícími shodné nemravné priority jako jejich rodiče/x/, získává nástupkyně zločinecké KSČ - parlamentní strana KSČM, která se takticky prezentuje jako strana "poctivých občanů" stále více na popularitě.

/x/ Např. "pravičáci" premiér Petr Nečas - synek z komunistického hnízda a někdejší husákovský svazácký funkcionář připravující se před listopadem 1989 cílevědomě ke vstupu do KSČ, nebo funkcionářský synek Mirek Topolánek, a mnozí další, jim podobní, usídlení ve všech stranách napříč českého politického spektra/

Tím, že se stranou neutajovaných českých a moravských komunistů nikdo z politického spektra nechce otevřeně spolupracovat a sestavovat s komunisty "pravicové", či "levicové" vládní koalice, dochází po parlamentních volbách k patovým situacím a vzniku tak hanebných koaličních uskupení, jako je současná nejhorší vláda v dějinách našeho demokratického státu - koaliční "protikorupční" vláda premiéra Petra Nečase.

Současnou vládu České republiky tak tvořili a stále tvoří především prokazatelně charakterově defektní jedinci - např. neschopní a prolhaní ministři jako exministr Dobeš, alias "Malý Bobeš" ve školství, jeho jmenovec - další zcela neschopný Dobeš, který byl ministrem dopravy, korupcemi zkompromitovaný inženýr chemie Kalousek, který je zmocněn ovládat ministerstvo financí i když pod jeho vedením státní pokladna a občané trvale chudnou bez naděje na zvrat k lepšímu, nebo ministr práce a sociálních věcí Drábek, který s podporou premiéra a prezidenta státu zavedl pro nezaměstnané spoluobčany "nevolnickou povinnost", již  musel zrušit až ústavní soud a podobné karikatury "čestných a seriozních odborníků", které bychom ve vládách potřebovali.

Místopředsedkyní Nečasovy vlády se tak dokonce stala vskutku mimořádná kuriozita naprosto nepředstavitelná v civilizovaných demokratických státech - nechvalně proslulá politická turistka, vystřídající přes své poměrné mládí již svou třetí politickou stranu /ODS, VV a LIDEM/, přistižená při pokusu o utajení příjmu 18 milionů a přesto působící jako šéfka "protikorupčního vládního orgánu" - Karolína Peake - Kvačková /1975/.

Tato kariéristka se s několika dalšími stranickými zrádci a přeběhlíky dokonce nestoudně sdružila v nedemokratickém politickém projektu, cynicky nazvaném "politická strana LIDEM". Zmíněné účelové seskupení politických kariéristů, které je výsměchem parlamentní demokracii, se stalo dokonce "tmelem Nečasovy vlády" přesto, že ke své existenci nikdy nezískalo od voličů ani jediný hlas, protože v době parlamentních voleb vůbec neexistovalo.

O "morálních kvalitách" zmíněné místopředsedkyně české vlády svědčí i ta skutečnost, že po jejím jmenování ministryní obrany, jí za pouhých osm dnů prezident státu i premiér, kteří jí do funkce dosadili, byli nuceni odvolat pro "nedůvěru k její osobě".

Ukončeme ale naznačenou charakteristiku premiéra a členů jeho kabinetu. Závěrem pouze konstatujme pravdivou skutečnost, že Nečasova vláda systematicky nestydatě okrádá sociálně nejslabší občany - zejména důchodce a zdravotně postižené a přitom, přes nesouhlas téměř 90% občanů, velkoryse prosadila údajné "navrácení církevního majetku" v hodnotě stovek miliard, který si v historii našeho státu církve na úkor českého a moravského lidu nakradly a jinak nalumpačily /prodejem odpustků, zabráním majetků po Bílé Hoře, po upálených "čarodějnických procesech" apod./.

Je zcela nepochybné, kdyby neexistovala legitimní parlamentní strana KSČM a v ní sdružení komunisté by museli být buď soustředěni v existujících "nekomunistických stranách", nebo ve straně jiné, než otevřeně se hlásící ke zločinnému komunizmu, nebo zůstat politicky neorganizováni, že problémy se sestavováním vládních koalic by byly podstatně menší. Možná, že by problémy se sestavováním funkčních vlád dokonce nebyly žádné.

Shrnuto a podtrženo - kdyby KSČM byla ústavním soudem konečně zakázána a její příznivci tak byli donuceni působit ve stranách, které nepropagují v názvu zrůdnou zločinnou politickou filosofii, anebo z veřejnosti zmizet - v České republice by nastala možnost ustavovat funkčnější vládní seskupení, bez nutnosti opírat se o takové množství mravně pokleslých jedinců, jako tomu bylo ve všech polistopadových vládních koalicích a jak se od roku 2010 děje naprosto nepřijatelným masovým způsobem v Nečasově vládě.

K dovršení mravní ubohosti současná česká vláda své nemorální špatné zákony - zmíněný o "nápravě křivd" způsobených údajně církvím a zavádějící další nesmyslné plošné zvýšení daní, už prosazuje nejen pomocí nemorálních přeběhlíků, ale dokonce prostřednictvím korupčníka právoplatně odsouzeného k nepodmíněnému odnětí svobody na 5 let, kterým je poslanec parlamentu ČR za ODS, stát okrádající bývalý místostarosta Kolína, zcela nestoudný odsouzený Roman Pekárek.

Při historicky prvé přímé volbě prezidenta státu, která nás právě čeká, by poctiví občané České republiky měli mít na mysli, že na Pražském Hradě potřebujeme silnou charakterní osobnost, která svou autoritou dokáže napravit zmíněné osudové pochybení Václava Havla a konečně prosadí ústavní cestou zákaz KSČM a veškerých jiných politických stran, hlásících se k tomu nejhoršímu, co v historii našeho státu kdy vzniklo.

Zakažme už v našem svobodném státě konečně politickou stranu propagující komunisty praktikované systematické olupování, věznění a vraždění ničím neprovinilých spoluobčanů, v rámci tzv. "budování socializmu", označovaného dle choromyslné komunistické teorie za "vědeckou etapu cesty ke komunizmu".