O falešných apologetech /šiřitelích/ antiislamizmu.

Komunizmus, jako společenská ideologie, je prokazatelný zločinecký nesmysl. Skupině tzv. „proletářů“, občanů nevlastnících majetek, dává právo beztrestně loupit a vraždit „třídního nepřítele“, kterým jsou všichni zcela poctiví lidé nějaký majetek vlastnící. Paranoidní masový vrah Džugašvilli – Josif Stalin, „nejnadanější žák“ svého zločineckého předchůdce v Kremlu, Vladimíra Uljanova – Lenina, tuto choromyslnou myšlenku dovedl k „absurdní třídní dokonalosti“, když na Ukrajině, ve třicátých létech minulého století, za „třídního nepřítele“ označil všechny nepředstavitelně chudé rolníky za „zločinné kulaky“ pouze proto, že si ze sovětským státem ukradeného, svého bývalého majetku, uškudlili a komunistům zatajili pouhých několik klasů obilí, ve snaze uchránit sebe a své děti před smrtí hladem. Ukrajinu – přírodními podmínkami proslulou „obilnici Evropy“, soudruh Stalin tehdy komunistům nařídil násilně proměnit v oblast hladomoru.

Dnešní čeští komunisté, podle návodu a příkladu někdejšího důstojníka komunistické tajné policie  KGB, od loňského roku mezinárodně známého porušovatele mezinárodních smluv a práva samostatného státu Ukrajina na sebeurčení, Vladimíra Putina – současného prezidenta postsovětského Ruska a obnovitele „studené války mezi Východem a Západem“, pochopitelně neuznávají právo Ukrajinců, na základě tragických historických zkušeností se zločiny spáchanými na jejich území ruskými komunisty před druhou světovou válkou, odmítnout současnou ruskou nadvládu. Současný vládce Kremlu a jeho kamarila to lstivě označují za „fašizmus“.

Jako „fašizmus“, byl a je sovětskými a našimi soudruhy systémově klamně označován nacionální socializmus, proslulejší pod zkráceným názvem „nacizmus“, který byl skutečným produktem Hitlerova Německa a nikoliv mnohem nevinnější fašizmus, který vznikl o desetiletí dříve v Mussoliniho Itálii. Komunistům vždy šlo o to, utajit průhlednou podobnost jejich třídní ideologie s choromyslnou nacionální rasovou ideologií hlásanou Hitlerem. Podobnost zjevnou již díky pojmu „socializmus“, který je komunisty i nacisty svorně opěvován v jejich obou, údajně „nesmiřitelných“ ideologiích.
Nacizmus se oproti komunizmu principiálně liší zejména tím, že skupině občanů dává právo beztrestně loupit a vraždit druhé, na základě teorie o údajné rasové nadřazenosti, zejména árijců nad „podlidmi“. Za nejhorší „podlidi“, jak známo, nacisté „vědecky“ označovali prioritně Židy.
Choromyslnost tohoto druhého základního „vědeckého světonázoru“ minulého století, je zřejmá již z toho, že tehdy, kdy ještě nebyla známa DNA, vůbec ani neexistovaly žádné možnosti u jedinců spolehlivě určovat jejich genetický původ. Za „rasově nežádoucí“ byli často označováni také faktičtí pokrevní potomci „árijců“, avšak úředně evidovaní jako Židé a naopak.

Zákonitě docházelo k záměnám genetických árijců se Židy, protože identifikace „rasového původu“ byla prováděna pouze podle archivních dokladů o rase předků na úřadech, prováděná sice s
německou důkladností do „třetího“, nebo až „pátého kolena“, prověřovaná někdy ještě „svědecky“ o tom, kdo s kým údajně skutečně souložil a plodil, ale jak obecně známo, „papír snese všechno, neumí se bránit“. Nikdy, nikde a v ničem se bez prokazatelných důkazů fakticky nelze plně spolehnout, že platí „co je psáno - je dáno“.
U obou, dnes již historicky zaniklých, zrůdných společenských netolerantních ideologií, je třeba principiálně odsoudit princip upírání lidskému jedinci základní právo na svobodu slova, na vzdělání, na způsob obživy, na místo pobytu a další elementární občanská práva, včetně práva na pouhý život. Za Hitlera se nacisté od sovětských komunistů, až do přepadení SSSR v létě 1941, učili. Například stalinské gulagy převzali jako vzor pro své vyhlazovací koncentrační tábory.

Historickým statistickým faktem je, že komunisté celkově utýrali a zahubili více nevinných občanů než nacisté, miliony obětí patologicky zločinného holocaustu spáchaného ve Třetí říši na Židech v to počítaje. /Konkrétní čísla zde neuvádím, v CFP je stále k dispozici s mým souhlasem článek z mého někdejšího autorského působení, s příslušnými statistickými údaji k tématu/.
Jedním ze závažných důsledků II. světové války, vyvolané choromyslným rakouským rodákem, pozdějším paranoidním předním světovým apoštolem antisemitizmu a nacizmu, Vůdcem Německa  a Třetí Říše, Adolfem Hitlerem, bylo zrušení kolonií v Africe. „Osvobození koloniálních národů“, bylo sovětskými a oddaně přikyvujícími soudruhy ze států „tábora míru a socializmu“, do kterého jsme po „Vítězném Únoru 1948“ patřili, propagováno jako „naplnění práva národů na sebeurčení“, nebo „svržení kapitalistických okovů“.

Konec kolonií byl ideologicky prezentován jako základ světového míru a pokroku a počátek celosvětového budování socializmu. Konečným cílem „vědeckého snažení“ veškerého lidstva mělo podle soudruhů být dosažení „spravedlivé beztřídní společnosti“, jak prezentovali iracionální abstraktní výmysl, zvaný komunizmus.
Zrušení kolonií v Africe, které tam před druhou světovou válkou provozovaly Velká Británie, Francie, Holandsko a v menší míře některé další civilizované evropské státy, bylo cílem obou hlavních zrůdných ideologií minulého století. U nacionálních socialistů tomu bylo proto, že po Německem vyvolané a prohrané první světové válce, Hitlerův stát neměl v Africe a nikde jinde žádné kolonie.
Stejně jako nikdy nikde nemělo žádné kolonie někdejší carské Rusko, ani po celosvětové prvé válečné katastrofě a vyvraždění cara a jeho rodiny Leninovými bolševiky, nově ustavený Sovětský svaz.
Hitlerovské Německo, po známých historických peripetiích, kterými zde nehodlám čtenáře unavovat, prohrálo i jím vyvolanou druhou světovou válku, zatímco Stalinův Sovětský svaz se naopak zařadil mezi „vítěznou trojkoalici“, spolu s USA a Velkou Británií. „Boj proti kolonializmu“ se po zániku nacistického Německa stal doménou mezinárodní politiky SSSR a jeho satelitů – států „tábora míru a socializmu“.

Jak se však po druhé světové válce v Africe ukázalo, „rozbití koloniálních okovů“ nezajistilo tamnímu obyvatelstvu zlepšení životních podmínek, nýbrž trvalý stav hospodářských a vojensko - politických krizí. Ukázalo se, že v koloniích, patřících před druhou světovou válkou evropským demokraciím, včetně Velké Británie, se pod západoevropskou kuratelou domorodcům dařilo žít bez vzájemného loupení, znásilňování a vraždění. Jedním z nejtragičtějších důsledků zániku koloniálních států je poválečný trvalý exodus afrických uprchlíků na Západ. Přímým důsledkem je současný, celý civilizovaný svět ohrožující militantní islamizmus.

Fundamentální islamizmus, shodně jako komunizmus a nacizmus, upírá jednotlivcům právo na svobodu slova, na rozhodování o sobě a v neposlední řadě právo na pouhý život. Islám je jediné známé náboženství, které pravověrnému věřícímu nařizuje zabíjet. Fundamentální islamista má povinnost, každého kdo se dopustí „urážky Alláha“, nemilosrdně zavraždit.
Je dobré si uvědomit, že smrtelné urážky Proroka Mohameda, čili Alláha, se ateista, či příslušník neislámského náboženství /pro vyznavače islámu jde v obou případech o „nevěřícího“/, může dopustit zcela nevědomě, například pouhým pohledem na odhalenou tvář islámské ženy, nebo jak bylo ve státech „západního společenství“ mnohokrát smutně zaznamenáno, třeba pouhou nevinnou karikaturou Proroka, či blíže nespecifikovaným „holdováním ďáblu“.

Smrtelným hříchem, neboli „urážkou Alláha“, podle fundamentálního výkladu koránu, na základě starověkého necivilizovaného práva, zvaného „šaríja“, může být pouhý odlišný životní styl, jak přesvědčivě dokazují islamisté „trestáním pohanských psů“ v zámoří. „Proviněním proti Alláhovi“ je podle nich třeba poslouchání rock and rollu, požívání alkoholu, řízení automobilů ženami a jiné podobné „smrtelné hříchy“, za které podle islámského „práva šaríja“ již byli zákeřně, mimořádně krutě, hromadně potrestáni zcela nevinní a nezúčastnění Američané na území svého vlastního křesťanského státu.

Vzpomeňme na zákeřné zneužití linkových velkokapacitních dopravních letadel s pasažéry 11. září 2001, kterými po startu z letiště v New Yorku došlo ke kruté vraždě téměř tří tisíc, zcela ničím konkrétním, vůči islámu neproviněným, nezúčastněných Američanů.
Není překvapivé, že dnešní pohrobci neúspěšného patologického komunistického světonázoru, se v rámci aktuálního „boje proti militantnímu islamizmu“, aktivizují proti „světovému kapitalizmu“, potažmo proti „Západu“ a tradičně, samozřejmě především proti USA, které komunisté, nenávidí podobně umanutě, jako svého času fanatický antisemita a nacionální socialista Hitler.
Po nedávných islamistických vraždách karikaturistů a novinářů, a v židovském obchodě v Paříži, lze také v ČR zaznamenat všeobecný nárůst různých publicistických aktivit k problematice.
Pokud jde o CFP, až příliš mnoho článků k tématu, včetně diskuzí, výrazně postrádá podstatné, co odlišuje rozumné spoluobčany od apologetů zhoubných ideologií minulého století, kterými jsou již téměř zapomenutý komunizmus a nacizmus.

Tolerance k názorům druhých je naprosto nezbytným základním kamenem demokracie – opaku zločinných ideologií, upírajících lidskému jedinci svobodu slova, občanská práva a právo na život. Zopakujme si, o které zločinné ideologie jde, v chronologickém pořadí. 
Na prvém místě se jedná o komunizmus a později o nacizmus. První zmíněná choromyslná ideologie  přežila později vzniklý nacizmus o více než půl století. Po zániku nacizmu v roce 1945 a pádu komunizmu v devadesátých létech dvacátého století, dnes na prahu třetího tisíciletí, smrtelné nebezpečí pro civilizovaný svět představuje abstraktní ideologie náboženská - fundamentální výklad islámu.
Boj proti militantnímu islamismu, nejen v ČR, zneužívají apologeti komunizmu, i nacizmu. Poznáme je podle toho, že v rámci omílání klišé o „nebezpečí islámského fundamentalizmu“, se vyznačují výraznou intolerancí vůči nekomunistům a zastáncům demokracie. Projevují také charakteristickou agresivitu proti civilizovanému Západu, zejména vůči USA a potažmo EU, NATO, respektive vůči Bruselu.
Nenechme se falešnými apologety antiislamizmu mýlit a nepodléhejme účelové propagaci jiného
zločinného světonázoru - komunizmu!