Finále první přímé volby prezidenta ČR

Nejznámějšími českými národními traumaty jsou porážka české protestantské šlechty na Bílé hoře v roce 1620 a následující ztráta národní samostatnosti na téměř tři sta let, pak mnichovská zrada v roce 1938 a tedy druhá ztráta české národní samostatnosti ve prospěch Němců a po osvobození od německé nadvlády v roce 1945 následující ztráta národní samostatnosti po roce 1948 ve prospěch sovětského Kremlu, trvající až do celoevropského pádu komunizmu v roce 1989.

Pro mnohé Čechy je stále traumatem existence sudetských Němců - potomků tří milionů Čechoslováků německé národnosti, kteří byli na základě principu "kolektivní viny" po osvobození od nacistů ze své vlasti vyhnáni, dále rozpad společného státu se Slováky v roce 1993 a naše začlenění do EU pod společnou vládu Bruselu. Traumatizovaní "čeští pravověrní vlastenci" se proto bojí jen slušně pohovořit s potomky odsunutých někdejších německých spoluobčanů kvůli obavě z možného vracení kdysi neoprávněně přivlastněného cizího soukromého majetku, jakož i s bratry Moraváky a Slezany o jejich pochopitelné touze po národní identitě kvůli obavě z možného dalšího dělení Česka na samostatnou Moravu, popřípadě i Slezsko a svéprávně a seriozně spolupracovat s partnery v rámci EU z obavy o "ztrátu národní suverenity".

Spoluobčany netrpící uvedenými traumaty, schopnými a ochotnými o našich národních traumatech otevřeně poctivě jednat, "pravověrní čeští vlastenci" označují za "sudetoněmecké zaprodance" a za "zrádcovské nepřátele státu". Na webech žádají jejich umlčení a in situ, kdyby tu možnost měli, by je umlčovali zavíráním do vězení, popřípadě popravováním, jak jsme v našem státě již zažili za nacistického Protektorátu a komunistického "bratrského partnerství" se Sověty.

Psychicky nevyrovnané, či nevyzrálé občany, velmi zdatně podchytil do sféry svého osobního vlivu odcházející prezident Václav Klaus. Kromě pragmatiků, těžících z Klausem zavedených podmínek bezpracný majetkový prospěch, patří mezi jeho vášnivé příznivce i velká skupina traumatizovaných občanů, kterým jejich guru činí nemateriální psychické potěšení vychvalováním prezidenta Beneše, který prý "spravedlivě vyhnal Němce", pomlouváním Bruselu, protože nás prý "chce připravit o samostatnost a hospodářský prospěch", strašením "americkým kapitalizmem", neskrývanými sympatiemi k bývalému důstojníkovi sovětské tajné policie Putinovi, apod.

Populistické pindy o "nebezpečí ztráty národní identity" a o svém "statečném boji proti Bruselu", použila ve své prezidentské kampani i Jana Bobošíková. Snad je "blýskáním na lepší časy" výsledek, kterého dosáhla. Mezi devíti prezidentskými kandidáty skončila právem beznadějně na posledním místě. I hendikepovaný kandidát hanebné vládní strany - Nečasovy ODS, Přemysl Sobotka, tuto primitivní nacionální populistku o stupínek předběhl.

Syndrom údajné "oběti cizáků", kterým je český národ sám od sebe živen a deformovaná mytologizace našich dějin, brání možnosti vyrovnat se pravdivě s obdobím komunismu a současnou realitou. Mnoho občanů Česka se vidí jako oběti kapitalizmu, Bruselu a USA, nikoliv jako moulové neschopní zbavit se svých vlastních spoluobčanů - zlodějů a podvodníků a vytvořit vlastní seriozní vládu a bez traumat spolupracovat s vyspělými demokratickými partnery v EU a ve světě.

Je zřejmé, že ozdravení české společnosti pomocí první přímé volby prezidenta nedosáhneme navázáním na nemorální normativy a specifická česká zlodějská pravidla zavedená Václavem Klausem, nýbrž právě jejich zrušením a náhradou etickými a právními standardy kompatibilními s civilizovanými státy.

Odcházející prezident za svého nástupce pokládá Miloše Zemana, se kterým se dobře zná již z dob společného působení v Husákově komunistickém "Prognosťáku" a se kterým se později veřejně "na oko" hašteřili jako předsedové nejsilnějších polistopadových parlamentních stran a premiéři, aby nakonec oba svorně zradili demokracii a v roce 1997 podepsali nemorální opoziční smlouvu mezi ODS a ČSSD umožňující beztrestné rozkrádání státu napříč politickými stranami na státní úrovni až po úroveň komunální.

Přes nedůvěru k politickým elitám, které nejsou českého původu a přes "morální umazání", které utrpěl stranickou spoluprací v TOP 09 s nemorálním a neschopným ministrem financí Kalouskem a členstvím v hanebné Nečasově vládě, budu jako "menší zlo" mezi zbylými dvěma prezidentskými favority volit Karla Schwarzenberga. Pro mne je jistější  zárukou nápravy poměrů, než Miloš Zeman. Je rovněž nesrovnatelně vstřícněji vnímán v civilizovaném zahraničí, kterému se potřebujeme otevřít a ne se před ním uzavírat jako za paranoidního Klause.