Washingtonské kádrovačky

Tato Stworova zmínka mi připomněla zážitek 7 let starý, o nějž se se čtenáři CzechFreePres rád podělím. Někdy v květnu roku 2007 mi zavolala paní, která se představila jako pracovnice pražského velvyslanectví SSA, a požádala mě o schůzku. Zachvátil mě strach. V lednu téhož roku jsem totiž na sjezdu Strany zelených prohlásil, že se předseda strany paktuje s globálním agresorem a parazitem, čímž jsem měl na mysli právě tu vládu, kterou ona volající paní zastupovala. Strana zelených měla tehdy ministry v české vládě a na sjezdu bylo velké množství novinářů z médií „hlavního proudu“, takže tento kacířský výrok byl mnohonásobně zaznamenán. V rozhovoru pro Lidové noviny se od něj a od mé osoby „musel“ tehdejší předseda strany RNDr. Bursík rozhodně distancovat. Pomyslel jsem si tehdy, že tohle je konec, že američtí soudruzi takovéto projevy nebudou tolerovat a přijdou mě jaksi osobně zastřelit nebo něčím podobným vyhrožovat. Paní na druhém konci „drátu“ ale tvrdila, že se se mnou pracovnice politického oddělení velvyslanectví chtějí osobně poznat, a protože se v Pardubicích koná sjezd jiné vládní strany (KDU-ČSL), vzaly by to při jednom a zastavily se i za mnou. Namítl jsem, že jsem zcela nevýznamná osoba, pouhý stranický funkcionář – zastával jsem tehdy funkci předsedy krajské organizace SZ a do sněmovny jsem kandidoval neúspěšně – a že tedy musí jít o nějaký omyl. Paní však trvala na svém, prý Strana zelených je stranou vládní, a dámy touží osobně poznat její funkcionáře.

Schůzka se nakonec konala v pardubickém hotelu Zlatá štika, a aby dámy z ambasády nebyly v přesile, vzal jsem sebou jednoho dalšího člena tehdejší naší krajské rady Strany zelených. Očekávaná poprava ani vyhrožování se však nekonalo. Dámy byly nesmírně přátelské, zkrátka profesionálky ve svém oboru. Až mi jejich chování připomnělo nizozemské rčení „poes, lief en aardig“ což by se dalo volně přeložit asi jako „milé, příjemné a kočičkovitě přítulné“. Na schůzku přinesly jako dárek lahev bílého vína s vyraženým emblémem velvyslanectví, kterou jsem věnoval svému stranickému kolegovi. Prý je těší, že poznávají místní politiky, a oběma nám nabízely stáže a stipendia ve Spojených státech. Zdvořile jsem za sebe odmítl a podotkl, že bych se do Spojených států bál cestovat, protože si myslím, že se jedná o policejní stát, kde mohou kdykoli kohokoli zavřít na dobu neurčitou, a že raději jezdím do Číny, kde takový strach nemám. Dámy zdvořile odpověděly, že moje obavy nesdílí a že by se spíše bály té Číny. Rozešli jsme se ve zdvořilé až přátelské atmosféře a mně se ulevilo, že se snad poprava prozatím odkládá.

Později jsem se od přátel „nositelů mandátů“, dozvěděl, že obě dámy jsou v Poslanecké sněmovně pečené vařené a nabízejí stáže a stipendia všem poslancům. Vzpomněl jsem si také na kandidátský sjezdový projev předsedy strany RNDr. Martina Bursíka z roku 2005, v němž se pochlubil, že byl na půlroční stáži v Kongresu SSA.

Téma amerických stáží a stipendií se až do chvíle, kdy se nynější předseda KDU-ČSL kvůli takové stáži neúčastnil jednání o sestavení kabinetu, v médiích téměř neprobíralo. Přitom mi není známo, že by některé jiné země něco podobného takto aktivně nabízely, jedná se o čistě americkou specialitu. Praktikuje se pravděpodobně ve všech zemích, kde je vláda SSA diplomaticky zastoupena. O americké stáži např. ve své knize „Bída, atom, válka: Zelení – jak mluví a jak konají“ píše Juta Ditfurth, bývalá předsedkyně německé Strany zelených. Ditfurthová např. zmiňuje, jak pro ni jakožto pro německou političku (německá SZ tehdy ještě nebyla ve spolkové vládě, Ditfurthová ze strany vystoupila již v roce 1990) byly zorganizovány přednášky a jak z těchto přednášek znechuceně předčasně odcházeli pracovníci amerického ministerstva obrany, když líčila své pacifistické vize.

Ono je hezké, někde studovat nebo stážovat za cizí peníze, ale stejně tak není špatné zůstat názorově nezávislý a úplatky v této formě nepřijímat. Zaplatil jsem si proto na stará kolena studium v úplně jiné zemi, ležící od České republiky opačným směrem než SSA. V zemi, která stejně jako sousední Rusko v minulém století prošla těžko představitelným utrpením okupace, občanských válek a revolucí.

V zemi, která ale nepoučuje druhé o lidských právech a v níž „bilderbergovská“ a jiná podobná pakáž nekontroluje naštěstí vůbec nic. Zdravím čtenáře CzechFreePress z lidové Číny, která právě oslavila své 65. narozeniny.

Pavel Křivka

(psáno pro cfp)