Jak se z češtiny v Číně stává světový jazyk  

Sen se ale nečekaně splnil už o pět let později, a to na Xi'anské univerzitě zahraničních studií. Čeština se jaksi náhle stala v Čínské lidové republice žádoucím, tak nějak světovým jazykem. Učí se tu totiž nejméně na deseti vysokých školách, rozmach její výuky zjevně nastal po návštěvě prezidenta Zemana v Číně právě na podzim roku 2014.

Západní Čína

Město Xi'an je hlavním městem provincie Shaanxi a od Sečuánu, který jsem si z celé Číny nejvíce oblíbil, není zas tak daleko. Od hlavního sečuánského města Chengdu je Xi'an vzdálen asi 700 km, jen necelé čtyři hodiny rychlovlakem. V jednom z cestopisných videí na Youtube označil Lukáš Codr, známý víc jako Čočík, Xi'an za Zapadákov. Jazyková narážka na název města (Xi'an znamená „Západní mír“) má svá úskalí, protože takových "zapadákovů" s osmi miliony obyvatel zase na světě mnoho nebude. Xi'an se navíc, ve srovnání třeba s Chengdu, může pochlubit množstvím historických památek, které v sečuánské metropoli neuvidíte.

Dříve se jmenoval Changan (Dlouhý mír) a býval dlouho hlavním městem celé Číny. Patří tak do čtveřice nejdůležitějších sídelních měst čínské historie (Peking, Nanjing, Xi'an a Luoyang v provincii Henan). Nedaleko města se nachází slavná hliněná armáda Prvního císaře a spousta dalších památek je přímo ve městě. Ohromujícím dojmem působí i středověké městské hradby o celkové délce asi 14 kilometrů, výšce 15-18 metrů a šířce v koruně 12-14 metrů. Něco takového nemají ani v Jeruzalémě.

Město je zajímavé i klimaticky. Ačkoli leží zhruba na úrovni Bejrútu nebo Bagdádu, nebývá zde zima zcela bez mrazů. Může za to jednak značná vzdálenost od moře, jednak pohoří Qinlingshan, které se jako hradba zvedá na jih od města a brání přílivu teplého vzduchu. V létě toto pohoří zase brzdí vlhké jižní monzunové proudění, takže na konci července je zde běžná odpolední teplota okolo 42ºC, zatímco v již zmíněné sečuánské metropoli, ležící o několik set kilometrů jižněji, bude v tu dobu zhruba o 8 stupňů chladněji.

Xi'anská univerzita cizích jazyků  

V Xi'anu je celkem 23 univerzit, z nichž jedna je zaměřena převážně na výuku cizích jazyků, a tak se i jmenuje: Xi'anská vysoká škola cizích jazyků (Xi'an waiguoyu daxue 西安外国语大学). Anglický název používá „vznešenější“ spojení „Xi'an International Studies University“. Proti poměrům v České republice je zde jeden obrovský rozdíl. Zatímco se studium v Číně na tomto typu univerzit soustředí na osvojení cizího jazyka, příslušné katedry v České republice si dávají velice záležet na tom, aby je nikdo nemohl označit jako „jazykovku“. Jejich studijní rozvrh tak bývá zatížen množstvím víceméně „balastních“ předmětů nejasného užitku, zatímco na této škole se učí pouze jazyk a „reálie“ – tedy žádné dějepisy, literatury či zeměpisy.

Xi'anská univerzita cizích jazyků se chystá otevírat třídu českého jazyka jednou za dva až tři roky. V současnosti češtinu studuje celkem dvacet studentů, sedmnáct dívek a tři chlapci. Ve výuce se střídáme se dvěma čínskými kolegyněmi, které vystudovaly češtinu na Pekingské univerzitě. Na mé doporučení se používá učebnice Evy Roubalové „Učíme se česky“, namísto učebnice „Česky krok za krokem“ od Lídy Holé, která je roztříštěna do řady svazků a v přehledu slovíček neuvádí u podstatných jmen rod, což je jako učit němčinu bez der, die, das.

Čeština pod Ústavem ruského jazyka

Čeština na univerzitě spadá pod Ústav ruského jazyka. Se zřetelem k mé silně mezernaté znalosti čínštiny to považuji za obrovské štěstí, protože s nadřízenými mohu bez problémů komunikovat rusky. Na ústavu se kromě češtiny a ruštiny dále studuje běloruština, ukrajinština a kazaština.

Takže se nebere ohled na příbuznost jazyků. Zpočátku jsem to netušil a po příjezdu do Xi'anu byl překvapen, že se tu nevyučuje polština. Později se ukázalo, že polština patří k Ústavu západních jazyků a maďarština zase pod Ústav německého jazyka, čili tu jde o jakési zohlednění geopolitických preferencí. V nejbližším sousedství naší učebny, na stejném podlaží, jsou ještě učebny němčiny, ruštiny, ukrajinštiny, urdu, filipínštiny a perštiny.

Čínské problémy ve zvládání češtiny

Ne všichni si češtinu vybrali dobrovolně. Máme ve třídě i několik studentů „převedených“ odjinud. Jedna studentka se tak musela vzdát ruštiny, jiná němčiny a podobně. Z hlediska obtížnosti češtiny dělá čínským studentům problém zejména přízvuk na první slabice a výslovnost tvrdých souhlásek, které se v čínštině nevyskytují. Daleko větším problémem než pověstné české „ř“ je „r“. Dále rozlišení dvojic b-p, d-t, g-k, r-l, ž-ř. Zatímco někteří výslovnost pro ně „nikdy neslyšených hlásek“ poměrně snadno zvládli, jiní i ve čtvrtém semestru stále vyslovují „bolička“, „bolévka“ a podobně. Avšak klíčové české slovo „pivo“ zvládají všichni na výbornou, což může souviset s mou pohrůžkou, že za chybu v „pivu“ se vyhazuje od zkoušky. Protože studenti mají i angličtinu, bývají další častou chybou „anglismy“ a upřednostnění slov mezinárodního původu, například „scenérie“ místo českého „krajina“.

Uplatnění absolventů a česká sinofobie

Je otázka, jaké budou mít naši absolventi uplatnění. Někdo se může stát učitelem češtiny, protože jak výše zmíněno, je to v Číně již víceméně etablovaný studijní obor. Jiní snad najdou uplatnění v mezinárodním obchodu za soukromé či státní subjekty. Po absolvování navazujícího magisterského či doktorského studia v tomto oboru na jiné univerzitě nelze ani vyloučit, že se některý absolvent objeví v Praze jako diplomat. Čínští studenti ovšem zatím netuší, že už při studentské výměně, až přijedou na rok do České republiky, je bude přinejmenším část českých médií a sinofobní obce automaticky pokládat za čínské špióny.

Ale nakonec se může stát i to, že se některý absolvent či spíše absolventka dopracují až na úroveň překladatelů beletrie a svou bohemistickou práci završí čínskou interpretací některého mediálně přeceňovaného českého spisovatele, jako se to v Číně přihodilo třeba s Bohumilem Hrabalem.

Pavel Křivka, botanik, lingvista a jazykový lektor