Děti a příroda

Prosakuje stále více indicií, že venkovní hřiště je životně důležité pro rozvoj dítěte a jeho spojení s přírodou.

Je bohužel dokázáno, že dnešní malí rošťáci tráví mnohem méně času venku, než trávili jejich rodiče. Nemají prostě vůli hrát si venku, což vede k »deficitu přírody«, tedy stavu, kdy lidé úplně ztratí spojení se světem přírody. Položme si otázku, proč mnozí z nás mají vzpomínky na lezení po stromech a chození na ryby bez doprovodu dospělé osoby, zatímco dnešní caparti takové zážitky vůbec nemají. Vylézt na strom nebo přeběhnout přes kládu bylo totiž dříve pro malé uličníky zcela normální činností. Dlužno také dodat, že defekty chování, řídnutí kostí, alergie, kriminalita a v neposlední řadě stres jsou soudobým následkem omezení kontaktu s přírodou.

Venkovní hry a získávání zkušeností v přírodě má mnoho výhod, jako je snížení obezity, odstranění příznaků úzkosti, léčba depresí a zejména hyperkinetické poruchy (HKP). Rošťáci se venku učí sebekontrole nad svými vlastními činy a dělají rozhodnutí sami bez rodičů. Dětem se může bez dozoru rozvíjet smysl pro sebeovládání nebo schopnost posoudit riziko na vlastní pěst. Tím, že necháváme děcka zamčená uvnitř, tak v podstatě na nich provádíme nekontrolovaný experiment, kdy jsou důsledky zcela nejasné. Dnešní mládež tráví minimum času v přírodě a někteří se jí dokonce bojí nebo i štítí. Jsou pak fyzicky nemotorní a méně manuálně šikovní, než bývali jejich předci.