Krátké zamyšlení nad některými idejemi české státnosti

Podrobnosti

Blogy / Miro Suja|

29. říjen 2009|

Miro Suja|

7101 x

Je-li pravda, že státy se udržují těmi idejemi, na kterých vznikly, mohli bychom se krátce zamyslet i nad některými idejemi, na kterých vznikla Československá republika a ke kterým se hlásí i dnešní Česká republika. Mohlo by nám to pomoci pochopit, proč jsme nyní tam, kde jsme.

 

 

První republika

Již původní Masarykova idea o tzv. československém národě byla lež. Masaryk tehdy tuto lež o jednotném československém národě prý použil jako hlavní argument k přesvědčování tehdejších mocností o nutnosti „posvěcení" vzniku Československé republiky, jako státu jednotného československého národa. Vezmeme-li to tedy do důsledku, již tehdejší tzv. první Československá republika vznikla na lži o jednotném československém národě, pod rouškou které údajně dle mnoha historiků docházelo k potlačování práv ostatních nečeských národů (Slováků, Rusínů, Němců, Maďarů...).  Možná i to byl jeden z důvodů proč se evropské demokratické mocnosti v Mnichově za Československo v roce 1938 příliš nervaly. Bohužel tehdejšími evropskými demokratickými mocnostmi jsme nebyli vnímáni jen jako ostrov demokracie v neklidné střední Evropě, jak se to učí dnešní děti ve škole, ale i jako jedna z národnostních rozbušek střední Evropy. Tento odstavec bych si dovolil ukončit citátem Tomáše Krystlíka, který ve svém článku „Mýty o Mnichovských událostech" píše: „V roce 1938 se Čechům vymstil vypjatě nacionalistický postoj při formování a vedení vlastního národního státu, který byl - přes všechna různá prohlášení - státem pouze pro Čechy, kde menšiny byly jen trpěny."

Ostatně „láska" ke všem Nečechům zůstává v české společnosti hluboce zakořeněna dodnes.

 

Krádež jako státní ideologie

Druhou republiku (1938-1939) raději opomenu, no a když se zamyslíme na jakých idejích se obnovilo poválečné Československo (1945-48), tudíž na idejích pomsty, kolektivní viny, vysídlení (neboli vyhnání) a zabavení (neboli krádeži) majetku milionů lidí, ke kterému došlo pouze na etnickém základě a jež Češi omlouvali pojmem „spravedlivá msta", nelze se divit, že po tzv. komunistickém puči (1948) se státem posvěcené krádeže majetků rozrostly i na samotné etnické Čechy. Tentokrát však byly krádeže založeny na třídním základě. Když byli ve jménu znárodnění a kolektivizace okradeni všichni čeští majitelé podniků, továren, velkostatkáři, drobní soukromí zemědělci a posléze i drobní živnostníci, začali nakonec všichni Češi v duchu hesla „kdo nekrade, okrádá svoji rodinu", v malém i velkém rozkrádat tehdejší Československou socialistickou republiku.

3 roky postkomunistické ČSFR byly z pohledu „kupónové privatizace" rovněž „šťavnaté" na krádeže, pro které se vžil nový pojem tzv. tunelování. Pro objektivnost však nutno dodat, že jisté snahy o nápravu „majetkových křivd" z dob minulých byly v tomto období učiněny.

To samé platí i pro první samostatnou, etnicky a nábožensky v podstatě již homogenní Českou republiku, kde státem posvěcené krádeže ala kupónová privatizace pokračovaly v dalších vlnách, do té míry, že již nebylo co „privatizovat" (čti krást). Vynalézaví čeští politici si však poradili i v této svízelné situaci a to tak, že začali plundrovat státní rozpočet, díky čemuž nám za pár let  hrozí státní bankrot. Pravou příčinou katastrofálního stavu českých státních financí, totiž nejsou rostoucí mandatorní výdaje, jak se to snaží vysvětlovat (čti lhát) čeští politici, ale skandálně předražené státní zakázky a další formy rozkrádání státního majetku, např. sanace vytunelovaných bank v devadesátých letech, atd. Takže se nemůžeme divit, že dnes žijeme ve státě, ve kterém vládnou (čti kradou a lžou) různé politické, konkurzní, soudní, policejní, akademické a další mafie, ve státě plném lhářů a podvodníků, na které se díváme již 20 let a jenž si za nakradené peníze kupují další vliv a řídí politiku, soudnictví, média, ministerstva... Možná bude lepší když se nad sebou trochu zamyslíme a přestaneme se pořád vymlouvat na Němce, Rusy, Romy, socialismus, kapitalismus, EU..., protože za to, kde se nacházíme nyní si již opravdu můžeme jen a jen sami. Mimochodem to, kde se nyní nacházíme, nedávno výstižně pojmenoval „nejpopulárnější" politik vesmíru (teda dle všech „objektivních" průzkumů) Schwarzenberg. Pro ty, kteří ještě neznají jeho slavný vtip o tasemničce, tak jen připomínám, že: „....v prdeli" (konec citátu).

Trochu související článek

http://www.tf.jcu.cz/getfile/50ec254f7046ba60

 

Komentáře