Holandský syndrom

Podrobnosti

Blogy / Miro Suja|

26. březen 2010|

Miro Suja|

60874 x

Ptal jsem se ho jestli, je to u nich s mafií tak zlé, a on mi potvrdil, že je to tam stále horší a horší. V Buenos Aires jsem potkal i Španěla z Barcelony, který rovněž odjel hledat lepší život do Latinské Ameriky. V této souvislosti mě napadlo, že ještě před pár lety odcházeli Argentinci za lepším do Španělska. Dnes se vracejí a jdou s nimi i mnozí Španělé.

V uruguajském městě Colonia de Sacramento jsem rovněž potkal zajímavého Američana, jenž odešel ze země, kde se sny stávají skutečností. Říkejme mu třeba George Prince. Měl kolem pětačtyřiceti a bylo vidět, že amerického snu má již dost a raději by jen normálně a slušně žil. Když říkal, že to, co se nyní děje v USA, nemá nic společného se svobodou a slušným životem, měl jsem pocit, že mu můžu věřit. Navíc jeho znalosti z mezinárodní politiky byly na Američana až překvapivě hluboké a jeho názory nejen na situaci v USA velmi zajímavé, takže se vám je pokusím stručně přetlumočit.

Tak třeba Obamu, kterého má rád, přirovnal ke Gorbačovovi, jenž rovněž musel nějakou dobu s vlky "tanovat a výt", než se vlků (maršálů a generálů) v čele s tehdejším ministrem obrany Sokolovem začal zbavovat, i když to nakonec dopadlo tak, jak si možná ani sám Gorbačov nepřál. Prince se však bohužel domnívá, že vojensko-průmyslový komplex v USA je příliš silný, než aby se obdobný scénář opakoval i tam. Zatímco Evropu dusí různé sociální mandatorní výdaje, Spojené státy dusí výdaje na války, armádu a zbrojení. Obrovská armáda má za úkol udržovat ve světě podmínky vhodné k neustálému přísunu ropy do země, jejíž ekonomika je na ropě postavená a tudíž totálně závislá, což si Obama rovněž uvědomuje, ale v nejbližších dvaceti letech se na tom nedá nic změnit. Avšak v boji o ropu se USA budou čím dál více utkávat s Čínou, která rovněž pro svůj rozvoj potřebuje stále více a více ropy, tudíž dělá vše pro to, aby Spojené státy na Středním východě neuspěly. Jen pro zajímavost uvedu, že před pár dny koupila státní čínská ropná společnost China Nacional Offshore Oil Corporation (CNOOC) 50 % v argentinské ropné společnosti Bridas za 3,1 miliardy USD a zájem by měla i o největší argentinskou ropnou společnost YPF, kterou ještě stále vlastní španělský Repsol. Obávám se, stejně jako přítel Prince, že na cenu 140 USD za barel, budeme za pár let ještě s nostalgií vzpomínat.

Zajímavé bylo i Princovo přirovnání současné situace v USA k předválečnému nacistickému Německu. Americkou policii a její praktiky přirovnal k nacistické SS, tajné věznice, ve kterých jsou lidé mučeni a likvidováni bez soudů, přirovnal ke koncentračním táborům a hysterie kolem „terorismu" již prý dosáhla úrovně nacistického antisemitismu před druhou světovou válkou.

Za současnou katastrofální ekonomickou situací v USA můžou dle něho i Walmarty (americké hypermarkety), které zlikvidovaly nejenom drobné živnostníky provozující malé prodejny, ale i mnohé americké výrobce, protože zboží z asijského dovozu je prostě levnější, a tak dle zákona trhu musí dražší americké zboží ustoupit tomu levnějšímu z dovozu. Levné čínské dovozy drtí USA již tak, že Obama zavádí různé obchodní bariéry na dovozy z Číny, prodává Tchaj-wanu zbraně či přijímá dalajlamu, jen aby donutil Číňany k revalvaci jüanu.

Číňané na druhou stranu zásobují táliby, jenž bojují v Afghánistánu proti USA, a vetují v OSN rezoluce proti Íránu, takže zdá se, že jsme svědky počátku nové studené války tentokrát již mezi Čínou a USA.

Avšak paradoxně i samotný americký „vynález" jménem globalizace může za to, že v USA se již v podstatě nic nevyrábí, protože američtí producenti v zájmu přežití přesouvají své výroby do levnějších, převážně asijských zemí. A nejen výrobci, ale i poskytovatelé různých služeb. Například v Buenos Aires jsem potkal Rusku, která pracovala pro americkou personální firmu, a to tak, že po Skypu sháněla z Buenosu experty v zemích bývalého Sovětského svazu pro firmy v Moskvě. Americké firmě se prostě více vyplácí mít sídlo v levném Buenos Aires a pro tuto práci zaměstnávat Rusy či Ukrajince v Buenosu, než mít sídlo přímo v Moskvě nebo v New Yorku. Žije zde i jedna Češka, která v Buenosu dělá pro americký inzertní portál OXL, kde má na starosti administraci české verze tohoto portálu. I této americké společnosti se Češka, stejně jako její sídlo v Buenosu, prostě vyplatí více, než sídlo a Češka v New Yorku či pobočka v Praze. A takových amerických firem jsou po celém světě stovky.

Pád USA z ekonomického, ale i politického hegemonického piedestálu přítel Prince proto nepřirovnává k pádu římského impéria, tak jako někteří analytici a komentátoři včetně M. Moora, který tak učinil ve svém dokumentu „O kapitalismu s láskou", ale spíše k pádu španělského koloniálního impéria. Zatímco pád Říma souvisel s vnitřním politickým rozkladem a nájezdy sousedních národů, pád španělského impéria souvisel i s tím, že v zemi se přestalo vyrábět, a to z důvodu přílivu ohromného množství zlata a stříbra z nových kolonií. Španělsko si mohlo dovolit vše nakupovat v zahraničí a domácí výroba upadala, takže po vyčerpání zdrojů zlata se Španělsko v době nástupu průmyslové revoluce a kapitalismu octlo bez průmyslu.

Aniž by o tom možná přítel Prince věděl, tomuto jevu se v ekonomice říká „Holandský syndrom" a dnes jim trpí hlavně arabské země, které si díky obrovským příjmům z těžby a prodeje ropy a plynu mohou vše nakoupit v zahraničí, tudíž si neumí vyrobit ani hřebík, natož, aby si ho ještě sami zatloukly. Po vyčerpání zdrojů ropy nebo vynalezení a hlavně rozšíření nového zdroje energie, budou tyto země uvrženy zpátky do feudalismu. Holandským syndromem trpělo svého času mnoho zemí, například i apartheidní Jižní Afrika, která měla díky diamantům, zlatu a černochům, kteří je, respektive ho, levně dolovali, svoji měnu tak silnou, že se jí dovozy vyplácely více, než domácí výroba. Avšak z důvodu obchodního embarga uvaleného na JAR mezinárodním společenstvím v osmdesátých letech byla nucena si téměř vše vyrábět sama. Obchodní embargo tak paradoxně sehrálo v ekonomice JAR  pozitivní roli.

Přítel Prince se tak při každém nákupu konzervy, těstovin nebo piva v supermarketu podíval na zemi původu a vždy ho velmi potěšilo, že vše, co si v Uruguaji koupil, tam bylo také vyrobeno. To bylo pro něho znakem, že Uruguay jde tou správnou cestou. Chtěl se tam usadit a začít farmařit, takže uvidím, jak dlouho mu ten entusiasmus a optimismus vydrží. Počítám, že se tak do půl roku vrátí zpátky do San Francisca. Nebo poté, co utratí všechny našetřené dolary. Ono žít v Uruguaji z místního platu, nebo tam podnikat, je zas něco trochu jiného, než se tam jako turista producírovat s kartou VISA a dolarovým kontem v USA.

Komentáře