Česko – světová „jednička“

Podrobnosti

Blogy / Miro Suja|

20. únor 2010|

Miro Suja|

7343 x

V komentářích jednoho z předešlých blogů s podtitulem „...Československo jako trest"  se ozval jeden komentátor s tím, že se mu název toho blogu nelíbí, natož jeho obsah. Pokusil bych se proto odčinit svoji troufalost dnešním blogem, který jsem pro změnu pojmenoval Česko - světová „jednička".

Česko patří v mnoha oblastech lidské činnosti ke světové špičce. Tak třeba dle statistiky Světové zdravotnické organizace (WHO) jsme se v roce 2008 umístili na druhém místě ve spotřebě alkoholu za Estonskem. To samozřejmě nemluvím o pivu, kde jsme absolutní světovou „jedničkou", ale o čistém alkoholu. Podle čísel statistického úřadu v roce 2005 každý Čech včetně batolat vypil v průměru 10,2 litru čistého lihu. V roce 2007 to bylo 10.4 litru. Avšak tato statistika není dělána podle opravdové spotřeby, ale podle prodeje alkoholu. Podle opravdové spotřeby nejen zakoupeného, ale i podomácky vyrobeného alkoholu to dle zprávy WHO z roku 2004 bylo dokonce 16,21 litru. Jen pro pořádek připomínám, že před 20 lety byla oficiální spotřeba alkoholu v ČR 8,2 litru.

Zatímco ve spotřebě alkoholu jsme sice jen druzí, ve spotřebě marihuany a extáze jsme údajně nejlepší. Alespoň to vyplývá ze zprávy evropské drogové agentury EMCDDA, ve které se píše, že patnáctiletí a šestnáctiletí čeští studenti drží prvenství v užívání konopí a v polykání tablet extáze. O české národní droze pervitinu se raději ani nezmiňuji. Tou jsme zaplavili celý svět. Crystal, jak se prý „perník" ve světě jmenuje, si našel cestu i do Spojených států. "Největší ohrožení naší země není Al-Káida - je to droga Crystal Meth!" tvrdí americký kongresman Tom Osborne. "Šíří se jako lesní požár," dodává. Podle amerických statistik vyzkoušelo pervitin již zhruba 15 milionů Američanů. Vedle Semtexu tak svět dobýváme dalším originálním smrtícím produktem, jenž je někde označován i po zemi svého původu jako tzv. „Čeko". S trochou nadsázky by se dalo říct, že Česko se pro USA stává takovým Afghánistánem či Mexikem Evropy. Jen doufám, že nás kvůli „perníku" nestihne osud zmiňovaných zemí. V heroinu si prý vedeme dobře, avšak kdybychom sečetli všechny feťáky závislé na metadonu, který narkomanům závislým na heroinu dodává a z našich daní platí český stát, tak bychom určitě opět aspirovali na ty nejvyšší příčky.

Nejsem sociolog ani psycholog, tudíž nevím čím to je, že se Češi musí zpíjet a sjíždět na drogách, ale jako politolog vím zcela bezpečně jedno, a to, že politikům tahle situace náramně  vyhovuje, poněvadž zpitému a zdrogovanému národu se dobře vládne (čti krade).

Někde jsem dokonce četl, že výrazný nárůst spotřeby drog, ale i alkoholu je způsoben tím, že Čechům vzrostla životní úroveň a tak prý mají na alkohol a drogy více peněz. To ale musel napsat nějaký vládní ekonom, poněvadž sociologové či psychologové vědí, že alkoholem a drogami lidé většinou řeší nějaké problémy, frustrace či krizové situace. A to, že je současná česká společnost po dvaceti letech budování „demokracie" v hluboké nejen ekonomické, ale i společenské a mravní krizi nemusím doufám zdůrazňovat.

Mimochodem dle zprávy WHO o spotřebě alkoholu z roku 2004 byla ve spotřebě alkoholu  ve stejném roce na prvním místě na světě africká Uganda, tudíž kdyby platila přímá úměra mezi růstem životní úrovně a spotřebou alkoholu, muselo by se v Ugandě žít jako v ráji. Přál bych dotyčnému, jenž spojuje růst životní úrovně s růstem spotřeby alkoholu strávit alespoň týden v tomto pozemském „ráji" na východě subsaharské Afriky.

Češi však naštěstí pro politiky řeší frustraci z podivného polistopadového vývoje doprovázeného rozpadem mravních, rodinných a společenských hodnot spíše alkoholem a drogami než hlasováním ve volbách, takže se polistopadoví politici ani po dvaceti letech plundrování této země nemusí obávat o své fleky v Parlamentu ČR.

A skoro bych zapomněl na znečištěné životní prostředí a hlavně špinavé ovzduší. Tak samozřejmě i v tom je Česko na jednom z předních míst světa a dokonce první v EU. Ale to je na dalších pět stran, takže o tom zas někdy příště.

 

Komentáře