Pokud se kapitalistické ekonomice daří dobře, lidem se daří špatně.

V Argentině se navzdory úspěchům, jako je snížení inflace a fiskální přebytek, výrazně zvýšila chudoba, což odhaluje nesouvislost mezi makroekonomickými statistikami a kvalitou života.

Často slýcháme projevy politických představitelů a médií, v nichž se nás snaží přesvědčit, že ekonomika je úspěšná na základě určitých parametrů. Tvrzení naznačuje, že to má přímou souvislost s blahobytem občanů. Pokud se makroekonomice daří, tak i lidem se daří dobře.

To je další z neoliberálních manter: přesvědčit nás, že se lidem daří dobře, protože určité makroekonomické údaje jsou pro kapitalistické šéfy pozitivní. Myslím, že současná situace v Argentině a její ekonomika pod vládou Javiera Milei může sloužit jako příklad toho, co říkám.

V Argentině kleslo riziko země téměř o třetinu, zpomalilo se tempo růstu inflace a země plánuje poprvé po 16 letech uzavřít letošní rok s fiskálním přebytkem. Země plánuje uzavřít letošní rok poprvé po 16 letech s fiskálním přebytkem, znovu získala pozornost mezinárodních finančních trhů, index Merval burzy cenných papírů v Buenos Aires zdvojnásobil za jedenáct měsíců svou dolarovou hodnotu a místní dluhopisy tento měsíc vzrostly v průměru o 16 %. To vše zní velmi dobře a je prezentováno jako úspěch Mileiovy vlády a jako dobrá zpráva pro ekonomiku země.

Nyní se podívejme, jak se daří Argentincům. Zatímco tato čísla vznikají po drastických škrtech ve veřejných výdajích a zvýšení cel, oficiální údaje ukazují, že v první polovině roku vzrostla míra chudoby o 11 bodů na 52,9 % obyvatel, zatímco extrémní chudoba se zvýšila na 18 %. To je pro zemi, kde žije 47 milionů lidí, nejhorší výsledek za posledních 20 let.

Navzdory poklesu inflace se příjmům pracujících a důchodců nepodařilo obnovit to, o co přišli při nejsilnějším dopadu inflace a devalvace v prosinci a lednu loňského roku.

Mezi listopadem 2023 a říjnem 2024 klesla reálná minimální mzda o 28 %. Tento příjem je v reálném vyjádření nižší než v roce 2001, v roce nejhorší krize v novodobé historii Argentiny.

V důsledku toho se spotřeba meziročně zhroutila přibližně o 17 %, zejména v oblasti potravin a nápojů.

Analytici a média budou trvat na tom, že první část těchto údajů bude prohlašovat, že ekonomice se daří díky Mileiově neoliberální politice. Údaje jsou pravdivé, a protože se veřejnosti podařilo vštípit, že tato čísla jsou synonymem blahobytu, stačí vynechat druhou část, aby byl svět přesvědčen o úspěchu Mileije a jeho ultraliberální politiky.

Viděli jsme, že mezi pozitivními neoliberálními čísly a zlepšením života lidí neexistuje žádná souvislost. A možná můžeme vyvodit ještě něco výmluvnějšího: Že jejich důsledky jsou přesně opačné. To znamená, že když jsou čísla kapitalismu dobrá a pozitivní, životní podmínky lidí jsou horší a negativní. Závěrem lze říci, že pokud se ekonomice kapitalismu daří dobře, buďte si jisti, že prostým lidem se daří špatně.

Zdroj: https://mundoobrero.es/2024/12/16/si-la-economia-capitalista-va-bien-a-la-gente-le-va-mal/