Kosovo, NATO a Malvíny

Dohoda

Původ kosovské přítomnosti na Malvínách se datuje k dohodě podepsané mezi Ministerstvem obrany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Ministerstvem obrany, které zastupuje Republiku Kosovo.

V této souvislosti schválili 22. listopadu 2022 představitelé kosovského shromáždění projekt vyslání kontingentu bezpečnostních sil do operace "na podporu míru" na Falklandských ostrovech, a to v rámci úkolu, který by mohl trvat tři roky s možností následného prodloužení.

Bylo rovněž rozhodnuto, že vojáky vycvičí pěší rota Roulement, součást bývalé Coldstream Guards, která zhruba před rokem absolvovala ve spolupráci s Obrannými silami Falklandských ostrovů výcvik pro obnovu systému protiletadlové obrany, který nahradil předchozí protiraketový systém Rapier moderním systémem Sky Sabre.

A konečně 13. ledna dorazilo na Falklandy sedm vojáků kosovské armády, kteří byli vysláni na vojenskou základnu Mount Pleasant, vybudovanou NATO v roce 1985. Celou iniciativu odmítlo argentinské ministerstvo zahraničí, které se mimo jiné domnívalo, že tato přítomnost představuje "neoprávněnou demonstraci síly" ze strany Spojeného království.

Odměna

Kromě kontroverzí se účast na Malvínách stala velmi výnosnou akcí pro Kosovo, malou evropskou zemi, která vznikla v roce 2008 v důsledku konfliktu NATO se Srbskem o deset let dříve, jako jeden z posledních důsledků válek o rozpad území Jugoslávie na konci minulého století.

Kosovo dnes uznává jako suverénní stát pouze 97 ze 193 zemí, které tvoří Organizaci spojených národů. Nedostatek celosvětové podpory si Kosovo kompenzuje uznáním ze strany Spojených států a většiny zemí EU a NATO. 

Srbsko zase neuznává odtržení území, které bylo ještě před patnácti lety jeho vlastním územím. V souladu se svou ústavou a rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244 považuje provincii Kosovo a Metojia nanejvýš za autonomní oblast. Kromě Srbska vznik Kosova nepotvrdily ani Rusko, Čína a řada zemí v Americe, Asii a Africe, což je postoj, který zastává i argentinská vláda.

Od počátku bylo jasné, že jednostrannou nezávislost kosovského území prosazovalo především NATO, a to jednak proto, aby posílilo své postavení v balkánském regionu, jehož mapa se po zániku Sovětského svazu a závěrečné krizi bývalé Jugoslávie podstatně změnila, a jednak proto, aby oslabilo Srbsko, hlavního spojence Ruska na tomto složitém území, které je plné nacionalistického, etnického a náboženského napětí.

Strategický význam

Navzdory své malé rozloze a konfliktním vztahům se Srbskem i uvnitř Srbska (především mezi Albánci a Srby na severu země) se Kosovu podařilo přežít díky podpoře NATO a zejména Spojených států a Velké Británie, jejichž vlády mají stále zásadní vliv na politickou, hospodářskou a vojenskou situaci v zemi.

Kosovo se nachází ve strategicky významné oblasti, v blízkosti Ruska, Kavkazu a Blízkého východu. Země navíc vznikla v blízkosti důležitých ropovodů a energetických koridorů, jako je například Transbalkánský koridor, kde mají významné zastoupení velké americké nadnárodní společnosti, například energetická společnost Halliburton.

Stejně tak není náhodou, že se v Kosovu nachází vojenský tábor Bondsteel, jedna z největších a nejdražších vojenských základen vybudovaných Spojenými státy na světě, která zároveň slouží jako velitelství NATO na stále složitějším balkánském území a která byla v roce 2002 odsouzena za to, že funguje jako nelegální vězeňský tábor alternativní Guantánamu.

Bez plného souhlasu OSN dává možnost účastnit se mezinárodní vojenské mise po boku britských ozbrojených sil a v rámci NATO Kosovu zvláštní význam ve snaze o větší mezinárodní uznání. Cestu, která je z vojenského hlediska aktivně sledována od roku 2021, kdy bylo několik kosovských oddílů vysláno do Kuvajtu ve spolupráci s americkými jednotkami. 

Z kosovského hlavního města Prištiny se ozývá, že to je správná strategie pro nestabilní zemi se 40% nezaměstnaností, jejíž budoucnost může zajistit pouze bezpodmínečné spojení se západními mocnostmi, které ji pomohly přivést k životu. Stejně tak by to byl jediný způsob, jak kompenzovat nedostatek uznání OSN případným členstvím v NATO a dokonce v Evropské unii.

Pro Spojené království se současný konflikt proti Rusku stal novou příležitostí k větší mezinárodní přítomnosti, zejména na územích, která by se mohla stát novými dějišti sporů, jako je Balkán. Stejně tak Londýn ve svém strategickém uvažování využívá příležitosti k zajištění svých pozic v jižním Atlantiku tváří v tvář budoucím dopadům a důsledkům událostí na Ukrajině, které by mohly mít globální dopad.

Bez ohledu na důvody, které Londýn a Priština uvádějí, je jisté, že novou kosovskou přítomnost na Malvínách je třeba interpretovat nejen jako výzvu a svévolnou a neoprávněnou demonstraci vnější síly, ale také ve smyslu nebezpečného pokusu zatáhnout Argentinu a celou Latinskou Ameriku do konfliktu, jako je Ukrajina, od kterého se jí dosud dařilo držet se stranou díky snášení rostoucího napětí a tlaku.

Překlad CFP!

Zdroj: https://www.mundo24.info/el-tema-de-la-semana/kosovo-otan-y-malvinas.html

https://www.globalizacion.ca/kosovo-otan-y-malvinas/