Abimael Guzmán: De puňo y letra a crimethough

Podrobnosti

ze světa / Latinská Amerika|

17. září 2009|

TEN|

6996 x

Pod tímto názvem vydal v 90. letech 20. století Walter Villanueva korespondenci a úvahy o začátcích peruánské Světlé stezky z pera prof. Abimaela Guzmána, zatčeného v roce 1992 a odsouzeného k doživotnímu žaláři na peruánské vojenské námořní základně Callao. Knihu redigovala Guzmánova druhá manželka, Elena Yparraguire, která si také odpykává dlouholetý trest odnětí svobody za aktivity ve Světlé stezce.

V těchto dnech se o beznadějně vyprodané knize, jejíž název lze přeložit doslovně nebo přeneseně -- ale já volím, s ohledem na přebal s ukázkou Guzmánova písma, jednoslovné „Vlastnoručně" -- hodně hovoří. Rudý obal knihy s Guzmánovými zápisky symbolizuje práci puka inti, rudého srdce, jak býval Guzmán nazýván. Připomeňme, že tento absolvent arequipské katolické střední školy a univerzity v Ayacuchu promoval na začátku 60. let a po studiu zůstal jako učitel na vysoké škole. Jeho vzorem byl José Carlos Mariátegui, který se s komunismem seznámil ve 20. letech 20. století v Itálii a přenesl ho do Peru. Peruánská komunistická strana se ovšem odcizila Mariáteguiho myšlenkám a zůstala jen idea o „světlé cestě do budoucnosti" (sendero luminoso al futuro). Toho se chopil Abimael Guzmán s teorií o nutnosti ozbrojené revoluce a vybudoval z vlastní KS Peru Bandero roja (rudé vlajky) maoistickou KS Peru světlé stezky José Carlose Mariátegui. „Strana" uctívala Marxe-Engelse-Lenina-Stalina-Maa, tak jako desítky jí podobných na celém světě (v Nepálu dnes maoisté vládnou, stejně jako v indických státech Západní Bengálsko či Kérala).

Guzmán byl ovšem prvním „revolucionářem", který hovořil s místními obyvateli jazykem kečua, a není divu, že Sendero luminoso jeden čas kontrolovalo téměř tři čtvrtiny Peru. Nicméně, za období 1970 až 1992 se 69 000 lidí stalo obětmi „revoluce", z čehož 46 procent zabili „senderisté" a 30 procent místní armáda a policie včetně zvláštních složek. Zbytek obětí zabily jiné bojůvky.

Vydavateli „De puňo y letra" byl 14. září snížen trest z 15 let odnětí svobody na let deset. Villanueva tak vyjde z vězení (na patnáct let byl za crimethought odsouzen v roce 1995). Právě to vyvolalo diskuse peruánské veřejnosti (www.cronicaviva.com.pe) protože vydavatel Villanueva editoval pouze texty, které pustila cenzura z vojenského vězení, v němž je Guzmán držen, a v jiném vězení texty kompletovala Elena Yparraguire, aby se pak dostaly do Limy, kde byly publikovány. Řada peruánských právníků argumentovala tím, že za vydání byl stát (vadnou prací svých cenzorů) vlastně spoluzodpovědný. To pravděpodobně také přispělo ke snížení trestu Villanuevy.
Kniha „De puňo y letra" nesmí být v zemi šířena jakožto návodná pro teroristy. Dnes by si jí tedy už (legálně) nepřečetl ani americký teoretik boje s terorismem, politolog Walter Laqueur, který právě studiem Sendera luminoso dokládal kdysi nový jev, tzv. urban terrorism, tedy městský, sídlištní terorismus. Slovo „sendero" je prostě v Peru na indexu. Pokud to tedy dobře chápeme, i přejetí státní (peruánské) hranice vozem Dacia Sendero může mít nečekaně velmi negativní konsekvence pro osádku auta, která bude dříve či později v „estado postfujimorista" -- perlustrována.

 

Komentáře