A supi se slétají

Podrobnosti

ze světa / Latinská Amerika|

2. březen 2010|

#64|

10970 x

Počátkem března by se měl ve floridském Miami -- s vyloučením veřejnosti -- konat „haitský summit", který svolává Mezinárodní sdružení mírových operací (IPOA). Pod tímto názvem se skrývá střechová organizace soukromých bezpečnostních a logistických agentur, které chtějí „u jednoho stolu" jednat o svém angažmá na Haiti s „představiteli tamní vlády a zástupci investorů a stavebních firem".

Je příznačné, že tato „žoldnéřská obchodní asociace", jak ji nazval americký publicista Jeremy Scahill, už 12. ledna na svých webových stránkách vytvořila záložku „Pomoc po zemětřesení na Haiti". „První smlouvy jsme získali na ochranu novinářů," konstatuje na ní ředitel IPOA Doug Brooks, zatímco Hart Security, členská firma IPOA, oznamuje, že její muži v současnosti na Haiti „poskytují podporu klientům z oblasti médií, poradenství a zdravotnictví při jejich záchranářských činnostech."

Miamský „summit" se bude konat po velkém úspěchu, kterého členové IPOA dosáhli při tzv. „afghánském summitu", na němž si rozdělily značnou kořist v podobě smluv na zajišťování „obnovy země". Jednou ze zúčastněných firem je i DACC Associates, která se specializuje na manažerské a bezpečnostní poradenství vládám v Afghánistánu a Pákistánu. Její prezident Douglas Melvin, bývalý příslušník amerických speciálních oddílů, pracovník ministerstva zahraničí a ředitel oddělení bezpečnostních služeb prezidenta George W. Bushe, pro agenturu IPS přiznal, že z „hlediska zisků se v podobných oblastech nabízejí velkolepé příležitosti". Dodal ale, že v případě Haiti doufá, že se účastníci summitu „sejdou z těch správných důvodů", neboť cílem jejich působení na Haiti není „využít tamní zoufalé situace". Je přitom příznačné, že například podle zprávy amerického Kongresu z roku 2007 šlo do kapes soukromých žoldnéřských firem v Iráku 40 centů z každého dolaru, který USA na tamní obnovu vynaložily. Pro lepší představu - náklady dosahovaly v té době dvou miliard dolarů týdně.

Naomi Kleinová, autorka kultovní knihy Šoková doktrína, pro agenturu IPS připomíná, že téma její knihy projde na Haiti zkouškou v reálném životě. „Haiti nepotřebuje rekonstrukci podle jednotného mustru vytvořeného bandou lidí, kteří napáchali takový binec v Iráku, Afghánistánu nebo v New Orleans."

„Velké korporace se obvykle dokáží obohatit na úkor prostých lidí," podotýká profesorka Kalifornské univerzity Nandini Gunewardenová. „V případě Haiti to ale nesmíme dopustit. Pokud už budou korporace připuštěny k tomu, aby se podílely na obnově Haiti, musejí být zodpovědné nikoli svým vlastním standardům, ale tamním lidem."

Privatizace obnovy Haiti zneklidňuje i bývalého haitského ministra obrany Patricka Elieho, podle něhož by mezinárodní společenství mělo tomuto vývoji zabránit. „Soukromé společnosti nejsou spolehlivé, nemůžete je pohnat před OSN, nemůžete je zažalovat v Haagu, neboť operují v jakémsi právním vakuu. A navíc jsou nebezpečné."

Americká nezisková organizace Human Rights First ve své souhrnné zprávě z roku 2008 konstatuje, že „americká vláda selhává při efektivní kontrole činnosti soukromých bezpečnostních a logistických firem, stejně jako ministerstvo spravedlnosti USA buď není s to, nebo nemá zájem hnát tyto firmy k právní zodpovědnosti za jejich ilegální akce."

Patrick Elie připomíná, že američtí žoldáci už na Haiti působí, a to po boku 20 tisíc amerických a kanadských vojáků a příslušníků jednotek OSN. Každý je může vidět, jak chodí ulicemi s nabitými samopaly. Pokud se americká armáda stáhne a předá roli ozbrojeného dohledu žoldnéřským agenturám, „otevře to dveře všem druhům zneužívání. Přiznejme si, haitský stát je příliš slabý na to, aby se s takovými hrozbami, pokud se naplní, dokázal vypořádat. Už jsme to viděli mnohokrát předtím. Kdekoli se odehrála katastrofa, začala se tam slétat hejna supů, aby vytloukla zisk, a je jedno, jestli je to katastrofa způsobená lidmi, jako v Iráku, nebo přírodní jako na Haiti."

Haiti se mezitím připravuje na tříměsíční období dešťů: v ulicích Port-au-Prince bloumá bez střechy nad hlavou na půl milionu lidí a humanitární organizace jim namísto nedostatkových stanů už vydávají jen nepromokavé celty...

Komentáře