V České republice není žádná opoziční, opravdu levicová strana, která by byla schopná oslovit voliče!

Volič, který chce změnu a je ochoten volit komunisty, nebo nějakou jinou stranu podobného ražení, si totiž logicky nepřeje klidné a stabilní kapitalistické prostředí, nýbrž naopak volá po radikální systémové změně (většinovém společenském vlastnictví výrobních prostředků)! Každý, kdo se trošku vyzná v lidech, musí pochopit, že takový člověk nebude donekonečna volit stranu, která není schopná udělat vůbec nic kromě pár nesouhlasných projevů na půdě českého, nebo evropského parlamentu. Stranu, která neumí, nebo nechce dokonce ani udělat pořádnou předvolební kampaň a oslovit voliče!

Z těchto politikou zklamaných lidí se pak stává NEVOLÍCÍ VĚTŠINA, která rezignovala na své privilegium chodit k volbám a možnost zvolit někoho, kdo by v naší zemi něco změnil podle jejich představ. Neexistuje totiž politická síla, která by jejich názor mohla změnit a přesvědčit je o tom, že volby opět mají cenu a že opět existuje strana, která se bude bít za jejich zájmy proti těm, co umožňují některým zaměstnavatelům, exekutorům a státním institucím odírat obyčejné pracující a malé a střední podnikatele z kůže.

V současné době takovou stranou bohužel není ČSSD, která je v porovnání s jinými sociálně demokratickými stranami v západních zemích posunutá výrazně doprava, tedy k pomyslnému středu politického spektra, a v koalici s hnutím ANO a pánbíčkářkou KDU – ČSL má svázané ruce udělat cokoli zásadního, ani KSČM, která se z dravé levicové štiky, kterou by v našich zahnívajících politických vodách měla být, proměnila v bezzubého, líného olysalého kapra, kterého už nikdo ani nechce ulovit, protože jak všichni víme, maso takové ryby chutná stejně jako to bahno ve kterém se válí.

Většina současným režimem zklamaných lidí kvůli výše popisovanému stavu, tedy v České republice raději k volbám vůbec nechodí, což je trend, který nejvíce vyhovuje politickým stranám, které nám vládnou tzv. na střídačku posledních 25 let a dostali naší zemi až do stavu, ve kterém je teď. V současné době je z České republiky země, jejíž dluh každou minutu bez přestání roste a která ztratila suverenitu a musí se řídit příkazy a pravidly, které vymysleli občané jiných zemí v Bruselu. Cesta zpět z tohoto jednosměrného tunelu je každým dnem užší a těžší, a pokud se něco zásadního nestane, nejdéle do deseti let přestane existovat úplně.

Ladislav Kašuka.