Lukašenko je vlastně takový „běloruský Masaryk“.

Lukašenko dokázal zaručit lidem práci a základní potřeby a uchránil Bělorusko před ekonomickým a morálním úpadkem, který postihl Rusko za vlády Jelcina a Ukrajinu, kde (na rozdíl od Ruska) přetrvává ekonomická katastrofa a politická nestabilita (znásobená neústavním krvavým převratem, který se odehrál na přelomu roku 2013 – 2014) dodnes.

Bělorusko si díky Lukašenkovi udrželo stabilní životní úroveň a ačkoli ho díky jeho geopolitické poloze, dlouholetým problémům sousedů a nezávislé politice, nemůžeme počítat mezi státy s nejvyšší životní úrovní (kam ostatně nepatří ani ČR), dokázala si tato země udržet svou svobodu a nezávislost a její politici se nikomu neklaní a nepoklonkují.

Po nástupu Vladimíra Putina v Rusku, se navíc Bělorusko může naštěstí znovu spolehnout aspoň na jednoho ze svých sousedů a mezi oběma zeměmi probíhá aktivní ekonomická a vojenská spolupráce, v duchu bratrských národů, kterými Rusové a Bělorusové vždy budou.

Většina Bělorusů, tedy opravdu stojí za svým prezidentem, kterým je pro ně nehledě na názory členských států EU, nebo USA jejich „otec vlasti“ Alexandr Lukašenko. Nutno říci, že zatímco se tento běloruský prezident stále snaží být oním otcem pro všechny a západem podporované a financované „demonstranty“ a „opozičníky“ netrestá navzdory přehánějícím západním médiím nikterak tvrdě, třeba T.G Masaryk, by po některých akcích demonstrantů nechal již dávno střílet ostrými (což se ostatně v Československu za První republiky stalo)

Dnes je již naštěstí jiná doba a Lukašenko nic takového neudělal. Po shlédnutí mnoha videí z celého světa, lze dokonce bez uzardění tvrdit, že proti tomu, jakým způsobem zasahují policisté v Bruselu, v Paříži, nebo v USA, se Lukašenko chová mnohem mírněji.

Dnes jsou Bělorusové dokonce mnohem svobodnější, než celý zbytek Evropy a hlavně naše země. V Bělorusku jsou všechny obchody, restaurace, školy i divadla otevřené (což vím od jednoho běloruského spisovatele, s kterým pravidelně komunikuji). Lidé, kteří přesto onemocní koronavirem, chodí (stejně jako on) po vyléčení dávat svou krev s protilátkami, kterou pak léčí těch pár procent lidí, kteří mají těžký průběh nemoci. Ti Bělorusové, kteří o to projeví zájem, se mohou postupně nechat očkovat (hlavně kvůli cestám do zahraničí). Celkově však Bělorusové žijí úplně stejně, jako před „dobou koronavirovou“.

Ladislav Kašuka