Bylo nebylo, aneb za komunistů nebylo vše jen špatně.

Téměř nikdo se dnes nepozastaví nad tím, že ve skutečnosti díky komunistům nevyhrálo nacistické Německo, které kapitalistické státy, které zvítězili v první světové válce, nechaly v rozporu se všemi dohodami zesílit a vyzbrojit druhou světovou válku. Byl to Sovětský svaz, který nacisty nejdříve za cenu nesmírných obětí zastavil v postupu a později je porazil a zachránil svět před Hitlerem!

Posuňme se, ale dále a domů do Československa. Po vítězství ve volbách v roce 1946 měli komunisté vládnout do roku 1950. V roce 1948 byl však pravičáky naplánován vládní puč, který jim díky Janu Masarykovi a sociální demokracii nevyšel, a který dnes paradoxně nazývají pučem komunistickým. Poté začala v zemi obrovská bytová a průmyslová výstavba, přičemž země nechudla, ale bohatla, zlatý poklad rostl a veškeré podniky patřily československému státu a lidu. Co se týká znárodňování, ve velké většině proběhlo již za Masaryka a především za prezidenta Beneše, který na vlastní oči viděl, kterak 99% českých průmyslníků, bankéřů a jiných kapitalistů vesele kolaborovalo s Hitlerem a jeho nacistickou vlčí smečkou, jenž plánovala pro náš slovanský národ většinové vyhlazení a zbytek měl být zotročen, nebo poněmčen.

Díky krokům, které provedl po válce pan prezident Beneš a komunisté pod vedením Klementa Gottwalda, byla většina kolaborantů po zásluze potrestána a jejich majetek po právu propadl státu a lidu. Dnes se z těchto vlastizrádců dělají oběti „komunistické zvůle“ a Německo, které nás v historii mnohokrát napadlo, okupovalo, okrádalo o dávky, nebo dokonce chtělo úplně vyhladit, je prezentováno jako náš přítel, kdežto Rusko, které je nástupnickou zemí SSSR, je naopak démonizováno, přestože s ním naše země měla v historii jen jeden konflikt (ve kterém hrálo stejnou roli i východní Německo, Polsko a další země, kterým však bylo na rozdíl od Ruska beze zbytku odpuštěno).

Komunisté měli mnohé své chyby a postupem času docházelo k odklonu od původní myšlenky cesty ke komunismu, začalo se zdražovat, místo postupného zlevňování a socialismus nakonec místo komunismu vystřídal jakýsi druh státního kapitalismu, který by nakonec vedl k „čínské cestě“, která se vyznačuje obrovskou neúctou k lidským právům jednotlivce a myšlenkou „účelu, který světí pravidla“. Nikdo se však v Československé socialistické republice nemusel bát o práci, která byla jistá a také povinná pro všechny bez rozdílu (nezáleželo na vyznání, politické příslušnosti, nebo barvě pleti – makat musel každý, nebo šel sedět).

Tehdy také bylo veškeré zdravotnictví zdarma, včetně nejdražších léčebných výkonů, a nikdo nemusel sbírat zátky a pořádat sbírky, aby jedno dítě přežilo (a 100 dalších se nechá zemřít, když rodiče nemají na léčbu). Podniky a stát, tenkrát svým zaměstnancům dávali zadarmo byty a bezplatné - nevratné, nebo aspoň naprosto bez úročné půjčky na vybavení, nebo stavbu rodinných domů. Nikdo se nemohl dostat do insolvence, nebo exekuce (půjčky se strhávali automaticky z platů a nikdo nedostal tak vysokou, aby jí nemohl splácet). Vzhledem k sociálnímu zajištění nebylo vysokých půjček, tedy ani jejich vymahačů – exekutorů vůbec třeba. Stejné to bylo se školami, které také hradil v plné míře stát, takže si vzdělání mohl dovolit každý (podle známek a inteligence buď učňovské, střední, nebo vysokoškolské), přičemž se dbalo o to, aby řemeslníci měli stejně dobrou životní úroveň, jako pracující inteligence, protože není podřadné práce, když se dělá poctivě!

Tento článek by mohl být mnohem delší a podrobnější, ale pro tentokrát to stačí, lidé nemají dlouhé články rádi a většinou je pak vůbec nečtou, takže zase jindy

Ladislav Kašuka.