Boj o děti - část VIII.

Investigativní novináři již vyhynuli (nikoli po přeslici, ale po bankovním kontu) a tak aby v následující generaci byli i normální lidé, je potřebné zapojit do pátrání sami sebe. Ten, kdo začne, časem zjistí, že je životně důležité se vyhnout určitým nástrahám a podvodům, které jsou na rodiče a děti z yalského, půl století trvajícího, výzkumu připraveny. O pasivní televizní zábavě, kde je dítě intenzivně přeškolováno, jsme si už něco málo zmínili. Více nebude potřeba, protože problém televizní (a vůbec mediální) manipulace byl demaskován již dávno a kdo měl zájem, s hloubkou problému se již dávno seznámil. Zbývá nám ovšem ještě zábava aktivní, tedy dětská hra.

Je obecně uznávaným faktem, že mimo přímé rodiny a rodinných vztahů, také hračky mají velmi významný vliv na tvorbu osobnosti. Hračky jsou pro dítě v podstatě první poznatky o okolním světě a bylo tomu tak i dříve, kdy ještě netvořily významné odvětví průmyslu. Hračky vytváří určitý postoj k lidem, ke zvířatům, ukotvují návyky správného (normálního) chování a zčásti formují i charakter dítěte. Samozřejmě, že požadované výsledky lze dosáhnout jen volnou těch správných hraček a v tomto ohledu je opět nasnadě otázka, jak je možné, že se jejich výběru nevěnuje patřičná pozornost.

Nemá smysl zde kritizovat už na první pohled hračkářské provokace, které se poslední dobou do obchodů dostávají - jako převlékací "Ken" (Mattel), bezpohlavní "panenky", růžový jednorožec s duhovou hřívou, nebo omalovánky, kde nenajdete jedinou normální postavičku, známou z naší planety, ale jen bezpohlavní obludky (Ikea). Tyto hračky jsou zjevně manipulativní a jen hloupý rodič si něčeho takového nevšimne. Pro nás má smysl rozebrat si hračky zdánlivě normální, u nichž již není tak snadné jejich zákeřnou funkci rozpoznat.

Nejdříve se uveďme do problému. Totiž platí, že každá hračka vyvolává u dítěte určité emoce. Děje se tak pomocí barvy (kombinace barev), tvaru (design), struktury povrchu a případného zvuku. Výzkumy, po které hračce z různorodé nabídky dítě sáhne jako první, byly provedeny již mnoho let zpět a to ve všech relevantních zemích. Psychologové se jednak shodli, že jsou zásadní, ale pochopitelné rozdíly mezi chlapci a děvčaty, ale také že v obou skupinách nejsou preference jednotné. Vždy jeden typ hračky byl statisticky vyhodnocen jako nejoblíbenější u děvčat a jeden u chlapců, avšak náskok "vítězných" hraček rozhodně nebyl nikdy zdrcující. Z toho plyne, že neexistuje jediná nejlepší hračka pro všechny děti dané kultury, natož světa. Preference hračky je silně individuální a řídí se mentalitou toho kterého dítěte.

Vynecháme fakt, že v prvních měsících života dítěte se zdá, že se mu líbí naprosto vše, protože po tom chmatá a ihned vkládá do úst. To je reflexivní chování a s preferencemi to nijak nesouvisí. Pokud si už dítě očima vybírá, tak první, co při výběru hračky preferuje je barva. Kdybychom vedle sebe postavili pět shodných plyšových štěňátek, lišících se jen barvou, každé dítě si vybere tu svou oblíbenou. To platí samozřejmě i u dospělých, že každý z nás preferuje nějakou určitou barvu, ale co myslíte - mají na nás barvy nějaký vliv? To, že se nám nějaká líbí a nějaká ne, je jedna věc, ale ovlivňují nám barvy nějak psychiku? A inteligenci? A emoce?

Je to hodně otázek, ale asi jste se již dovtípili, že od prvních týdnů života na nás mají barvy zásadní vliv. Barva vlastně není nic jiného, než vlny určitého druhu elektromagnetické energie. Tato je vnímána okem, následně naším mozkem a je převedena do pocitů. Dále platí, že každá barva má svůj vlnový rozsah. Kdybychom to zjednodušili, tak každá na nás vysílá elektromagnetické vlny určité frekvence a každá jedna má na nás nějaký určitý vliv. Pokud je s naší vnitřní frekvencí v harmonii, daná barva (kombinace barev) naší mentalitě vyhovuje. Pokud ne, působí na nás rušivě, ale současne je známo, že tyto preference se během vývoje dítěte obvykle mění.

Nyní se ovšem vraťme k těm nejmenším, co právě otevřeli prvně oči a začínají vnímat své okolí. Když se zaměříme na barvy, tak se tvrdí, že první co novorozenec vnímá je černá a bílá a že má tedy pouze černo-bílé vidění. Ve skutečnosti ovšem novorozenec vnímá jen bílou barvu a to, co není bílé, je stín. Tedy vidí v podstatě jen tmavé tvary obklopené bílou barvou. Toto zjednodušené vidění je vlastně jen neschopnost rozvíjejícího se mozku, rozlišovat jednotlivé složky (vlnové délky) bílého světla. Až zhruba po dvou měsících začíná novorozenec pomalu vnímat jednotlivé barvy a platí, že mozek postupuje od nejnižších frekvencí. Tedy od barvy červené, následuje oranžová, žlutá, zelená atd. Jenže psychologové nezjistili jenom to, v jakém měsíci dítě začíná vnímat jakou barvu, ale také, jak která má vliv na jejich okamžitou spokojenost i vývoj budoucí psychiky!

Možná by nyní Systém uvítal, abychom se raději začali věnovat konspiracím o psychicky narušených imigrantech, potulujících se s noži a otevřenými poklopci po Evropě. My jim ale tu radost neuděláme a spíše se zaměříme na ony programovací nástroje, kterými rodiče plní postýlky a pokojíčky svých ratolestí. Totiž, jestli jste se dlouho neprošli po hračkářství, měli by jste to urychleně udělat. To, že téměř všechny hračky (nebo aspoň jejich materiály) všech značek jsou původem z Číny a jejich chemické složení většinou děti plní jedy je celkem známé. Toto nyní není tématem, nicméně platí, že vybrat z tohoto eko-hlediska neškodlivou hračku je úkol přímo sisyfoský. Méně známý je ovšem onen, výše zmíněný vliv barev a vjemů všeobecně, na vývoj psychiky.

Pokračování