Boj o děti - část VII.

Matrixoví Číňani sice nedosahuji úrovně totalitního ovládání matrixových Severokorejců, ale i tak jsou v tomto ohledu na vysoké úrovni. Lze říci že už jsou tak zmanipulovaní a tak poslušní, že i mixér je proti nim revoluční anarchista. Je to země-koncentrák, plná biorobotů (až na výjimky izolované v nápravně-výchovných koncetrácích), kde na každém sloupu visí videokamera. Ty sledují každého jedince a pokud se některý čínský biorobot nechová podle totalitních pravidel, čeká ho trest. Je sice otázkou, zda je celý kamerový systém napojený na nějaký čínský "CML" (Centrální Mozek Lidstva) a nebo jen zavěsili milióny blikajících atrap (osobně bych si při znalosti čínské falešnosti tipoval atrapy), ale v podstatě to vyjde nastejno. Základ je, že Systém strachu bude fungovat i s těmi blikajícími atrapami a čínský biorobot si díky médiím není absolutně jist svou zítřejší existencí.

Kdyby náhodou někoho tato čínská lidsko-právní vsuvka neuklidnila, ale naopak nadzvedla, výborně! Podvědomí vám totiž opět napovědělo, že tady není úplně vše v pořádku. Že celé je to nějaké divné. A je to přesně tak. Totiž dnešní Čína je v podstatě největší pokus na lidech, v novodobých dějinách světového matrixu. Pokud jste s to připustit výše zmíněný fakt o největším pokusu na populaci v lidských dějinách, tak by už vás neměla překvapit informace, že se tohoto pokusu aktivně účastní také univerzita v Yale.

Jste-li překvapeni, tak ano, skutečně je nejvyšší čas zapomenout na fiktivní souboj mezi SSA a Čínou. Když tuto masku nepřátelství odignorujeme, zjistíme, že jsme byli (rozuměj celé lidstvo) jakýmsi záhadným způsobem vtaženi do Orwelovského divadla nevraživosti. Samozřejmě, že divadlo je všeobecné, celosvětové a ve skutečnosti jde jen o spolupráci několika málo židovských bankovních domů a jejich tiskových agentur. Bankovní domy mají za úkol vytvářet určité situace a tiskové agentury zase směrovat naše myšlení požadovaným směrem. Zkrátka a dobře konkrétně mezi Čínou a SSA žádná skutečná zášť neexistuje. Naopak. Funguje čirá spolupráce a to nejen na poli technologickém, ale také v oblasti klinické psychologie - tedy v oboru Mind Control. Právě proto jsou pozitivní výsledky biorobotizace Číny tak nezměrné a pro nás neuvěřitelné, až šokující.

Abychom byli konkrétní, program se jmenuje "Yale-China Program". Pochopitelně že je schválený čínskou vládou a pochopitelně se zaměřuje na předškolní děti. Ovšem pozor! - opět to ovšem neznamená děti pětileté, ale děti 0-6 let. Fakt, že oficiálně běží teprve sedm let ponechme stranou jako bezvýznamnou informaci. Oficiality bývají téměř vždy jen falešnou zástěrkou skutečnosti. A proč Čína přebírá výzkum a edukaci zrovna z Yale? To Čína nemá své psychology? Ne. Čína si jistě nepozvala psychology z Yale z rozmaru a ani proto, že nemá dostatek svých kapacit.  Je to proto, že Yale University je k tomuto účelu (nejen) pro Čínu určena.

Bylo by chybou si u tématu Yale-China Program nepřipomenout poslední propagaci skvělých výsledků čínských biorobotických dětí v celosvětovém poměřování znalostí. V poli poražených zůstali kdysi první Finové i nedávno první Korejci a hlavní média nám tyto geniální Číňánky silou hrnula do všech domácností koncem loňského roku. Nyní jen stačí sledovat další vývoj v oblasti školství a hlavně geniální nápady naší vlády, které se nápadně budou podobat některému z edukačních programům z nabídky yalského „Brain Imaging Center“ nebo nabídek na zvyšování EQ (předchozí díl).

Pokročíme ovšem dál, protože v této chvíli se kruh začíná pomalu uzavírat. Jak si jistě vzpomenete na úvod článku, na motto i na samotný titulek, tak vše pojednává o naší nejvyšší hodnotě, kterou máme a kterou nám chtějí vzít. Jde o naše děti. Systém to ovšem neudělá tak, že přijede anton a děti nám po narození zabaví. To by pro ně znamenalo vysoké provozní náklady na ubytování, výživu a péči vůbec. Také by riskovali statisíce právních sporů, živelné vzpoury, občanskou neposlušnost a nástup nezvladatelné anarchie. To vše je nežádoucí a proto dítě ponechají fyzicky v péči svých rodičů, ale od samotného narození intenzivně pracují na jeho mentálním převzetí. Asi právě proto se v "Yale-China Program" také aktivně zapojila (mimo jedné německé a jedné čínské) také americká nezisková organizace s výstižným názvem "Zero to Three" (0-3).

Je pravděpodobné, že v souvislosti s tímto textem se každý dovtípil, co za náplň činnosti může mít organizace s názvem "0-3". Když první roky života má být dítě vychováváno hlavně matkou, následně otcem a vznikne cosi s tímto názvem i perfektně propracovanou organizační strukturou, tak asi nemá smysl zde polemizovat o skutečných cílech. Kór, když s touto NGO velmi úzce spolupracoval také Dr. Zigler. O něco více důležitější informací ovšem může být, že tato NGO s ročním rozpočtem okolo 60 miliónů dolarů, čerpaných většinou ze státních, federálních a grantových zdrojů, se má čile k světu. Se svými čtyřmi tisíci zaměstnanci a spolupracovníky uspořádá ročně kolem 340 workshopů a "opracuje" okolo 32 tisíc osob. Mezi podporovatele 0-3 patří i Jeff Bezos a jemu podobní, ale tou nejzásadnější informací může být ovšem to, kdy byla tato NGO založena. Stalo se tak sedm let po zřízení "Úřadu pro rozvoj dítěte" prezidentem Richardem Nixonem, resp. založení "Amerického dětského úřadu". Do vztyčení první vlajky LGBT v San Francisku tehdy scházelo několik málo měsíců a právě v této době byla založena neziskovka "Zero to three".

Když se z biorobotizované Číny nyní vrátíme na americký kontinent, tak zjistíme, že mimo neziskovky "0-3" zde samozřejmě existuje obrovské množství jiných, podobných, které mají v náplni své činnosti nějakou tu edukaci kolem dětí. Jejich vzdělávání, zábavu, výchovu, zdraví, výživu i výchovu rodičů. Když přehlédneme jak a kým jsou děti manipulovány (zvrácenost neziskových organizací se stala americkou normalitou), tak se zaměřme na to, kým jsou tyto "dětské " NGO financovány. Zjistíme, že hlavně ze státních a korporátních zdrojů. ...tedy se rovná, že stát, de facto korporace mají eminentní zájem o děti. Oba subjekty chtějí vychovávat děti zaplacenými pracovníky NGO, podle určité metodiky, což při znalosti úrovně vzdělanosti a celkovém vývoji americké společnosti za posledních 50 let, jeden nemusí být zrovna Einstein, aby viděl konečný cíl.

Pokračování