Boj o děti - část VI.

Informaci, že EQ je skvělá věc, zkrátka nelze uniknout a minimálně již toto samo o sobě je vcelku výrazná indicie k zamyšlení, ale pojďme dál.

Vše kolem EQ sice začalo na samém začátku 90.let 20. stol., ale úplný boom EQ nastal v roce 1995. Tím spouštěcím impulsem byl okamžik vydání knihy "Emoční inteligence" od amerického psychologa Daniela Golemana. Skutečně těžko říci, vzhledem k jeho práci, zda je autorovo přijmení náhodné nebo úmyslné a nebo osudové, ale to si rozhodněte na konci předposledního odstavce každý sám za sebe.

A co že to ta emoční inteligence vlastně je, že o tom stojí za to psát knihy a yalské univerzitě se vyplatí zřizovat centrum emoční inteligence? Definice zní zhruba jako "schopnost sledovat své vlastní emoce, stejně jako emoce druhých, rozlišovat a označovat různé emoce správně a používat emocionální informace, vést své myšlení a chování a vliv ostatních". Lákavé, že ano? Ovšem zůstaňme v klidu - je to jen definice. Když se podíváme do materiálů o EQ trochu hlouběji a budeme číst i mezi řádky, zjistíme, kam až vede krysí nora.

Ze všeho nejdříve se pozastavme nad samotným pojmem "Emoční inteligence". Lze konstatovat, že ten, už sám o sobě a aniž bychom o EQ věděli cokkoli bližšího, zní nadmíru pozitivně. A proč tomu tak je? Protože již známe pojem "IQ" u kterého platí, že kdo má vyšší IQ, je chytřejší, než ten s nižším IQ. A hloupý nechce být nikdo, takže vysoké IQ by chtěl vlastně každý. Z toho všeho plyne, že IQ je jednoznačně žádaná a vysoce ceněná dispozice jedince.

A EQ? Co se stane, když nyní mezi lid vrhneme pojem "EQ"? Ten se bez okolků a složitého vysvětlování, zcela automaticky kvalitativně přiřadí k pojmu "IQ". Tímto geniálním tahem (správně zvoleným názvem) se tvůrci této agendy jednoduše zbavili nutnosti dlouhosáhle všem vysvětlovat, že jen idiot nechce mít vysoké EQ.

Způsob průniku každého nového pojmu do společnosti je důležitý, ale samozřejmě to není vše. Dobrý název je nutné naplnit i něčím lákavým. To se ovšem podařilo taktéž, protože základní myšlenkou teorie je těchto pět složek EQ:
- sebeuvědomění
- seberegulace
- motivace
- empatie
- sociální dovednosti

a obzvláště čtyři stupně (úrovně) EQ:
1. vnímání emocí
2. používání emocí k usnadnění myšlení
3. pochopení emocí
4. řízení emocí

Hlouběji si jednotlivé body rozvíjet nebudeme. Pro naše téma ochrany dětí to není zapotřebí a v případě zájmu nastuduje každý sám. Spíše se nyní zaměřme na uvedenou podstatu pěti + čtyř bodů. Skutečně lze konstatovat, že vypadají stejně dobře, jako reklama na šťavnatý hamburger s trčícím listem salátu a orosenou Coca-colou. A nyní si představte, když k tomuto seznamu je ještě připojena informace, že s rostoucím EQ narůstá také IQ – to již skutečně málo kdo takové propagaci odolá! A přesně toto je účel - aby informace působila jednoznačně tak, že jedinec nemá co ztratit a naopak, může získat dvojnásobek. Kdyby to takto nebylo propagováno, asi těžko by dnes každý, kdo má dvě dírky do nosu papouškoval, že EQ je víc než IQ a zájem o tuto emoční agendu by byl mizivý.

Jak a proč teorie EQ vznikala? Již jsme se dovtípili, že základy položili výzkumníci projektu MK-Ultra, ale fakticky vznikala (rozuměj plnila se daty) od roku 1970 díky testování lidí a obzvláště dětí. Je také jasné, že její podstatou je znát naše primární emoce, jejich vývoj v čase a možnosti jejich ovlivňování. Ne, že by lidské emoce nebyly již dávno zmapovány. Samozřejmě se to dělo na celém světě, v mnoha výzkumných centrech, ale nikdy se ještě nikdo nepokusil je zneužít a vytvořit z nich účinný nástroj k Systémovému ovládání chování společnosti.

Seznam osob s vysokým IQ existuje již dávno (je to známá Mensa, jen s tím, že ti skutečně inteligentní o to, být na seznamu Mensy z pochopitelných důvodů nestojí), jenže (nejen) tyto osoby jsou, bez znalosti jejich emocí, jen těžko zmanipulovatelné. Proto je potřebné, pod záminkou zdokonalení EQ, vytvořit mapu osob s určitými modely emocí. Proč? Když to hodně zjednodušíme, tak proto, že do ulic lze vyslat jedině dav motivovaný emočně a naopak - nikdy se nepodaří takto zneužít dav motivovaný vysokým IQ. Nebo ještě jinak - člověka vysoce až průměrně kognitivně inteligentního jen těžko přesvědčíte o smyslu nesmyslu, bez aktivace správných emocí.

Nyní se tedy vraťme ke zmíněným pěti složkám a čtyřem stupňům EQ a vyhodnoťme tuto emoční agendu z opačné strany, než je obvykle představována. Totiž platí, že emoční stupnice, jako většina jiných, má dvě strany - kladnou a zápornou. Také je jisté, že zájemci o zvýšení EQ budou chtít svůj emoční kvocient navýšit do kladných (kvalitnějších) hodnot. Nyní neřešme z jaké aktuální úrovně na jakou vyšší, ale rozhodně adept na zvýšení EQ musí svou aktuální úroveň prozradit. Stane se tak formou testů a dotazníků, kdy bude zdokumentováno, jaké pocity kdo má při jakých slovech, informacích, situacích, obrazcích, barvách, zvukových frekvencích, atp. Psycholog v podstatě zjistí model chování jedince či skupiny osob v určitých situacích. Je pravdou, že onen psycholog-důvěrník sice bude po dokončení testů vědět, jak se daný jedinec může v emocích zlepšit, jenže úplně stejně dobře bude vědět, jak jedince či skupinu osob emotivně vybudit do hodnot záporných. Podstata a skryté kouzlo celé agendy tkví tedy v tom, že pokud někomu svěříme své emoce, tak aniž bychom to tušili, svěříme mu současně své podvědomí, což je faktickým účelem praktikování agendy EQ. V konečném důsledku to tedy znamená, že psycholog-důvěrník (nebo i někdo další?) bude obdařen znalostí, jak nás psychicky rozhodit, demotivovat, snížit naši empatii, jak dav sociálně izolovat nebo naopak vyvolat agresi vůči ostatním. Zkrátka a dobře Systému svěříme pověstný Golemův šém, který ovšem pasuje do naší hliněné hlavy.

Jistě již cítíte, že se pomalu blížíme k podstatě pojmu "Mind control". Asi také pozvolna začínáte vnímat jisté souvislosti mezi čtrtým stupněm emoční stupnice a dnešním stavem atomizované a rozhozené společnosti. Pokud to tak je, vaše kognitivní i emoční inteligence jsou rozhodně na správné hodnotě. O podobné řízení mysli se pokoušeli podřízení sociopata Josefa Mengele i psychologové a chemici angažovaní v projektu MK-Ultra, ale podařilo se to až týmům Edwarda Ziglera. Těžko říci, jaký vzorek lidí byl za těch posledních padesát let zpracován, ale podle současného stavu společnosti lze usuzovat, že více než dostatečný. A pokud si nyní někdo náhodou namlouvá, že když on své emoce nikomu nesdělil, tak nemůže být zneužit, ať na to ve svém zájmu raději rychle zapomene. Na světě rozhodně neexistuje sedm miliard individuálních modelů emotivního chování. Spíše jich bude míň, než prstů na obou rukou s tím, že modelů řízení mysli davů je ještě méně. A kdyby si stále někdo myslel, že je naprostý individuál (což samozřejmě není), tak buďte v klidu - tajným službám, mobilním operátorům, věrnostním kartám, bankovním korporacím, sociálním sítím, Googlu a Amazonu jste toho na sebe už prozradili již tolik, že vaše emoce znají lépe, než vy sami.

Pokračování