Pravda často bývá „politicky nekorektní“

Když začal své názory jako „odborník“ skutečně sdělovat, tak musel z této funkce v roce 2009 odejít. Proč? Mimo jiné své výroky o drogách si stojí za názorem, že, cituji: „…alkohol a tabák jsou mnohem nebezpečnější než leckteré zakázané drogy, včetně LSD, extáze a konopí.“ Naposledy kritizoval vládu za „absurdní a šílené“ zákony týkající se konopí, extáze a halucinogenních drog, které podle něj brání dalšímu výzkumu, neboť jedna z látek – psilocybin – se dá těžko obstarat. Tato látka, obsažená například v lysohlávkách, se může přitom využít při léčbě deprese. Celá zpráva zde:
http://www.novinky.cz/ekonomika/299055-za-financni-krizi-mohou-bankeri-na-kokainu-tvrdi-expert.html
Jinými slovy, expert ve své oblasti začal na základě své odbornosti dělat to, za co jej britská vláda platila a k čemu jej původně najala. Když začal sdělovat zcela ověřitelná a prokazatelná fakta – včetně vědeckého ověření o škodlivosti jednotlivých drog, najednou se jeho rady vyhodnotily jako „nežádoucí“, a proto musel odejít. Je plně pravdou, že říkat pravdu se mnohdy prostě nehodí. Nevím již, kdo to řekl, ale plně platí, že někdy pouze říkat pravdu je revoluční čin.

Z alkoholu a tabáku – dvou nejrozšířenějších a oficiálně podporovaných drog – mají jejich výrobci a státy peníze – není tedy sebemenšího důvodu tyto drogy zakazovat. Zcela vůbec nikomu nevadí, že tyto dvě látky jsou vraždící a smrtelné – dokonce existuje možnost předávkování s následkem smrti, což například u takové marihuany (konopí) nebo LSD není možné. Kolik lidí a negativních společenských jevů je spojeno s alkoholem a tabákem, od vražd a znásilnění v opilosti, po výtržnosti, domácí násilí, rozpadlé rodiny, mrtvé za volantem atd. Negativní vliv na mozek a fyzické zdraví u obou látek je také dobře vědecky zdokumentován. Přesto vše je „korektní“. Jde, jak se říká, o „prachy“, a ty nesmrdí, ani když se získávají z prodeje drog, které programově a zcela jistě a spolehlivě zabíjejí. Reklamy na tyto nebezpečné drogy jsou denně v TV, útočí na naše děti, a vše je v pořádku. Nejvíc na těchto drogách vydělávají výrobci – státy již méně, i když jsou tyto komodity nejvíce zdaněné, neboť státy se pak musí ve svých sociálních a zdravotních systémech vypořádat s dodatečnou zátěží plynoucí právě z konzumace těchto drog.

LSD nebo konopí je zařazeno mezi nejnebezpečnější skupinu drog. Po jejich aplikaci nikdo nemůže zemřít, neexistuje ani stanovená smrtící dávka. Fyziologické působení LSD na tělo je ještě menší než například u aspirinu nebo kávy. Tím neříkám, že neexistují rizika spojená s nesprávným užíváním těchto látek, ale ta se netýkají těchto látek samotných, ale jejich nezodpovědného užití neinformovanou mládeží. Mnohé halucinogenní látky mají přitom své lékařsky opodstatněné využití nejen například v psychoterapii, ale i v případě dlouhodobě smrtelně nemocných, apod. Problémem však je, že se nedají tak dobře zpeněžit. A zřejmě zde hraje ještě jedna věc roli – tyto látky dokazují neudržitelnost mnoha nevědomých a zlých názorů, které našemu světu a jeho nevědomým lidem vládnou – materialismem počínaje. To, že je odborník, který říká pravdu, za pravdu zbaven své funkce, do které byl povolán, je ukázka úpadku společnosti. Je ukázkou, nebojím se říci, totality – totality jediného správného – korektního názoru.

Podstatou totality je určení předem, co je správné, co je dovolené, co se smí, o čem se může mluvit, a vše ostatní – tedy jiné názory – jsou předem označeny za nekorektní, a tedy nejsou brány do demokratické diskuze. Pak ale vládne totalita, byť se tváří jakkoliv „demokraticky“.
K úvaze o příčině finanční krize díky přílišné závislosti bankéřů světa na kokainu, jak uvádí výše zmiňovaný drogový odborník, se nebudu vyjadřovat – myslím, že tak jednoduché to jistě není, nicméně názor je to minimálně „veselý“. Nicméně je pravdou, že si nelze nevšimnout jisté podobnosti mezi chováním bankéřů a nejrůznějších grafů finančních trhů se svými vzestupy a pády a vzrušením, které to jistě doprovází, s tím, jak kokainista prožívá braní této látky. Ten také opakuje nástup a postupný pokles účinku látky s nutkavou tendencí ho opakovat, aby se dostal ještě k vyššímu vrcholu. Problém je, když dojde kokain – pak nastává krize. Navíc je pravdou, že kokain zprostředkuje stavy nikoliv nepodobné umělým pocitům úspěšnosti – moci – bohatství. Dodejme však, že pouze prchavé, a v konečném důsledku degradující osobnost. Kokain je jednou z nejnebezpečnějších návykových drog pro ego. Ten se dostal na seznam zakázaných drog pouze proto, že se to finančně vyplatí – pak jsou z prodeje této drogy vyšší zisky, a o to v celé té tzv. „drogové válce“ jde. Ve skutečnosti USA nebojují proti narkomafiím v Jižní Americe proto, že jsou to „správňáci“, ale proto, že z ovládnutí tohoto businessu plynou velké zisky. Podobně se kontroluje i produkce jiné drogy – heroinu v Afganistánu.

Jenom dodám, že například u nás v Československu za první republiky byl kokain zcela volně v prodeji v obchodech s drogistickým zbožím. Vím to z první ruky, neboť můj praděda měl za první republiky síť drogérií. Kokainismus nebyl ale tak rozšířen – lépe nebyla rozšířena informace o působení této látky – o tom vědělo pouze pár „zasvěcených“, zejména byla tato droga oblíbená mezi herci a tzv. vyšší společností. To jenom na okraj o absurditě zevního světa. Původní využití kokainu bylo v očním a zubním lékařství. Objevení kokainu umožnilo první oční operace. Je známým – byť dnes příliš nepublikovaným faktem, že Sigmund Freud – rodák z Moravy a dnes obecně známý psychiatr se svým „objevem“ podvědomí a jeho vlivu na náš život – byl celý život závislý právě na kokainu a sám jej doporučoval svým pacientům na zvládnutí svých obtíží.