Konopí pomůže i při velmi vážných chorobách, mluvit o tom je však tabu! Proč?

Pomáhá už několik tisíc let, přesto je zakázané

Přitom marihuana a její produkty (hašiš, olej) patří mezi lidstvem užívané látky již několik tisíc let. Celou dobu provázely lidstvo nejen jako součást náboženských a sociálních rituálů, ale také jako lék. Její užívání je zaznamenáno již v Eberských papyrech ze starého Egypta ze šestnáctého století před Kristem. Tehdy bylo konopí používáno zejména jako jeden z nejlepších prostředků proti bolesti.

Ani vědecké výzkumy nic nezmůžou

Na účinky konopí se nezapomnělo, naopak, moderní lékařské výzkumy mnohkrát potvrdily jeho pozitivní účinky při léčbě a zmírnění projevů u velmi vážných nemocí. Patří sem AIDS, roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc, Alzheimerova choroba, všechny typy rakoviny či Crohnova nemoc. Přesto je konopí v České republice pro nemocné občany nedostupné. Hlavním důvodem jsou zmíněné farmaceutické společnosti a jejich honba za majetkem. Kvůli tomu jsou léčebné účinky konopí nežádoucím tématem.

Případové studie – může být ještě pádnější důkaz?

Pojďme se nyní podívat na zkušenosti několika pacientů, kterým konopí život s vážnou chorobou výrazně ulehčilo.

Josef Ponikelský, Hořice. Parkinsonova choroba

"Příznaky Parkinsonovy choroby se u mě projevily někdy v roce devadesát dva. Neurolog mne léčil Stugeronem a Oxyphyllinem - léky nezabraly. Pak jsem byl v nemocnici a tam mne převedli na Tremaril a Viregyt K. Pomohlo to - třes se snížil asi o třetinu. Ostatní příznaky však zůstaly. Nakonec mne lékař převedl na Nakon Mite a Jumex - ten dodává do organismu dopamin. Ulevilo se mi - byl jsem však přes veškeré zlepšení pořád zjevně nemocný, postižený a víceméně nemohoucí člověk (...)"

"Dostal se mi do ruky článek o peruánských Indiánech, kteří žvýkají koku. A pomáhá jim nejen překonávat strasti každodenního těžkého života, ale léčí s ní i řadu chorob, které moderní západní medicina dokáže jen tlumit - ne vyléčit. Autor článku zdůrazňoval, že koka v Andách působí především díky tomu, že tam patří - že je to rostlina adekvátní, úměrná mstu i lidem, kteří tam žijí. Celý život zahrádkařím - a tak mne napadlo, jestli by v našem klimatu a na lidi, kteří žijí zde, nemohla podobně fungovat rostlina, která "patří" sem. Tou rostlinou je konopí. Sehnat semínka marihuany nebyl problém - a tak jsem si ji na jaře devadesát čtyři zasel. V polovině června jsem začal žvýkat listy - jeden lístak denně. Samozřejmě se nejdřív neprojevilo vůbec nic. Ale nepolevil jsem - věděl jsem, že musím čekat. Někdy v půlce září jsem šel po ulici a najednou, jako z čistého nebe jsem si uvědomil, že jdu pružně jako předtím, než jsem onemocněl (...)"

"Samozřejmě jsem dál bral léky, které mi lékař předepsal - dodával jsem tělu dopamin. Konopí však - podle mé vlastní hypotézy - umožňuje nervovým buňkám s dopaminem lépe hospodařit a distribuovat jej tam, kde je potřeba. Každopádně - léky v době, kdy jsem bral jenom je, odstranily část příznaků. V době, kdy jsem k nim bral i konopnou fytoterapii, příznaky nemoci zmizely úplně. O všem jsem informoval neurologa - a tak mám ve zdravotní kartě poslední čtyři roky po každé návštěvě lékaře napsáno POMÁHÁ CANNABIS!"

"Konopí mě prostě drží při životě. Děsí mne, že je tahle rostlina zakázaná i pro léčbu tak závažných chorob, jako je Parkinson. Můj přítel, který touto nemocí trpí také, se podrobil zákroku, který nabízí moderní medicína. Navrtali mu do hlavy několik otvorů, do mozku zavedli elektrody a elektrickým výbojem cosi zničili. Dovedete si představit to utrpení? Navíc - výsledek zákroku je minimálně sporný. Třes, který mu komplikoval život, sice zmizel - ale nyní se tak motá při chůzi, že nemůže sám vyjít z bytu. A když jsme spolu byli na obědě, musel jsem mu nakrájet maso - sám by to nezvládl..."

Jo Daly, San Francisco. Rakovina tlustého střeva

„24. května 1988 mi byla diagnostikována rakovina tlustého střeva. V době diagnózy už byla rozšířena do mých vaječníků a mízních uzlin. Můj onkolog mi předepsal agresivní režim chemoterapie, který trval šest měsíců. Dostaal jsem velké dávky chemikálií, čtyři hodiny denně, pět dní v týdnu v prvním týdnu každého měsíce.

Každý den, když jsem se vrátila domů z nemocnice po léčbě, asi v 17:00 hod., moje tělo úplně hořelo, jako by mnou neustále prostupovala horečka. Pak mě v náhlé vlně překonal intenzivní pocit na zvracení a já zoufale spěchala do koupelny, kde jsem zůstala několik hodin a svírala záchod. Neměla jsem chuť k jídlu. Nemohla jsem se udržet ani to málo jídla, co se mi podařilo spolknout. A nemohla jsem v noci spát. Tento intenzivní pocit na zvracení setrvával dva týdny po léčbě. Od třetího týdne po léčbě vedlejší účinky chemických látek začaly mizet a já se začala cítit lépe. Příští týden jsem se ale musela vrátit do nemocnice. Pak opět začalo peklo.

K boji proti nevolnosti jsem se snažila užívat Marinol, syntetickou verzi THC. Kvůli nevolnostem jsem však často nebylo schopna kapsli polknout. Přítel mi pak dal cigaretu marihuany. Třikrát jsem si potáhla a o půl hodiny později jsem byla v klidu, moje nevolnosti zmizely, moje chuť k jídlu se vrátila a já tu noc spala.

Řekl jsem o tom svéhu onkologovi, kterého to nepřekvapilo. Dokonce mi řekl, že mnoho z jeho pacientů mělo s marihuanou podobné zkušenosti. Lékař mě povzbuzoval, abych i nadále marihuanu používala. Byla jsem schopna výrazně snížit svou závislost na silných lécích na předpis, které mi byly proti bolesti a nevolnosti předepsány. Žádná z kombinací těchto léků mi stejně neposkytla odpovídající úlevu a navíc způsobovaly vážné vedlejší účinky, které jsem u marihuany nikdy nezažila."

Používání konopí a rozšiřování informací o jeho léčivých účincích je jediným způsobem, jak se nátlaku farmaceutických firem ubránit!

Zdroj: odkaz do neznáma
http://americansforsafeaccess.org/article.php?id=4559
http://www.jxd.cz/horice.html