Tomáš čerte kropáč! Halík odhalen coby podvodník

V následujícím textu podávám shrnutí mých poznatků, týkajících se vzdělání a titulů Mons. prof. PhDr Tomáše Halíka, ke kterým jsem dospěl po několika letech pečlivého studia dostupných dokumentů, s nimiž jsem měl možnost postupně se seznamovat a udělat si z nich výpisky. Přitom mi velmi pomohla má částečná znalost italštiny i latiny, neboť relevantní dokumenty jsou psány v těchto jazycích.

“Kádrikulum” vitae

Po sametové revoluci strávil Mons. Halík nějakou dobu v Římě, kde v úterý 11. února 1992 obhájil v češtině před komisí složenou z profesorů K. Skalického, Karla Vrány a Stanislava Grygiela licenciátskou práci z oboru teologie. Práce nese název: „Víra a kultura v soudobé české společnosti. Pokoncilní vývoj v reflexi časopisu Studie“. S týmž datem byl Tomáši Halíkovi udělen Lateránskou universitou v Římě diplom licenciáta teologie Th.Lic. (summa cum laude 90-90). Připomínám, že tento starobylý titul licenciáta odpovídá z hlediska dnešního trojstupňového, tj. bakalářského, magisterského a doktorského vysokoškolského studia hodnosti bakalářské.Bezprostředně po své obhajobě licenciátského titulu se student Halík zapsal dne 13. 2. 1992 na Teologické fakultě Papežské Lateránské University (PLU) k dvouletému studiu na dosažení doktorátu.

Po návratu do Prahy provedl Halíkovi na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy Dr. Šplíchal nostrifikaci jeho římského licenciátského titulu. Navíc Halíkovi na MŠMT vydal dne 24. dubna 1992 ředitel odboru vysokých škol na MŠMT doc. RNDr Jozef Nagy, CSc. pod č. j. 16 413/92-30 nostrifikační doložku, v níž se praví: „Držiteli byl přiznán akademicko-vědecký titul ‘doktor’ ve zkratce ‘Dr'”. Tímto způsobem byl Halíkovi na MŠMT jeho původní bakalářský titul licenciáta teologie ze Říma protizákonně povýšen na titul doktorský, jenž dle vysokoškolského zákona náleží výlučně absolventům doktorského studia. Proti nezákonnosti vydání této nostrifikační doložky se ohradil dopisem z 18. 5. 1992 č. j. 506/92 tehdejší děkan katolické Teologické fakulty UK.

Ve stejné době muselo na Fakultě sociálních věd Karlovy university probíhat habilitační řízení, neboť Mons. Halík byl již dne 21. května 1992 promován za rektora prof. Radima Palouše v Karolinu na docenta sociologie. Halíkova habilitační práce nese název: „Katolická kultura a společnost po 2.vatikánském koncilu.“ Společně s Halíkem jsme toho dne byli promováni také já, tehdejší ministr financí Václav Klaus i pozdější děkan lékařské fakulty prof. Š. Svačina. Byla to jedna z prvních promocí, kde byli promováni starší akademičtí pracovníci, jimž byl za minulého režimu z politických důvodů zastaven postup.

Držte si klobouky…

V roce 1992 byl Tomáš Halík akademicky mimořádně činný, neboť ještě na podzim 13. října téhož roku proběhla na Papežské teologické fakultě v polské Wroclawi rozprava o práci, kterou tam Halík předložil k „habilitacji“, což dle polských zákonů je vyšší akademický stupeň získávaný po doktorátu. Tématem jeho wroclavské „habilitacje“ bylo: „Katolická kultura a česká společnost po II.vatikánském koncilu“.

Ještě na konci téhož roku 17. 12. 1992 sděluje děkan Teologické fakulty Papežské Lateránské university Mons. Ignazio Sanna (nynější arcibiskup a metropolita oristánský na Sardinii) profesoru Ignacy Decovi, děkanu Papežské Teologické fakulty ve Wroclavi (nynějšímu sídelnímu biskupovi v polské Swídnici), že rev. Halík získal na wroclavské fakultě doktorát teologie za stejnou práci, za kterou mu byl předtím udělen licenciátský titul v Římě, –„che rev. Halik ha conseguito presso codesta Facolta Theologica il dottorato in theologia con la stessa tesi che é stata presenata e difesa per il coseguimento della licenza in Theologia nella Facoltá di Theologia della P.U.L.“ 

Tento fakt byl rovněž příčinou toho, že student Halík byl tehdy v Římě z dvouletého studia k dosažení doktorátu na papežské Lateránské universitě vyloučen. O tom podrobně informoval v dopise ze dne 8. února 1993 Mons. prof. Karel Skalický ze Říma děkana pražské katolické Teologické fakulty: „náš student Tomáš Halík dosáhl doktorátu teologie a zároveň i jeho habilitace v prosinci 1992 na Papežské theologické fakultě ve Wroclawi prací, která byla doporučena dvěma oponentskými posudky, a to prof. Zdeňka Neubauera z katedry Filosofie přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK a Mons. dr. Karla Vrány z Vaší theologické fakulty. Student tudíž nemůže být zapsán k dosažení jednoho a téhož doktorátu na dvou různých fakultách.

K vlastní Halíkově práci Mons. prof. Skalický sděluje:…kromě toho vyplývá z oponentských posudků, že jde o tutéž práci, kterou tenkrát student Halík pod mým vedením jako prvního relátora a pod vedením prof. K. Vrány, prof. S. Grygiela jako druhého a třetího relátora, a kterou obhájil jako licenciátní práci z oboru teologie v úterý 11. 2. 1992 před komisí složenou z profesorů K. Skalického, Karla Vrány a Stanislava Grygiela. Práce nese název: ‘Víra a kultura v soudobé české společnosti. Pokoncilní vývoj v reflexi časopisu Studie.’

Jak je patrné, mons. Karel Vrána, druhý relátor Halíkovy licenciátní práce na Papežské lateránské universitě, byl zároveň relátorem této práce podané T.Halíkem k dosažení doktorátu z theologie i jeho habilitace na Papežské theologické fakultě ve Wroclawi. Musel tedy vědět, že jde o jednu a tutéž práci, kterou T.Halík dosáhl licenciátu v Římě a doktorátu i jeho habilitace ve Wroclawi.

Pokud pak jde o docenturu University Karlovy, kterou P. PhDr. Tomáš Halík získal 14. 12. 1992, jak praví oznámení, i tu dosáhl svou licenciátní prací z theologie: Víra a kultura v české společnosti. A tak jednou licenciátní prací z theologie v Římě dosáhl doktorátu z theologie a jeho habilitace ve Wroclawi a docentury na sociologické fakultě v Praze.“

V přesvědčení, že je mou povinností informovat Vás o těchto záležitostech týkajících se dvou příslušníků profesorského sboru Vaší theologické fakulty, se Vám poroučím.

Svědectví z Wroclawi

Mons. Ignazio Sanna i Mons. prof. Skalický ve svých dopisech neuvádějí přesně, co znamená v Polsku titul dr. hab., že to je totiž stupeň, jenž odpovídá našemu docentovi, a tato hodnost je udělována uchazeči až po dosažení vědeckého doktorátu na základě rozpravy. Také se v Polsku uvádí před jménem a nikoliv za jménem, podobně jako u nás titul „doc“.

To potvrzuje též sdělení děkana Dece ze dne 13. února 1993 děkanovi Teologické fakulty v Praze, že: „13. Oct. 1992 si e svolta la discussione della sua tesi (Halíkově) di „habilitacja“ (cioé, il grado academico ottenuto dopo il dottorato), di cui il tesi era: ‘Katolická kultura a česká společnost po II.vatikánském koncilu’“.

Uvedená fakta dle mého soudu vysvětlují, proč byl Halíkovi ve Wroclawi vystaven diplom dr. hab. teologie teprve 29. 9. 1994, tj. až po dvou letech od jeho habilitační rozpravy. Přitom je ovšem v tomto diplomu uveden pouze Halíkův „malý“ doktorát filosofie, získaný v roce 1972 za jeho rigorózní, tedy nikoliv disertační práci, která tehdy byla oceněna Ústavem pro atheismus (!).

V roce 1996 na dotaz děkana katolické Teologické fakulty Karlovy university stran Halíkova doktorátu ve Wroclawi podává v latině děkan Dec následující důležité písemné svědectví:

“Ad questionem Rev. Decani Facultatis S.Theologiae Universitatis Pragensis hisce litteris testatur Rev. Dominum Tomas Halík, sacerdotem Archidioeceseos Pragensis, Doctorem in Philosophia atque Licentiatum in S.Theologia, in nostra Pontificia Facultate Theologica in Wroclaw numquam theologica postgradualia tertii cycli ad normam Ap. Const. Sap. Chr. Art 50 §1 absolvisse neque ad gradum academicum Doctoris in S.Theologia hic promotum esse.

Datum in Wroclaw die 8. Oct. 1996. Ks.prof. dr. hab. Ignacy Dec. Rektor PFT we Wroclawiu.”

Což přeloženo ze vznešené latiny do prosté češtiny znamená, že Mons. Halík ve Wroclawi neabsolvoval žádné doktorské studium, ani zde nebyl promován do hodnosti doktora teologie!

Čtyřnásobný podvod

Titul „doktor“ (Ph.D.) byl pro absolventy doktorských studijních programů v ČR zaveden roku 1998 zákonem č. 111/1998 Sb. (zákon o vysokých školách) po vzoru anglosaského světa. V předchozím období, v letech 1990 – 1998, byl jeho obdobou stejný doktorský titul, tedy „doktor“ (ve zkratce Dr.), v tomto období se jednalo dle zákona o standardně tříleté „postgraduální studium“, nikoliv o „doktorský studijní program“.

Nový zákon umožňoval, aby absolventi přechozího tříletého postgraduálního studia s titulem Dr. za jménem požádali o změnu tohoto titulu Dr. na nově zavedený Ph.D.Této změny v legislativě dle mého soudu obratně využil v roce 2006 i Mons. Halík, když rektora Prof. Hampla požádal o vydání osvědčení k užívání titulu Th.Dr. za jménem. Přitom očividně musel profesorovi Hamplovi předložit svou pochybnou nostrifikační doložku, kterou získal na MŠMT v roce 1992, čímž byl tehdejší rektor prof. Hampl oklamán.

V důsledku všech uvedených machinací s akademickými tituly se Mons. Halíkovi podařilo podvodně získat čtyři akademické hodnosti a to 1) licenciáta teologie v Římě, 2) docenta sociologie v Praze , 3) docenta praktické teologie ve Wroclawi a nakonec i Hamplovou nostrifikací 4) doktora teologie Th.D. – a to na základě pouhé jediné práce, obhájené v Římě v roce 1992, která je navíc již dle svého názvu charakteru spíše žurnalistického. Co do akademických podvodů je to výkon jistě hodný obdivu.Zůstává smutným faktem, že Karlova univerzita na má předchozí upozornění prorektorovi pro kvalifikace i Etické komisi nebrala zřetel a tím Halíkovy podvody z nepochopitelných důvodů kryla.

zdroj:https://danielsolis.cz/halik-odhalen-coby-podvodnik/