PanamaPapers

Německé noviny Suddeutsche Zeitung obdržely od anonymního whistleblowera přes jedenáct milionů dokumentů interní komunikace firmy Mossack Fonseca. Firmy, která po desítky let napomáhala politikům anonymizovat vlastnictví firem, společnostem využívat díry v zákonech a neplatit daně, drogovým kartelům legalizovat výnosy z prodeje drog a diktátorům sponzorovat občanské války. Více než 376 investigativních novinářů ze 109 zemí světa spojilo své síly, aby analyzovali přes dva terabity dokumentů, získané informace zasadili do regionálního kontextu a osvětlili nelegální praktiky ze světa velkých peněz. Tým investigace.cz prošel tisíce stran dokumentů, aby zjistil, jak se Češi zapojili do anonymního světa daňových rájů.

Čeští partneři firmy Mossack Fonseca mají v celém schématu důležitou roli – přes 250 000 dokumentů se týká českých klientů – a mezi nimi lidé stíhaní i odsouzení za finanční kriminalitu, lidé napojení na politické kmotry, obchodníci s diamanty nebo lidé spojovaní s největšími korupčními a privatizačními skandály posledních let.

„Stvořili jsme monstrum“

Firmu Mossack Fonseca založili Jurgen Mossack a Ramon Fonseca v roce 1977 jako právnickou kancelář specializující se na obchodní právo, trusty a investiční poradenství. Během krátké doby se z malé právní kanceláře stala jedna z nejdůležitějších společností, která zakládá globální offshoreová schémata desítek firem propojených tak, aby nebylo možné dohledat jak skutečného majitele, tak ani toky peněz.

Část těchto firem opravdu slouží legálnímu podnikaní, velké množství společností je ale používáno na legalizaci výnosů z trestné činnosti, korupci, vyhýbání se daním a nelegální obchod se zbraněmi a diamanty. „Stvořili jsme monstrum,“ prohlásil prý kdysi Ramon Fonseca.

Samotné podnikání se zakládáním firem a jejich prodejem by ale nebylo možné bez spolupráce s finančními institucemi. Jak ukazuje jeden z interních dokumentů, který má investigace.cz k dispozici, v Mossack Fonseca měli vypracovaný seznam spolupracujících bank, které neměly problém porušit předpisy zabraňující praní peněz a otevřít bankovní účty firmám bez zřejmého majitele z destinací jako Niue nebo Vanuatu. Na seznamu figurují jak mezinárodní a respektované bankovní domy, tak i menší a regionální – jako například česká eBanka.

„Jediná banka, kde jsme kdy byli schopni otevřít bankovní účet bez toho, že bychom uvedli reálného vlastníka, je eBanka (Česká republika). Všechny ostatní banky po nás chtěli aspoň kopii základních due diligence dokumentů ohledně vlastníka,” uvádí jedna z interních zpráv. eBanka jako samostatná finanční instituce už neexistuje. Nicméně v době, kdy bylo možné si anonymní účet založit, byla pod správou finanční skupiny České pojišťovny, která zde od roku 2000 do roku 2006 měla majoritní podíl.

MF Escrow – prádelna na peníze

Mossack Fonseca však dokázala poskytnout i velmi speciální služby – vyprat nezákonně získané peníze. K tomu sloužilo oddělení s tajemným názvem MF Escrow, které řídilo převody peněz mezi zákazníkem a vlastními firmami tak, aby vše vypadalo naprosto legitimně.

Příkladem jsou manažeři německého Siemensu. Ti potřebovali převést černé fondy zpět do Siemensu (ale i do dalších offshoreových společností a hlavně do vlastních kapes). Aby zabránili zbytečným otázkám bankovních úředníků na „nestandardní“ bankovní operaci, převedli peníze přes MS Escrow. Virtuální peníze tak obletěly půlku světa jen proto, aby nakonec skončily zpět na švýcarských a dalších účtech. Vše ale vypadalo jako normální bankovní převod.

Mossack Fonseca si za speciální službu naúčtovala speciální sazbu: deset procent z převedené (vyprané) částky. Tuto sazbu odůvodňuje „choulostivostí operace“.

Podle zkoumaných dokumentů poskytovala evropským klientům tyto speciální legalizační služby slovenská firma Latem Trading s.r.o.

Bílá stáj

K zakládání tisíců firem jsou potřeba tisíce nastrčených ředitelů – neboli bílých koňí. Podle údajů z panamského obchodního rejstříku zaregistrovala firma Mossack Fonseca během své působnosti těžko uvěřitelných 52 696 lidí a firem na statutárních pozicích dalších firem. Mezi nejoblíbenější bílé koně patřila například Adelina Mercedes Chavarria de Estribi, předsedající necelým dvěma tisícům firem.

Mezi nejoblíbenější české bílé koně patří Zuzana Herichová, Jana Lutken, Petr Malivánek nebo Ian Taylor se stovkami firem po celém světě, ve kterých mají oficiálně fungovat jako ředitelé.

Ne vždy si ale zaměstnanci Mossack Fonseca vyberou své nastrčené ředitele dobře. Česká pobočka Mossack Fonseca najala bílého koně jménem Malchus Irvin Boncamper – účetního z ostrova Saint Kitts.

Ten byl v srpnu 2012 odsouzen v USA k osmi letům vězení nepodmíněně poté, co přiznal, že se účastnil praní peněz z prodeje falešných pojistných smluv. Na tento podvod by se pravděpodobně nikdy nepřišlo nebýt nešťastné náhody, která se odehrála v roce 2005 na jezeru George v USA. Tehdy se potopil výletní parník a utonulo 20 seniorů. Vzhledem k tomu, že měli jen falešná pojištění, jejich rodiny zažily šok hned dvakrát: jednou ze smrti blízkých, podruhé z nákladů na jejich repatriaci a pohřeb.

Mossack Fonseca se o celé kauze dozvěděla až v roce 2013 – tehdy už byl Boncamper nastrčeným ředitelem skoro padesáti společností, z toho 11 společností bylo stále aktivních. A tak 14. srpna požádalo obchodní oddělení Mossack Fonseca, aby byl Boncamper vyměněn za jiného bílého koně.

„Vyměňte Boncampera jako ředitele. Změny antedatujeme, nové datum vyberte tak, aby vyhovovalo,“ píše se v jedné zprávě. V říjnu 2013 měla MF Česká republika poskytnout k seznamu firem i termíny, kdy Boncamper naposledy podepisoval dokumenty jako ředitel. Češi promptně poskytli data pro 18 firem. Dokumenty ukazují, že minimálně pro tři z těchto společností – Garton, Faros a Westmore – poskytli Češi i antedatované dokumenty s novým ředitelem. V případě Faros bylo datum posunuto dokonce o deset let.

České terno

Samotných dokumentů, které se vztahují k českým klientům, je přes 250 tisíc. Ty obsahují jak právní listiny (zakládací listiny, akcie, certifikáty), tak i e-mailovou komunikaci nebo komentáře ke smlouvám. Ze seznamu 283 jmen, která jsou v databázi navázána na Česko, figurují ve 40 případech akcie na doručitele. Podle expertů z Tax Justice Network je právě tenhle typ vlastnictví nejvyšší formou anonymizace skutečného vlastníka. V dokumentech tak sice není uveden finální držitel akcií, je tam ale uvedena jeho adresa, ze které se dá mnohé odvodit.

Nejoblíbenější destinací, kam čeští klienti schovávají své firmy, jsou bezkonkurenčně Seychely, kde pro ně Mossack Fonseca založila přes 800 firem. Následují Britské Panenské ostrovy, Bahamy, Niue, Panama nebo ostrov Samoa.

Čechů, kteří drží akcie jedné nebo více firem zřízené Mossack Fonseca v jedné z offshoreových destinací, je 283. Dalších přibližně 50 jmen představují cizinci z Ruska, Tádžikistánu, Izraele nebo Srbska, kteří v Česku podnikají. Offshorová schémata firem jsou populární mezi majiteli solárních elektráren, developery, obchodníky s diamanty, lidmi, kteří zbohatli díky privatizaci, lidmi z reklamy, majiteli IT firem, stíhanými mafiány i lidmi napojenými na politiku.

„Daňové ráje klamou svým názvem. Nejsou to ráje a často se netýkají daní, ale finančních tajemství. Na mnohých českých korupčních případech vidíme, že se spíš než o daňové ráje jedná o korupční pekla zakrývající skutečné vlastníky společností nebo napomáhající praní špinavých peněz,“ říká k problematice Petr Janský, ekonom a expert na daňové ráje spolupracující na projektu Tax Justice Network.

Investigace.cz bude v následujících týdnech na základě zkoumání získaných dat postupně přinášet příběhy jednotlivých akcionářů, firem i obchodních praktik na hraně zákona.

Kdo se objevuje v Panama Papers

Solárníci

Podvody se solárními elektrárnami patří k českým specifikům. Proto každé jméno na seznamu Panama Papers přitahuje pozornost. Samozřejmě to neznamená, že všichni níže uvedení lidé se účastnili solárních podvodů.

Petr Skopal je jednatelem sítě solárních elektráren, které dohromady vyrobí přes 6 MW. Jedna z těchto elektráren, FVE Lužany, je spoluvlastněna tenistou Tomášem Berdychem.

Petr Lukovics je jednatelem sítě solárních elektráren pod vlajkou Sun Ship, solárních elektráren v okolí Uherského Hradiště. Spolu s Petrem Slabým pak spoluvlastní bahamskou firmu Lafleur Enterprises.

David Trešl a Zdeněk Vančura společně vlastní firmu Newsun Ltd. registrovanou na Seychelách. Zároveň však také spravují více než dvacet českých firem, mezi jejichž předměty podnikání patří kromě pronájmu nemovitostí, obchodu a dalších také výroba elektřiny.

Klienti z vězení

Česko nemá moc kriminálníků, kteří by byli známí po celém světě. Radovan Krejčíř, který si v současné době odpykává pětatřicetiletý trest v Jihoafrické republice za únos, pokus o vraždu a obchodování s drogami, takovým kriminálníkem je. V databázi Panama Papers lze najít e-mailovou korespondenci z roku 1998, kdy si Krejčíř vyvedl peníze z vlastní firmy Corado Holding do své druhé firmy na Britských Panenských ostrovech jménem Ducane Finance. Přestože se případem podezřelé transakce zabývala policie, soud na ní neshledal nic, co by porušovalo zákon.

Dalším klientem Mossack Fonseca, který byl ve vězení, je bývalý obchodní partner Radovana Krejčíře Přemysl Synek. Oba byli v roce 2010 shledáni vinnými v kauze společnosti Technology Leasing. Podle státního zástupce byl Synek tím, kdo podepisoval fiktivní smlouvy, aby mohl převést desítky milionů z účtu firmy Technology Leasing, která získala úvěr od České spořitelny. Krejčíř byl odsouzený v nepřítomnosti k osmi letům vězení, Přemysl Synek k pěti letům nepodmíněně.

V dokumentech Panama Papers vlastní Přemysl Synek, společně se svým obchodním partnerem z diamantového byznysu Lubošem Říhou, dvě společnosti – S.Y.S. Jewellery Limited a Jakubella Limited. Obě jsou registrovány na Britských panenských ostrovech.

Lobbisté

Filip Rybín a Petros Michopulos jsou známí svým angažmá v PR agentuře Previa CR. Spolupracovali například na předvolební kampani ČSSD, kam na mítinky nasmlouvali popové hvězdy typu Michala Davida. Proslavila je také nahrávka, kdy britským a švédským novinářům v přestrojení za zbrojaře Petros Michopulos na dotaz ohledně gripenů vysvětluje, jak se v Česku dělá lobbing.

“K nám byl Steve Mead (manažer BAE) vždy velmi otevřený,” říká v reportáži Michopulos. “Nehlásil týden po týdnu, koho uplatil a koho ne… Někdy nám to řekl, někdy se to poznalo ze změny postoje,” říká v nahrávce Michopulos.

Rybín s Michopulosem spolu od roku 2006 vlastní firmu Couva Holdings S.A. z Britských Panenských ostrovů.

Králové privatizace

V dokumentech Panama Papers se nachází skupina velmi bohatých českých podnikatelů, jejichž jmění a obchodní impéria jsou do značné míry založena na kupónové privatizaci.

Multimilionář, majitel hokejové Sparty a ČKD Petr Speychal má v daňových rájích hned několik firem se svými obchodními partnery: Janem Kutišem a Petrem Gregorem. Všichni tři pak byli v roce 2014 vyslýchání v případu možného krácení daní. Případ je ale natolik komplexní, že vyšetřování zatím stále probíhá. Malý kousek jejich impéria se tak ocitl i v databázi Panama Papers. Jan Kutiš a Petr Speychal spolu vlastní firmu Branson Ventures na Seychelách, Petr Gregor a Petr Speychal pak vlastní bahamskou společnost Woodward & Bradley Corporation.

Dalším investičním mágem je Daniel Křetínský. Tento mladý český miliardář je spolumajitelem Energetického Průmyslového Holdingu, fotbalového klubu Sparta Praha a médií jako Blesk nebo Reflex pod hlavičkou Czech News Center. Křetínský vlastní firmu s romantickým názvem Wonderful Yacht Holdings registrovanou na Britských Panamských ostrovech.

Mezi milionáři pak vyniká Petr Kellner. Kromě toho, že se pravidelně umísťuje v žebříčku nejbohatších lidí planety sestavovaným časopisem Forbes a nedávného čínského angažmá, se toho o něm zase tolik neví. V databázi Panama Papers má Petr Kellner se svojí ženou Renátou hned několik firem na Britských Panenských ostrovech.

Další zajímavou osobou je Radek Menšík, obchodní partner Lenky Romanové, bývalé manželky jednoho z nejmocnějších mužů českého byznysu Martina Romana. Spolu s Lenkou Romanovou investují peníze do developerských projektů (například OC Lužiny). Menšík je majitelem Seychelské firmy Investdevelop.

Politické konexe

Čeští politici umějí velmi dobře využívat všech nástrojů anonymizace vlastnictví firem. Schovávají se za hradby právníků, firem z daňových rájů, bílých koňů a zprostředkovatelů. Je velmi složité vystopovat toky jejich peněz, a ještě složitější jim prokázat jakékoliv překročení zákona. Způsobů, jak se jim dostat na stopu, je jen velmi málo, zejména kvůli tomu, že kombinace akcií na doručitele s offshoreovou firmou je mezi politiky velmi populární.

V Panama papers lze najít čtyři akcie na doručitele seychelské společnosti Melbourne House. Adresa doručitelů akcií je ve všech případech stejná: rodinný dům v jedné části Ústí nad Labem. Majitelkou domu je Iveta Sadílková, žena často spojována s podnikáním takzvaných kmotrů z ODS Patrikem Oulickým a Alexandrem Novákem.

Zbraně

Tomáš Nebeský je podnikatelem, který by spadal do více skupin než jen té zbrojařské. Své první velké peníze a reputaci zlého hocha získal během privatizace, kdy je často spojován s tunelováním fondu Tercier. V současné době je vlastníkem Wotan Invest, akciové společnosti s mnoha dceřinými firmami. Jednou z nejvýraznějších firem z portfolia Wotanu je Sellier & Bellot, firma vyrábějící munici.

Nebeský je pak jediným akcionářem seychelské firmy H&T, Ltd., společnosti registrované v roce 2010 se základním kapitálem 1 americký dolar.

Druhým zbrojařem vystupujícím v dokumentech Panama Papers je Tomáš Quis ze Vsetína. Ten je majitelem firmy Czech Small Arms, která vyrábí nebo certifikovaně znehodnocuje malé střelné zbraně. Kromě toho je držitelem hned několika patentů, které se střelných zbraní týkají. Jeho panamská společnost se jmenuje General Trading & Consulting Corp.

zdroj:http://www.investigace.cz/panamapapers/