Brousí si strážci tajemství a příslušníci tajemných řádů zuby na českou politiku? Hledali jsme indicie.

Vezměme to vše po pořádku, optikou jednoho člověka, jehož jméno se začíná objevovat v posledních týdnech na veřejnosti stále častěji. Josef Zickler. Od roku 2012 je Velmistrem Řádu Strážců koruny a meče krále železného a zlatého. To je v tuto chvíli stále neregistrovaná náboženská společnost pokračující v odkazech prvorepublikové odbojové organizace Maffie. Úlek i údiv stranou.Níže se pokusíme přiblížit, co Maffie v tehdejší době reprezentovala. A taky vysvětlit, jaké souvislosti s názvem samotným hledat v zločinecké organizaci, jak ji známe z knih a filmů, či zda jde o podobnost jen téměř náhodnou.

Podívejme se nejdřív na to, co o Zicklerovi prozrazuje Wikipedie. Vyplývá z ní totiž, že v tuto chvíli se už nejedná „jen“ o tajemného velmistra, ale možná o budoucího politického hráče, který – pokud si připustíme moc a vliv tajemných řádů napříč celou historiíí na chod společnosti – může v české politice zamíchat dost kartami. Tak tedy co se o něm uvádí?

Do roku 2014 byl bez politické příslušnosti. V květnu 2015 byl zvolen předsedou politické strany VIZE 2014, kterou přetransformoval v politické hnutí ŘÁD NÁRODA, které se hlásí ke konzervativnímu nacionalismu a patriotismu, jehož hlavním cílem je zachování jednoty národa, dodržování zákonnosti, veřejného pořádku a historického tradicionalismu v duchu francouzských, britských a našich prvorepublikových tradic (Charles de Gaulle, František Palacký, Karel Havlíček Borovský ad.). Je nekompromisním zastáncem hodnot normativní etiky, v dnešní globalizované společnosti staví národ a vztah k němu na úroveň vztahu k vlastní rodině (zdroj: Wikipedie).

Zajímají se o něj zatím nejvíce ruská média. Proč?

Působí to rozpačitým dojmem? Zřejmě ano, protože v české politice se dosud – alespoň ne otevřeně – podobný fenomén neobjevil. Když k tomu přičteme kuloárové informace, které říkají, že o Velmistra, který vystupuje z tajemného úkrytu anonymity, projevují zájem ruská média, zatímco česká média jsou dosud spíše liknavá, nabízí se otázka, proč je zatím lidově řečeno veřejně kolem tohoto člověka i nového politického hnutí „ticho po pěšině“? Nejsou za tím spíš obavy z možného případného politicky silného rivala?

„Víte, i když to zástupci několika politických stran veřejně nepřiznávají, žádostí o schůzky již několik přišlo – s některými představiteli stran či hnutí, kteří jsou nám poměrně blízcí, jsme se dokonce sešli,“ říká tajnosnubně Josef Zickler s tím, že konkretizovat politické subjekty, které projevily nějaký zájem o spolupráci, zatím z taktických důvodů nechce. Dost možná, že vyčkává, do jaké míry bude či nebude nutné s někým politickou veselku uzavřít. Sebevědomí mu nechybí, a tak z jeho slov vyplývá, že si rozhodně neklade s hnutím, které vede, nízké cíle. Koneckonců – pokud by se hodnotil zájem občanů podle přízně na sociální síti, výsledek by Řád národa mohl čekat slušný – fanoušků má totiž přes 215

tisíc, většina z nich se navíc prý skládá z těch, co k volebním urnám dosud nechodili. Pokud by se našla nějaká síla nevoliče k volbám přitáhnout, naděje na změnu tedy je poměrně pravděpodobná.

Nadšení však někteří odborníci zmírňují.

„Hodnotit šance stran podle fanoušků na sociálních sítí se nedá. Když pomineme možné falešné fanoušky, jejichž nadprodukci předvedly už některé větší strany, nesmíme zapomínat, že ve virtuálním prostoru se lidé chovají promiskuitně a tlačítko To se mi líbí používají ostošest. U voleb jsou ale pak zdrženlivější. Každé volby vidíme nejprve nadšení desítek subjektů, ale pak úspěch jen několika málo z nich. Řád národa může sice přitahovat sympatizanty jistou tajemností a naznačovaným přesahem z politiky, fakticky ale zatím nepředvedl nic, co by bylo náznakem politického výkonu. Navíc je na krajní pravici, do které se dá zařadit, přelidněno. Další strana na ní může znamenat, že jednotlivá uskupení ve volbách nezískají tři, ale třeba nakonec jen pouhá dvě procenta,“ vyjádřil se k možnému dalšímu vývoji politického hnutí spojeného skutečně s jistou dávkou tajemna, politolog Lukáš Jelínek. Vysvětlil ale i to, proč je možné, že příklon občanů k jistému radikalismu bude pokračovat a proč by eventuálně skutečně mohly slavit nějaký úspěch strany a hnutí, která sek jistým extrémním názorům a postojím budou hlásit.

„Nárůst radikálních tendencí se zpravidla spojuje s vypjatým národovectvím, ale jeho skutečné kořeny jsou převážně sociální. Proto nejvýrazněji tyto jevy probublávají v sociálně těžce zkoušených regionech, kde lidé často marně hledají rozuzlení svých komplikovaných životů. U nás zejména na Ostravsku, v severních Čechách, někdejších Sudetech… Vidět to je i v evropském rámci, kde se jedná o transformační země, které se teprve nedávno zbavily diktatury (střední a východní Evropa, Řecko, Španělsko), nebo o státy, kde se především v průmyslových regionech spojily problémy sociální s dusnou atmosférou mezi domorodci a přistěhovalci - respektive jejich vnuky, jimž schází perspektiva, kterou kdysi měli jejich dědové,“ řekl dále politolog.

Uprchlická vlna a otevřený dopis ministrovi, který zůstává bez odpovědí

Tím naznačil jedno z hlavních témat, které skutečně v poslední době Evropany, včetně Čechů, trápí – uprchlická vlna. Ve své rétorice ji používá téměř každý politik, vyjadřuje se tak či onak - ale spojovacím článkem je fakt, že nikdo dosud účelné řešení k nápravě nepředložil, nevymyslel a dost možná ve skutečnosti zatím z nějakého důvodu ani nějak usilovně nehledá. A tak, zatímco bojovníci Islámského státu ničí a vraždí, u nás bojují na sociálních sítích lidé různých názorových skupin proti sobě, a skloňují opakovaně slovo islám – v neznalosti toho, v čem skutečně tkví hrůza z lidí, kteří se na Evropu valí.

Šéf hnutí Řád národa se k věci postavil jinak. Napsal otevřený dopis ministru kultury Danielu Hermanovi. Podle našich informací, dosud bez nejmenší odezvy. Mimo jiné v něm přitom stojí například toto:

„Pane ministře HERMANE, žádám Vás: Vydejte pro občany stanovisko, kde se jednoznačně vyjádříte k tomu, zda ISLÁMSKÉ náboženství praktikované v současné době na území našeho státu i s ohledem na přicházející imigranty, není v rozporu s uvedenou právní normou. Svým jednoznačným vyjádřením postavíte základní kámen poklidného řešení současného hektického stavu.

Pane HERMANE, KONEJTE. Dal jste dvakrát slib. Jednou jako kněz římskokatolické církve, v němž jste se zavázal ochraňovat křesťanství. Podruhé pak jako ministr vlády, že budete ochraňovat zájmy občanů této země.“

Ačkoli byl dopis zaslán do většiny českých redakcí, až na malé výjimky, zůstal bez povšimnutí, zatímco na sociální síti zaznamenal neobyčejné množství sdílení. „I proto jsem to dal na facebook, myslím, že

občan by měl být informován o povinnostech státu k němu. Ty povinnosti státu a jeho zástupcům jsou dány zákonem, ale dle mého názoru se o nich mlčí,“ přiznal Josef Zickler. Zde se předseda hnutí poprvé ostře vyhraniĺ proti skupínám a lídrům politických uskupení, kteří se snaží ziskat body svých voličů proklamací boje proti Islámu. Zickler nechce bojovat proti náboženství , nechce se spojovat nebo podporovat profesora Martina Konvičku. Neorganizuje demonstrace proti islámu ukazuje na nepřítele, který náboženství zneužívá a vyžaduje striktní dodržování zákonů všemi bez rozdílu.

Maffie byla základ státu? Co mohou přinést její pokračovatelé?

Ale jak bylo výše přislíbeno, rozeberme si nyní to, co vůbec v sobě skrývá název Maffie, z které postupně vznikl Řád strážců koruny a meče krále železného a zlatého a která má tudíž zřejmě spojitost i s politickým hnutím Řád národa.

Jako Maffie byl označován ústřední orgán českého domácího odboje. Ten po celé období 1. světové války před rakouskými orgány úspěšně skrýval svou zpravodajskou a konspirační činnost. Bez spolku, který ve výsledku čítal přes dvě stě osob, by se Československo zrodilo podle historiků prý jen stěží.

Počátky Maffie se dají vystopovat někdy hned počátkem roku 1915, poté, kdy se rozhodl Tomáš Garique Masaryk zůstat v cizině po celou válku a započít tam rozhodný boj proti Rakousku. To se stalo impulsem ke vzniku domácího odboje, protože co nejužší kooperaci mezi domovem a zahraničím budoucí prezident pokládal za stěžejní.

I proto se v pamětech Edvarda Beneše dají najít pasáže, v kterých vzpomíná na to, že ho Masaryk v Curychu tenkrát vyzval, aby vytvořil tajný spolek (komitét) utvořený z lidí blízkých politice. Jeho rolí mělo být to, aby po způsobu ruských revolučních praktik byl rozvětvený doma, měl podzemní styk s cizinou, měl stálý oficiální styk s politikou českou i vídeňskou, ze zákulisí působil na vedení politiky doma a informoval podrobně o domácích událostech orgány emigrace zahraniční.

A tak se skutečně i stalo. Beneš navázal kontakty s vytipovanými politickými osobnostmi sympatizujícími s rezistenčním postojem vůči monarchii. Zformovala se organizace, jejíž těžiště spočívalo ve zpravodajské a konspirační činnosti. Po celou dobu války byla v kontaktu s Masarykem a jeho spolupracovníky v zahraničí. Až později pak tato organizace ale získala zde zmíněné označení Maffie. Předsedou byl přitom od roku 1915 Edvard Beneš, do té doby ne příliš známý intelektuál. Vůdcem mladočechů se stal Karel Kramář, místopředsedou byl Alois Rašín.

Tajemné řády politiku ovlivňovaly zřejmě vždy

I když to Maffie neměla s plněním úkolů jednoduché a velmi často šlo doslova o krk a totální zkázu této organizace, podařilo se plnit její původní funkci až do konce války. Byla to též tato organizace, která navíc připravovala také půdu k co možná nejhladšímu převzetí moci, tím že vypracovala plán do počátků nového státu tak, aby se zabránilo poválečnému chaosu.

Z ilegality vystoupila Maffie až v roce 1918, poté, co byla 28. října v Praze zveřejněna takzvaná Andrássyho nóta. Její členové Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a Antonín Švehla, později označovaní jako „muži 28. října“, vytvořili Národní výbor, který vyhlásil samostatné Československo a následně se ujal role místní provizorní československé vlády.

V současné době Josef Zickler říká, že dnes jsou již dostupné informace, ze kterých je prokazatelné , že Řád strážců koruny a meče nenavázal na Maffii jen myšlenkově, ale jako její skutečný pokračovatel. Pro tento pohledprý musí být přijata ta skutečnost, že provázanost je dokumentována formou učasti jednotlivých osob a rodinných klanů.

Na každý pád, i realisti, kteří jsou odpůrci jakýchkoli spikleneckých teorií, musejí uznat, že historické prameny nezamlčují to, že vliv různých tajemných řádů (nejen) na českou politiku existoval – i když se do světa hlasitě nijak nehlásal.

Zednářské lóže u nás

Jak uvádí kniha Řád svobodných zednářů, která detailně popisuje zednářské lóže působící na našem území v průběhu historie až do nedávné současnosti, v roce 2001 pracovalo v České republice zhruba asi 20 zednářských lóží, rozdělených do tří obediencí tuzemských nebo pod záštitou některých obediencí zahraničních. Kromě nich zde působí pravděpodobně i dílny vyšších stupňů Skotského ritu liberálního směru, několik smíšených lží a také u nás historicky první ženská lóže. Počet svobodných zednářů se odhaduje zhruba na 700. Počty příslušníků jiných řádů oficiální zdroje však neuvádějí.

Na závěr lze však konstatovat, že údajně i mezi současnou českou politickou scénou se nachází několik osobností, které k některému řádu patří - včetně Řádu strážců koruny a meče. Ačkoli jejich jména jako Velmistr Josef Zickler zná, někteří členové jsou zachyceni i na fotkách z oficiálních obřadů, jejich totožnost nechává před veřejností utajenou.

„Jeden z mých kolegů prohlásil, že Řad strážců byl nejúspěšnějším subjektem komunálních voleb. Myslel tím své bratry a sestry napříč politickým spektrem,“ prozradil na závěr Zickler. Poslední otázkou tak zůstává, jak moc by se i tato tajemství mohla projevit na naší politické půdě.