Z pohledu dneška: Ukecaný Vašek a realita všedních dnů

Podrobnosti

Blogy / Jiří Baťa|

21. listopad 2011|

Jiří Baťa|

9137 x

Na bloku IDnes zveřejnil J.L.Ručka, zřejmě jako nostalgickou vzpomínku na polistopadové dny svůj příspěvek, v němž hrála hlavní roli podstatná část z projevu Václava Havla. Čtenáři, pokud by se ponořili do dnů a atmosféry tehdejší doby, by nejspíše srdce zaplesalo, vždyť to je to, co bychom chtěli (dnes o to více). Ano, my jsme to také v ty dny chtěli, proto jsme také V. Havlovi a lidem kolem něj tolik věřili.

Tedy alespoň většina lidí, abych byl objektivní. Václav Havel ve svém projevu mluví o něčem, co se dnes děje se stoprocentním opakem! Vnucuje se kacířská myšlenka, že to dokonce myslel vážně, možná i tomu věřil, pokud ne, pak jen sbíral body a lidově řečeno jen kecal. Současnost ukazuje, že to druhé je správně.

Realita všedních dnů nás přesvědčuje, jak výše uvedeno o opaku, tedy o tom, že jestliže V. Havel říká, že např.: Pro mně není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovaný, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly byt daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismus. Pak nelze nepoložit otázku: jaká je skutečnost, když čím dále více občanů tvrdí, že za totáče bylo lépe! Je to opodstatněné, nebo jen lidé nevědí, co chtějí? Havel však jde ještě dál:

Žádné potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale nabízeny těm, kteří je nejvíc potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Dobře se to čte, není-liž pravda, ale realita nás okamžitě srazí do kolen! V. Havel, maje nějaké předtuchy z paniky varuje občany:

Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Taková drzost, tvrdit, že se bude zdražovat! Jenže to mu opravdu, ale opravdu nevyšlo, dnes jsme už tak daleko, že koaliční vláda připravuje jednotnou daň, která nám zboží zdraží ne o pověstný chloupek, ale pořádnou žíni! No nic, zkusme jinou jeho prognózu:

Žádné gigantické zdražovaní nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme. I zde měl V. Havel poněkud nerealistické obzory.Nicméně, vzhledem k tomu, že tato slova se vztahují k první polistopadové vládě, bylo by možné připustit, že úmysly (politiků) mohly být i věrohodné. Nebyly, protože byly kalkulované. Neboť jak plynul čas, měnila se realita, měnili se postupy, praktiky a způsoby vládnutí, které nás dovedly až do dnešních dnů. V úplném rozporu s realitou je jeho tvrzení:

Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Tak to už není jen plácnutí do vody, to už je přímo tlach, hodný přes dr...,chci říci přes ústa! Jak by ne, naše účast v NATO, EU a jiných seskupeních je jedna dlouhatánská facka jeho tvrzením. Ale lid mu v tu chvíli uvěřil.

Není od věci zmínit i tato jeho slova: Žádné gigantické zdražovaní nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme. I když je docela možné, že tehdejší vláda opravdu takové cíle neměla (kdož ví) nic to nemění na skutečnosti, že dnes máme půlmilionovou armádu nezaměstnaných! No a nakonec ještě perlička, když V. Havel mj. říká, že je třeba :

...provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátám základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné: NEJDE TO! K tomu nelze říci nic jiného, než „kéž by tomu tak bylo", ale bohužel není. Ekonomové dnes mají zcela jiné zaúkolování: vyždímat z lidí co se dá, aby se naplňovala prázdná, resp. vykradená státní kasa. Bez ohledu na velké otřesy, na inflaci, bez ohledu na ztráty základních sociálních jistot. A zatím se jim to úspěšně daří.

Jestliže ve stručnosti zhodnotíme obsah výše uvedené části projevu musíme konstatovat, že pokud bychom V. Havlovi měli věřit, mohli bychom to považovat za zcela rozumné a prospěšné myšlenky. Připomínám slova věřit a myšlenky, protože realita pak byla podstatně jiná. Pokud připustíme, že on sám, ač prezident, (ne)mohl zcela ovlivnit naplňování svých slov (což je dost nepravděpodobné), stávají se jeho slova jen jako příjemné čtení, bez reálných možností je uskutečňovat. To ovšem nemění nic na skutečnosti, že mohl (pokud by chtěl a on zřejmě nechtěl) v době svého několikaletého prezidentování, z titulu své osobnosti a svého vlivu nutit politiky k naplňování jeho slov. Nestalo se tak, neboť jakkoliv se vývoj společnosti ubíral jiným směrem V. Havel zjišťoval, což možná očekával, že mu to de facto vyhovuje. Takže šel s proudem, s dobou.

Dal tím tak základ volnému průchodu znevěrohodnování i snad navenek dobře myšlených věcí a záměrů, proklamací a racionálního řešení problémů té doby. Vědomě tak uvolnil cestu politice ziskuchtivých, bezohledných a nečestně jednajících politických individuí, kteří jak znevažováním, tak především zneužíváním svého postavení, ale i zákonů a Ústavy ČR páchali věci v rozporu s platnými zákony, jinými slovy páchali trestnou činnost (nejen v privatizace obecně,v kuponová speciálně, ale mnohé jiné skutky). Avšak s vědomím imunity, vzájemné podpory už jako počátek korupce, s využíváním klientelismu, lobbyismu a jiných nezákonných metod praktikovali politiku přesně opačným způsobem, než o kterém mluvil V. Havel. Sám totiž na tom měl svůj podíl jak materiální (Lucerna, Barrandov) tak politický.Korupce a všechny negativní jevy se pak staly nosným pilířem a programem současné politiky.

Nelze vůbec říci, že za to Havel nemůže, naopak, nečinně k tomu přihlížel, ba mnohému dokonce vědomě (pragmaticky) pomáhal. Kdyby tomu tak nebylo, mnohé by bylo jinak. I v době ukončení jeho prezidentské role, i s ohledem na jeho zdravotní stav a všechny okolnosti, které s jeho pozdějším životem souvisí, se Havel nikdy veřejně neangažoval k obhajování, ale hlavně k realizování svých slov, z nichž kdysi vyvěrala naděje, jistota a snad i relativně možná spokojenost občanů. Nic takového se nestalo, neboť k tomu měl své osobní důvody. Jeho význam a hlaví role skončili. V. Havel se uzavřel do svého soukromí, občas se prezentoval svou přítomností v jistých sobě blízkých kruzích, občas i pracoval (to když režíroval své Odcházení), ale nikdy se měrou kdysi vlivného politika neprojevil coby obhájce svých proklamovaných, byť snad (na oko) i dobře myšlených, bohužel nenaplněných slov, neangažoval se coby obhájce občanů, kterým vlastně sliboval vedle pravdy a lásky i modré z nebe, aby po letech poznali černotu a pach pekla. Takže jak je uvedeno v titulku, Vašek jen kecal. Není divu, měl to v popisu „práce"!

(PS: podrobnější studie či analýza politické činnosti V. Havla by byla, v souvislosti s výše popisovanými i nepopisovaným skutečnostmi, nepřiměřeně dlouhá, neboť jeho osoba časově nefiguruje pouze coby představitel OF a následně funkcí prvního polistopadového prezidenta, ale již dávno před r. 89 a to nejen jako protikomunistický element, ale v daleko konspirativnějších funkcích a rolích. Z toho lze jen dedukovat možnou taktiku a iracionalitu ve vystupování směrem k veřejnosti s latentními cíli, než jeho skutečné čisté nebo dokonce čestné úmysly).

Komentáře