Sociální bydlení a jeho (ne)řešení.

Nemalé proto, že neskromní vlastníci bytů vygenerovali ceny za pronájem do takové výše, že by to sociálně slabá rodina nemohla zaplatit. Toho si „všiml“ stát který zjistil nepřiměřené ceny bytů a vláda se rozhodla, že bude krátit (cca o 30%) příplatky (dávky) na bydlení, čímž by podle úvah MPSV, mělo dojít k ponížení cen pronájmu, ale z logiky věci, také k nižším příjmům vlastníků.

Jenže, jakkoli má tento krok pozitivní základ, současně může, resp. bude mít také negativní dopad. Ostatně na tento faktický problém poukazovala již v předchozí vládě exministryně M. Marksová (ČSSD) s tím, že takové opatření povede k prohlubování sociálního vyloučení, neboť by lidé byli nuceni hradit náklady na ubytování z jiných zdrojů, tedy z dávek na živobytí apod. Nelze totiž očekávat, že by vlastníci bytů, jen na základě krácení příspěvku na bydlení, automaticky snižovali cenu nájemného. Přesto se domnívám, že nějaké řešení existuje.

Je skutečností, že žijeme v kapitalistickém státě, kde mj. také existuje tzv. „volná ruka trhu“, která de facto vylučuje účelovou regulaci (tvorbu) cen bytů v soukromém vlastnictví. Už tento fakt značně stěžuje situaci řešení otázky sociálního bydlení, výši nájmu a s tím související příplatky na bydlení. Některé levicové politické subjekty navrhují celou řadu opatření, mj., upřednostnit výstavbu sociálních bytů. To sice řešení je, ale realizace takového řešení je výhledové, dlouhodobé, ale co do té doby? Uvažuje se o nevele zákona o sociálním bydlení. Je to jedna z možností, otázka však je, co v zákoně vlastně měnit či novelizovat?

Nabízí se jisté řešení a to, že místo uživatele bytu v rámci sociálního bydlení, by smlouvu o nájemném s vlastníkem bytu uzavíral stát cestou státního orgánu veřejné správy v příslušném regionu nebo kraji (odbory se sociálním zaměřením) resp. orgán, který poskytuje příplatky na sociální bydlení. Tím by se snad mohl vyvinout i jistý tlak na výši nájemného, stejně jako by tím vznikla tolik potřebná kontrola a přehled o platební povinnosti. Současně by po tímto způsobem uzavřené nájemní smlouvy, bylo vhodné provádět poskytování příspěvků na bydlení tak, že by již nebyly poukazovány na jméno uživatele sociálního bytu (ubytovny a pod.), ale přímo vlastníku bytu nebo prostoru k užívání. Je totiž úplně jedno, jestli nájemné, alias příplatky na sociální bydlení vlastníku bytu či prostoru k užívání, které jde z prostředků státu osobně zaplatí uživatel-nájemník, nebo přímo příslušný orgán veřejné správy.

Kromě toho by orgán, který by smlouvy o nájemném uzavíral, měl možnost se také přesvědčit o stavu bytu a zda odpovídá výši nájemného. Již jen z tohoto titulu by bylo možné vyvíjet tlak na přiměřené a stavu bytu odpovídající výši (ceně) nájemného. Rovněž všechny problémy související s bytem, by bylo možné řešit prostřednictvím státního orgánu, ke kterému bude mít vlastník bytu určitě větší respekt, než při jednání s „nějakou sockou“! Na druhé straně v případě, že tím, že by platba nebyla prováděna jako dosud cestou uživatele bytu, ale přímo od státu, by se do jisté míry mohlo také zabráni zneužívání dávek na sociální bydlení, které mohou být příčinou různých problémů mezi uživatelem a vlastníkem bytu (ubytovny).

Je dost možné, že s tímto názorem (návrhem) přicházím tzv. „ s křížkem po funuse“ tedy, že tento návrh mohl být již dříve (ve vládě, parlamentu a pod.) předložen. Pokud předložen byl pak nechápu, proč nebyl realizován, pokud předložen nebyl, měla by se tím vláda, resp. zainteresované strany, jako prozatímní řešení před realizací výstavby vlastní sítě sociálních bytů, intenzivně zabývat. Čím dříve, tím lépe.