„Péťova“ obava je srdeční záležitost, nebo to jsou faktické, opodstatněné obavy?

     Starost a péče o zadržené, resp. jeho obavy o možnosti nestandardního postupu při získávání informací po zadržených nějakým jejich „nalomením“  nebo „lámáním“ je o to pozoruhodnější, že tyto obavy sdílí jen v souvislosti s vazbou J. Nagyové a tří bývalých poslanců za ODS. Je však otázka, zda ti tři nejsou v jeho pozornosti jen jaksi náhodou a nevezou se s péčí o paní Nagyovou. Abychom si rozuměli, ve stejné situaci jako tito čtyři zmínění se totiž již více jak rok nachází i výše jmenovaný David Ráth  (ČSSD) a nemýlím-li se, pak ani jednou za celou tu dobu neprojevil P. Nečas obavy z možného „lámání“  při  jeho pobytu ve vazbě v souvislosti s vyšetřováním jeho kauzy. Notabene D. Rath nebyl dosud obviněn,  nadále požívá mandátu poslance a přesto mu není či nebyl  umožněn výkon jeho dosud platného  mandátu. To ovšem P. Nečasovi vůbec nevadí. Jak by ne, vždyť je z opačného spektra politické scény, tak proč také nějaké obavy nebo soucit? Nemluvě o tom, že i Ráthův chybějící hlas při vyslovování nedůvěry vládě sehrál svou roli. V opačném případě by se totiž (zřejmě) museli poslaneckého mandátu vzdát ne tři, ale hned čtyři poslanci ODS.

     Údajná nestandardnost vyšetřování kauzy Nagyové a spol. jsou trnem v patě mnoha pravicových politiků, zvláště exministra finančního národonehospodářství  Kalouska, který razantně, mnohdy až na hranici slušnosti a únosnosti kritizuje postup policie a státního zástupce při vyšetřování  této kauzy. Jeho sebevědomá, břitká kritika je důkazem toho, jaké opovržení hodné smýšlení má (politici mají) vůči Ústavě a zákonům této země. Sami sice pokrytecky na dodržování zákonnosti významně (při tom velmi trapně) poukazovali,  viz proklamovaný „boj proti korupci“, ale jen potud, pokud se to týkalo někoho jiného. Jakmile šlo o někoho z jejich vlastních řad (Vondra, Parkánová, Julínek atd.), byli všichni (kromě nich) špatní, protože to bylo nestandardní, neopodstatněné , smyšlené, zkreslené  až po politické spiknutí. Všechno, co dosud vláda a ministři učinili jim bohužel, prošlo (díky mimořádně velkým kobercům) bez větších následků, i když se opozice snažila sebevíc o zastavení mnoha reforem a kroků vlády a opatření, které evidentně ekonomiku státu táhly ke dnu (viz cca 2 biliony korun dluhu).

      Nechci být špatným prorokem, ale myslím si, že ani Kalousek (alá Kraďousek) neujde (dříve nebo později) spravedlnosti. Jak on tak i Nečas mají dosud jistou výhodu v tom, že je nemusí (ale může) sněmovna vydat (což ovšem není vůbec jisté), nicméně žádný si nemůže být naprosto jistý, že po ukončení svého mandátu a ukončení platnosti jejich poslanecké imunity by nemohli být  rovněž  trestně stíháni.  Dnes řada politiků ještě vede „silné řeči“, protože požívají poslaneckou imunitu. Je to od nich poněkud provokativní, čímž se  zřejmě  snaží zastrašit nebo odradit vyšetřovatele od dalšího a širšího vyšetřování a případného rozšíření okruhu podezřelých, mezi které mohou padnout i oni. Podílů na trestných činech způsobené vládou a koaličními politiky  je víc než dost. Takže „Péťova“ starost a obavy jsou, řekl bych namístě. Zarážející je jen fakt, že z hlediska obav o lidskou důstojnost zadržených mu stojí za pozornost jen milenka a možná i bývalí (ne lecjací) spolustraníci, ale už méně či vůbec člověk z  opozičního  tábora, David Ráth.  Pan „čistě špinavý“ demokrat nemá zřejmě  zájem se navíc špinit ještě nějakým ideologickým protivníkem.  Chápu, jeho poskvrněná čistota (kde ty loňské sněhy jsou?) nejen utrpěla, ale dostat ji do původního glancu bude nadmíru těžké, zda vůbec. Nechci být škodolibý, ale stejně – dobře mu tak!