Paní Pekarová-Adamová je hodna svého předsednictví v TOP 09!

Otázku, či lépe výzvu k přijetí 40 syrských sirotků, kterou vyvolala jak známo paní europoslankyně Šojdrová z KDU-ČSL, je víceméně jen snaha o osobní zviditelnění. Je docela možné, že za jiných okolností by přijetí sirotků mohlo být ceněným gestem humanity, kdyby… kdyby snaha paní Šojdrové neměla více problémů, než očekávaného efektu.

Nesčetněkrát bylo rozumnými lidmi konstatováno a poukázáno na fakta či skutečnosti, které jednoznačně dokazují nejen irelevantnost, ale i zásadní problémy jejich přijetí v Česku. Přesto paní Pekarová-Adamová, ve snaze podpořit angažovanost žen v politice, loajálně podporuje trvalé, až zoufalé úsilí paní Šojdrové o přijetí 40 syrských sirotků do ČR. Ze strany paní předsedkyně TOP 09 by to mohlo být jen bohapusté mlácení prázdné slámy, kdyby k tomu nezaujímala naivní až hloupé stanovisko. Paní Pekarová-Adamová totiž konstatuje, že „Jde o 40 dětí, ty se vejdou do jednoho autobusu, vždyť takového počtu dětí si v České republice nikdo ani nevšimne. V 90. letech jsme přijali do R desítky tisíc uprchlíků z bývalé Jugoslávie, a i když jsem byla dítě, tak sem si nevšimla, že by nás to poškodilo. Poukazovat na iracionálnost strachu ze čtyřiceti dětí je nutné, jsou to děti. Ničí hodnoty neohrožují a ani životní standard!“ Amen!

Není od věci poukázat na některé aspekty jejího vyjádření. Předně tvrzení, že jde o „děti“ je už silně zavádějící, protože pod pojmem „děti“ si většina lidí představují děti zbědované sirotky od 6 do řekněme 12 let. Pokud by šlo jen o děti v tomto věku v obecné rovině, pak nejde jen o to, že paní europoslankyně Šojdrová usiluje přivézt tyto děti do Česka. Taková akce se totiž neobejde bez součinnosti různých orgánů. Jde-li o skutečné sirotky, pak není známa jejich identita, jejich věk, jsou vesměs bez dokladů a tedy oficiálně bezejmenné, není znám jejich zdravotní stav, úroveň IQ, vzdělání, není známo jejich rodinné příbuzenstvo atd., což by se vše muselo zjišťovat. Je tu však ještě jedna zásadní, zcela nepřehlédnutelná skutečnost a sice, že syrské úřady, resp. syrská vláda prohlásila, že je schopna se o sirotky sama postarat, že má k tomu potřebné zázemí a možnosti. Pokud by tedy někdo tyto děti odvezl bez souhlasu syrské vlády, pak by se jednalo o únos, resp. o zavlečení do ciziny, což by mohlo vyvolat značný mezinárodní problém.

Naštěstí jde o mylnou představu, nejde o „děti“ ve věku 6 až 12 let, ale údajně o dospívající mládež ve věku 15-17 let. Podle tvrzení paní Šojdrové jde sice pořád o děti, což je pravda, nicméně věk 15 - 17 let, (což je věk dospívání, navíc „dětí“, vyznávající islám) již nelze nejen za „děti“ považovat, jak říká paní Pekarová-Adamová, nelze považovat za věk, který již „neohrožuje ničí hodnoty ani životní standard“! Tyto „děti“, než by si zvykli na podmínky života v ČR (pokud by vůbec měly zájem a ochotu se těmto podmínkám přizpůsobit), budou jistě „v péči“ dospělých z řad svých starších soukmenovců, což by se mohlo později projevit v jejich osobní radikalizaci, např. v odporu proti praktikování křesťanství, odmítání Alaha, islámu apod. Pak by už mohlo být pozdě se kát z toho, že měl kdosi pravdu!

Ještě jedna poznámka k názoru paní Pekarové-Adamové. Ta řekla, že těch 40 dětí by se vešlo do jednoho autobusu a takového počtu dětí si v České republice nikdo ani nevšimne. Paní předsedkyně TOP 09 má pravdu, 40 dětí lze i s autobusem snadno přehlédnout, ale neodpustím si ji poopravit v tom, že v České republice žije nespočítaně víc dětí, kterých se ani ne občané, ale samotní politici vůbec nevšimnou. Pokud by si jich totiž všimli, nemohli by tak trapně podporovat myšlenku europoslankyně Šojdrové. Pravda, nejde sice zrovna o sirotky, ale o děti jinak vážně strádající, nemocné, postižené, děti z mnoha četných rodin, ale pořád jde o děti, na které se v Česku sbírají víčka, konají různé sbírky, charitativní akce atd. Přesto paní Šojdrová či Pekarová-Adamová raději přijmou sirotky, které náš stát zabezpečí nemalými financemi a potřebami, které se jinak pro české děti jaksi nedostávají. Navíc s jejich zcela nepředvídatelnou budoucností!

Poznámka paní Pekarové-Adamové, že jsme v 90. letech přijali do

ČR desítky tisíc uprchlíků z bývalé Jugoslávie a že i když byla v té době ještě dítě, tak si prý nevšimla, že by nás to poškodilo, je hodně nepodařený nerativ. Těch uprchlíků z bývalé Jugoslávie zcela jistě nebylo „ desítky tisíc“, ale řádově několik tisíc, za další, tito uprchlíci nebyli součástí tzv. muslimské invaze v rámci plánované islamizace Evropy, navíc s teroristickými tendencemi, ale skuteční uprchlíci před válečnými událostmi. Kromě toho, že se vědělo o koho (jmenovitě) jde, tito uprchlíci byli kultivovaní lidé, kteří znají význam a potřebu práce, vzdělání, pojem kultury a další atributy civilizace, což se muslimských imigrantech bohužel říct nedá. Paní Pekarovou-Adamovou nicméně omlouvá fakt, že byla ještě dítě. Na druhé straně ten výrok však učinila jako dospělá, notabene politička, předsedkyně TOP 09... takže? Je hodna své funkce, nebo ne?